baroko

Monday, May 09, 2011

Břetislavova dekreta

V. Krčmu, která jest kořen všech špatností, odtud pocházejí krádeže, vraždy,
smilstva a všechny špatnosti, kdo zřídí nebo kdo zřízenou za plat převezme:
krčmář, jestliže bude postižen, ať je veden ke středu tržiště, přivázán k sloupu
a mrskán pruty jak dlouho by biřic chtěl, avšak jeho věcí ať nesbírí fiskus, ať
nepropadají komoře knížecí, nýbrž ať jsou pod zemí pohřbeny, aby se nikdo
neposkvrnil nabytím tak prokletým. Pijáci pak, kdyby byli postiženi v krčmě, ať
nevyjdou z vězení, dokud by nesložili 300 denárů pro knížecí komoru.

VI. Aby o nedělích se nekonaly trhy a o slavných svátcích, jež se slaví v naší
zemi hlavně proto, aby o ostatních dnech mohli se oddávati dílu, kdyby pak někdo
ve dnech výše řečených by přistižen při služebním díle, dílo samo a to, co při
díle by se nalezlo, ať vezme arcikněz a viník ať zaplatí do knížecí komory 300
denárů. Podobně s těmi, kdož své mrtvé ve víře zemřelé pohřbívají na polích nebo
v lesích: kdož se toho opováží, dají arciknězi vola, knížeti pak 300 denárů,
mrtvý nadto ať je dopraven na křesťanský hřbitov.

I-Stavební

Tuesday, March 08, 2011

Břetislavova dekreta

Byla vyhlášena roku 1039 nad hrobem svatého Vojtěcha v Hnězdně

I. Vaše manželství, která až dosud měli jste jako v nevěstinci a společná mezi
zvířaty, nechť napříště řídí se kanonickým řádem tak, aby manželka spokojila se
jedním mužem a muž jednou ženou zákonitě před církví provdanou.

II. Kdyby manželka mužem anebo muž manželkou opovrhl a nesvár mezi nimi dospěl
až k roztržce, nechci, aby ten z nich, který by se nechtěl vrátit do dřívějšího
svazku zákonitě uzavřeného, podle řádu naší země jako rušitel manželství byl
uveden v rabství, nýbrž spíše tísní našeho nezměnitelného příkazu, nechť je tato
osoba jakákoli, budiž uvržen do vyhnanství do Uher a nebudiž nikterak dovoleno,
aby se do země vracel a se vykoupil, aby nákazou jedné ovce, boží stádo ovcí se
neposkvrnilo.

III. Kdyby panny, vdovy a cizoložnice byly usvědčeny, že ztratily stud a dobré
jméno a porodily děti nemanželsky jest je postihnouti týmž nálezem. Neboť když
mají svobodné rozhodování provdati se, proč páchají cizoložství a své plody
uměle potracují, což je nejhorší hřích před Bohem?

IV.Kdyby si žena stěžovala, že svým mužem není milována slušně, nýbrž že je
uchopována neslušně, budiž mezi nimi uspořádán boží soud před církví, a kdo by
byl shledán vinným, nechť zaplatí knížeti povinné pokuty.
Podobně o těch, o nichž se proslýchá, že zabili člověka, arcikněz ať jejich
jména napíše správci příslušného hradu a správce ať je obešle k soudu, a kdyby
se vzpírali, uvrhne do vězení, až buď učiní náležité pokání nebo zapírají-li,
vyjde najevo žhavým železem nebo popřísežnou vodou jejich hřích či nevinna.
Avšak bratrovrahy, otcovrahy, vrahy kněží a osoby upadlé v obvinění z podobných
těžkých zločinů ať arcikněz označí hradskému správci nebo knížeti a tito ať je
rukama přikovanýma k trupu vyvrhnou z království, aby potupně a běženecky
sdíleli na zemi úděl Kaina.

Labels:

I-Stavební

Wednesday, February 09, 2011

Dějiny koruny české

750-400 let př. n. l. - starší doba železná - halštatské období
Bronz byl nahrazován železem (lepší technologická kvalita, snadnější těžba i tavba); vznikaly kovářské dílny (například v Králové u Litovle, jeskyně Býčí skála u Adamova). České země byly rozčleněné do několika kulturních celků: na jihu Moravy kultura horákovská, v jihočeské oblasti halštatská mohylová kultura a ve středních a severozápadních Čechách bylanská kultura. Ve společnosti se začínala vydělovat tzv. rodová aristokracie, což dokládají knížecí hroby (zemřelí jsou uloženi na voze, hrobovou výbavu tvoří značné zásoby jídla, nádoby, zbraně a koňské postroje). "Knížata" se obklopovala přepychem, žila na pevných hradištích a obchodem získávala drahocenné zboží. Kolem hradisek se soustřeďovaly venkovské zemědělské osady. Z konce doby halštatské neexistují žádné zprávy o českých zemích.

400-přelom letopočtu - mladší doba železná - laténské období
Kryje se s pobytem a kulturou Keltů (první pojmenovaní, neanonymní obyvatelé středoevropského vnitrozemí); archeologicky jsou doloženi pohřebišti s hroby nespálených těl (bojovníci s meči, kopími a štíty) a také s žárovými hroby. Keltové žili v českých zemích zhruba čtyři století; byli vynikajícími řemeslníky (železářství, hutnictví a kovářství), staviteli (zbudovali první mosty, silnice a sídlištní centra - oppida), válečníky a umělci (jako první na našem území vyráběli keramiku na hrnčířském kruhu a razili mince, znali sklo, email a rýžovali zlato na řece Otavě). Po jednom z desítek keltských kmenů - po Bójích - zůstalo latinské pojmenování Boiohaemum - Bohemia (kolem 113 př. n. l. odrazili nápor germánských Cimbrů v Hercynském lese, k němuž patřily i Čechy a Morava). Základem společenské organizace u Keltů (Římané je nazývali Galy) byl rod, kmen a kmenové seskupení. Vláda a majetek byl v rukou aristokracie, kterou tvořili králové, vojenští náčelníci, úředníci a kněží - druidové (znalí lékařství, astronomie i písma). Úroveň Keltů je patrná z nálezů z oppid (snad mnohatisícová sídliště městského typu) z konce 2. a 1. století př. n. l. (Stradonice u Berouna, Závist u Zbraslavi, Staré Hradisko u Prostějova). Koncem "starého" letopočtu keltských nálezů ubývá, Galie (hlavní centrum jejich osídlení) se stala cílem římské expanze a pronikání germánských kmenů ze severu.

Labels:

I-Stavební

Tuesday, June 15, 2010

Dějiny českých zemí

3500-2000 let př. n. l. - pozdní doba kamenná (eneolit)
Rostl počet archeologických kultur (vedle dosavadních vlivů z jihovýchodu se projevovaly i silné vlivy z jiných oblastí - například kultury nálevkovitých pohárů či osídlení lidu se šňůrovou kulturou ze severu a severovýchodu), zdokonalovaly se výrobní techniky (doložen výskyt měděných výrobků - odtud se někdy eneolit nazývá "doba měděná"). K nejvýznamnější změně došlo však v zemědělství - začíná se užívat orba, při níž je již primitivní dřevěný hák tažen dobytkem. Vznikala také specializovaná nezemědělská výrobní činnost - řemesla a společně s nimi i obchod. Pokrok ve výrobě umocnil postavení muže ve společnosti a vedl ke změně matriarchálního zřízení v patriarchát. Sídliště (výšinná a opevněná) byla situována tak, aby mohla být hájena (Řivnáč, Stehelčeves, Praha-Šárka, Starý Zámek u Jevišovic). Zesnulí byli pohřbíváni poprvé pod mohylami, někdy se ukládali do kamenných skříněk - hrobek.

2000-750 let př. n. l. - doba bronzová
Z východního Středomoří se do střední Evropy rozšířila znalost slitiny mědi a cínu - bronzu; v českých zemích dosáhla vysoké úrovně v rámci únětické kultury (podle naleziště v Úněticích u Prahy). Z bronzu se vyráběly již daleko dokonalejší nástroje než z kamene, dřeva a kosti, zejména zbraně, šperky a umělecké předměty. V období únětické kultury zhoustlo osídlení českých zemí, vedle vyšší úrovně zemědělství nastal rozmach metalurgie neželezných kovů (nejpokročilejší byla oblast pražsko-slánská a poděbradsko-kolínská). Na Moravě jsou doloženy nejstarší doklady únětické kultury v jižní a jihovýchodní části, později také na Malé Hané a v severnějších oblastech. Kromě sídlišť a pohřebišť se setkáváme s novým druhem nálezů - s depoty (sklady kovových výrobků či jejich polotovarů). Ve specializovaných odvětvích zaujalo významné místo slévačství a kovotepectví. Únětická kultura se dále vyvíjela do věteřovské skupiny. V polovině 2. tisíciletí př. n. l. ukončila další vývoj únětické kultury tzv. mohylová kultura (podle pohřbívání pod mohylami). V závěru doby bronzové vyrůstá ve značné části Čech z mohylové kultury kultura knovízská a milavečská a na jižní Moravě kultura velatická, poté kultura podolská; severní část našeho území byla ovlivňována kulturou lužickou (z Polska a Německa). V této době došlo také k významné změně pohřebního ritu; místo dosavadních kostrových hrobů a mohyl se objevily popelnice dokládající pohřeb žehem - kultura popelnicových polí. Lužická kultura se dále vyvíjela v severní části ve fázi slezskou (odpovídala podolské na jihu) a platěnickou. Zemědělské obyvatelstvo, jehož počet stále rostl, se soustřeďovalo na nových hradištích, jež představovala střediska výroby, směny i správy.

Labels:

I-Stavební

Monday, June 07, 2010

Břetislav I.

Břetislava již od narození provázela životem jedna velká skvrna. Nemanželský
původ. Přestože si kníže Oldřich jeho matku Boženu nakonec za ženu vzal, i tak
zůstávalo jejich manželství mesaliancí, což rozhodně nebylo pro potomky nic
dobrého. Kdyby snad měli Oldřichovi bratři mužské potomky nebo by se Oldřichovi
v jeho prvním manželství s nám neznámou ženou narodil syn, sotva bychom se o
jakémsi nemanželském synovi dozvěděli. Vše ale bylo jinak.
Boleslav II. měl tři syny a mezi nimi nastali velké rozbroje. Po nástupu
nejstaršího Boleskava (III.) byl mladší Jaromír vykastrován a nejmladší Oldřich
jen těsně vyvázl životem, když se ho pokusili zavraždit v lázni. Jaromír tedy
definitivně přišel o možnost mít potomky. Sám Boleslav skončil zanedlouho v
polském vězení a jeho jediným (známým) potomkem byla dcera, provdaná za jakéhosi
Vršovce. Zbýval tedy Oldřich, v té době již ženatý, ale zatím nemající z
manželství žádné potomky.
Podle Kosmy se Oldřich s Boženou setkal někdy v roce 1002 a Dalimil k tomu
dodává i místo - Postoloprty. Pravděpodobné ale je, že si Oldřich vzal Boženu
již před rokem 1002, čímž se dá pochoipit i snaha Boleslava Oldřicha zavraždit,
aby nemohl svého syna legalizovat.

Labels:

I-Stavební

Tuesday, May 25, 2010

Anna Boleynová (snad 1501 - 1536)

pozůstalí
Annin manžel král Jindřich VIII. se stal světoznámým mužem. Anna byla teprve
druhou z jeho proslulých šesti manželek. Deset dní po její smrti se znovu
oženil. Jeho vyvolenou se stala Jane Seymourová, která mu konečně porodila
vytouženého syna Eduarda, který usedl na trůn jako Eduard VI. Při porodu
zemřela. Její malá dcerka Alžběta, které byly v době matčiny popravy tři roky,
musela prožít léta ponižování a ústrků, aby se v šestadvaceti letech stala
významnou a slavnou anglickou královnou. A ještě tu byla jedna osoba, pro kterou
byl Annin život výstražným příkladem. Byla to její sestřenice Kateřina
Howardová, která se později měla stát pátou ženou Jindřicha VIII. , byla však
taktéž obviněna z cizoložství, byla popravena na stejném místě a pohřbena ve
stejné kapli.

Labels:

I-Stavební

Wednesday, May 19, 2010

Anna Boleynová (snad 1501 - 1536)

Král se k Anně zachoval milosrdně a ušetřil ji smrti upálením. Dokonce splnil
její poslední přání, aby nebyla sťata po anglickém způsobu sekerou, ale po
francouzském mečem. Dokonce se kvůli tomu musel povolat kat až z Calais… Poprava
byla určena na 19. květen 1536. Na popravišti se Anna Boleynová rozloučila se
světem slovy: "Nejsem zde, abych vám kázala, ale abych zemřela. Modlete se za
krále, neboť je to dobrý člověk a ke mně se vždycky choval tak vlídně, jak jen
to bylo možné. Z dcery prostého šlechtice mě povýšil na markýzu, z markýzy na
královnu, a protože vyššího postavení už nemůžu tady na zemi dosáhnout, uděluje
mi korunu mučednickou. Nikoho neobviňuji, že zavinil mou smrt, ani soudce, ani
nikoho jiného, neboť jsem byla odsouzena po právu této země a umírám dobrovolně.
Modlete se za mě. Bože, smiluj se nad mou duší. " Poté jí kat usekl jediným
úderem hlavu. Anna Boleynová byla uložena k poslednímu odpočinku v kapli sv.
Petra.

Labels:

I-Stavební