Tomáš Pešina z Čechorodu (1629 – 1680)
- byl knězem a pokračovatelem Balbínova díla
- svůj zájem zaměřil především na historii
- v knize Předchůdce Moravopisu se věnoval dějinám Moravy
Jan František Beckovský (1658 – 1725)
- pokusil se o popularizaci českých dějin v díle Poselkyně starých příběhů českých (navazuje na Hájkovu kroniku)
Duchovní tvorba
Bedřich Bridel (1619 – 1680)
- byl jezuitský misionář, překladatel a profesor rétoriky a poetiky
- psal básně i prózu
- dílo: nábožensky rozjímaná lyrika Co Bůh? Člověk?
- Další dílo: sbírka vánočních písní Jesličky
Co Bůh? Člověk?
- má evropskou úroveň díky filozofické stránce i bohatému výrazovému umění
- filozoficky laděná skladba
- Bůh je ten nejlepší, radost, veselost, sladkost, odpuštění a člověk je jed, hořkost, špatnost
- Člověk se může jen v Bohu shlížet, ale sám ho nikdy nevidí
- Mezi Bohem a člověkem je opat
Jesličky
- autor zde ukazuje hluboké lidství a úctu k lidové poezii

Adam Václav Michna z Otradovic (1600 – 1676)
- varhaník v Jindřichově Hradci, učitel hudby
- psal i duchovní a milostné písně
- je poután k českému prostředí
- jeho dílo je shrnuto v souborech písní a melodií Česká mariánská muzika, Loutna česká, Svatoroční muzika
- dílo: Chtít, aby spal
Česká mariánská muzika
Chtít, aby spal
- všeobecně známá píseň
- jedna z nejznámějších a nejkrásnějších vánočních písní, obsažených ve sbírce Česká mariánská muzika
Svatoroční muzika
- duchovní píseň
Loutka česká
- milostná píseň
- vycházel z mateřského jazyka
Felix Kadlinský (1613 – 1675)
- jezuitský profesor
- tvůrce české barokní poezie
- přebásnil písňový soubor německého jezuity Friedricha von Spee a dal mu název Zdoroslavíček = přizpůsobuje ji českému prostředí jak obsah, tak písňovou podobu

Tomáš Pešina z Čechorodu (1629 – 1680)

Tomáš Pešina z Čechorodu (1629 – 1680)
byl knězem a pokračovatelem Balbínova díla
svůj zájem zaměřil především na historii
v knize Předchůdce Moravopisu se věnoval dějinám Moravy
Jan František Beckovský (1658 – 1725)
pokusil se o popularizaci českých dějin v díle Poselkyně starých příběhů českých (navazuje na Hájkovu kroniku)
Duchovní tvorba
Bedřich Bridel (1619 – 1680)
byl jezuitský misionář, překladatel a profesor rétoriky a poetiky
psal básně i prózu
dílo: nábožensky rozjímaná lyrika Co Bůh? Člověk?
Další dílo: sbírka vánočních písní Jesličky
Co Bůh? Člověk?
má evropskou úroveň díky filozofické stránce i bohatému výrazovému umění
filozoficky laděná skladba
Bůh je ten nejlepší, radost, veselost, sladkost, odpuštění a člověk je jed, hořkost, špatnost
Člověk se může jen v Bohu shlížet, ale sám ho nikdy nevidí
Mezi Bohem a člověkem je opat
Jesličky
autor zde ukazuje hluboké lidství a úctu k lidové poezii

ROZPRAVY NA OBRANU JAZYKA SLOVENSKÉHO, ZVLÁŠTĚ ČESKÉHO

Balbín píše toto své dílo 50 let po bělohorské bitvě (na přelomu let 1672/3) za naprostého úpadku vědomí jazykového i národního. Úpadek zavinili sami Čechové. Váží si více cizího než vlastního jazyka, mnohé rozčiluje i vlastní mluva. Závodí o dvorskou přízeň, projevuji netečnost a lehkomyslnou bezstarostnost o osudy národa, mlčí k zanedbávání starých práv a uzavírají sňatky s cizinci. I lidé duchovní, zvláště řeholníci, jsou národnostně bezbarví. Odstrašujícím vzorem tohoto úpadkového češství je horlivý odchovanec jesuitů, nejvyšší purkrabí hrabě Bernard Ignác z Martinic, syn smutně proslulého Jaroslava Bořiti z Martinic. Čechy se staly vlastní vinou velkým hostincem a zaopatřovacím ústavem Španělů, Francouzů, Vlachů a Němců, kteří právě proto, že jsou cizinci, předhánějí v hodnostech lidi domácí. Mají více peněz a mohou se v Čechách roztahovat. Germánské kmeny měnili již na úsvitě středověku svá sídla. Dnes se potulují zase po Evropě a zakládají své sídla všude tam, kde se jim vede dobře. Nemohou se a hlavně nechtějí se naučit jazyku svých hostitelů, požadují od nich aby znali němčinu, kazí jazyk původní (vznik románských jazyk) nebo vyhladí jazyk hostitelů úplně. K nám je láká naše pohostinnost, volná půda, řídkost obyvatelstva, výnosnost řemesel a umění. Cizinci vyčerpávají lid nesnesitelnými daněmi a bojí se, aby neztratili moc nad okupovanou zemí, vyhlazují soustavně národnostní a jazykové cítění hostitele.
To vše se děje za tichého souhlasu panovníka, přestože Čechy často osvědčily králům svou věrnost. Panovník má znám jazyky svých národů. Poněmčení se naštěstí nepodařilo, ačkoliv vnikání Němců bylo často velmi nebezpečné. Nyní je však nebezpečí tím větší, že je podporováno domácími odrodilci. Česká šlechta, mnohdy zchudlá, však setrvává na svém a poněmčení se vytrvale a srdnatě brání.
Mateřštinu nesmíme podceňovat. Není k tomu důvodu. Slovan se snadno učí cizím jazykům, neboť je zvyklý na složitou gramatiku jazyka svého.
Autor končí pevnou důvěrou v ochranu sv. Václava, který nedá zahynout nám ani budoucím generacím.

3) DOMÁCÍ LITERATURA
a) Oficiální, jezuitská
Nauková literatura
Bohuslav Balbín (1621 – 1688)
příslušník jezuitského řádu
jeho názory byly v opozici
znám svým vlastenectvím vypovězen z Prahy do Klatov
znám svým latinským pojednáním Rozpravy na obranu jazyka slovenského, zvláště českého
zahájil řadu tzv. obran, stavějících se proti vytlačování češtiny ze společenského života a zdůrazňujících nepomíjející kvality češtiny
věnoval se také českým kulturním dějinám: např. latinská práce Učené Čechy

SVĚT V OBRAZECH (Orbis pictus – 1658)
- dovršení učebnice Dveřej jazyků otevřené, původně to byla učebnice latiny, ale později se stala vzorem učebnice cizích jazyků vůbec. Pro větší názornost používá Komenský ilustrace. Celé latinsky a s obrázky.
- čtyřjazyčná učebnice kombinovaná s názornými ilustracemi se stala vzorem pro další výuku jazyků
- první obrázková učebnice na světě (pro větší názornost ilustrace k jednotlivým tématům
ŠKOLA HROU (Schola ludus – 1654)
- soubor her, které měli prohloubit praktické řečové znalosti žactva
- soubor školských latinských dramatických her, které měly prohloubit u žáků znalost latiny
HRA O DIOGENOVI
ANDĚL MÍRU – 1667

VELKÁ DIDAKTIKA

(Didactica magna – 1657)
Didaktika byla původně napsaná česky, tvoří základ pedagogický snah J. A. Komenského. Pozemský život je přípravou pro život věčný. Proto dokonalý člověk musí být vzdělaný, mravný a zbožný. Osvícenost, ctnost a náboženství je nutno rozvíjet společnou výchovou mládeže bez rozdílu stavu, pohlaví a majetku. Dosud byla výchova mravní a náboženská zanedbávána, vzdělání rozumové bylo většinou zaměřeno na memorování a čtení knih a tudíž nesprávně podávané. Vyučování musí být snadné, zajímavé a výchovné, musí rozvíjet kromě rozumu také cit a vůli. Nejlepší učitelkou je příroda. Přirozené vyučování postupuje od příkladů k pravidlům, od obecného k zvláštnímu, od pochopení k osvojení (opakováním), od známého k neznámému, od jednoduchého k složitému, od poznání smyslového, názorného, k hodnocení. Postup při vyučování cizím jazykům: poslouchání, čtení, opakování čteného, přepisování, napodobování čteného a rozhovoru. Základem výchovy je bible, nikoliv antická kultura. Školu dělí na 4 stupně (šestiletí), mateřskou, obecnou, latinskou a universitu (cestování). Hlavní zásady: vyučování v mateřském jazyce, všech bez rozdílu, vyučování názorné, rozšířené o přírodovědu s cílem výchovným Závěrem, nabádá Čechy, aby se nedali odstrašit od reformy školství. Škola je podmínkou národního bytí.
Školu rozděluje do 4 cyklů po dobu 6 let
- škola mateřská (0 – 6 let)
- škola obecná (6 – 12 let) = dostupná všem dětem bez rozdílu majetku
- škola latinská (12 – 18 let) = pouze chlapcům
- akademická vzdělání (18 – 24 let) = po skončení vzdělání by mladý chlapec měl cestovat a osvojit si svoje vzdělání, poznatky
INFORMATORIUM ŠKOLY MATEŘSKÉ (1630)
Píše zde o rodinné výchově.
Tuto knihu věnuje hlavně matkám a chůvám a zdůrazňuje úlohu estetické výchovy v životě dítěte.
DVEŘE JAZYKU OTEVŘENÉ (1630)
- nejznámější učebnice
- podává i poznatky o skutečném světě
- malá encyklopedie, průkopnická svou metodou věcného učení, odvrhl staré metody učení “biflováním”, účinnější výuka jazyka a zároveň poučení o skutečném světě, psaná latinsky

Směšnohrdinský obraz nekončí ani návštěvou hradu Moudrosti či Štěstí. Jak pošetile je lidé chápou! Všude jen úlisnost, vzteklost, bitvy, pálení a jiné muky: "Tisíckrát umříti volím, nežli tu býti!" volá Komenský. "Bože, jestliže jaký Bůh jsi, smiluj se nade mnou bídným!" A tu slyší hlas: "Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dveře!" Až ve spojení s Bohem a Kristem nalézá křesťan svou hlubinu bezpečnosti.
LISTY DO NEBE (1619)
= 5 fiktivních dopisů chudých Kristovi
- věnuje se zde postavení chudých lidí
- zamýšlel se nad situací chudých a nad rozporem rozumu a náboženského citu doléhaly na něj pobělohorské otázky
O POEZII ČESKÉ (1620)
- zabývá se časoměrnou prozódií, překládá biblické žalmy a veršovaná ponaučení do češtiny
MOUDRÉHO KATONA MRAVNÍ PONAUČOVÁNÍ (1662)
VŠEOBECNÁ PORADA O NÁPRAVĚ VĚCÍ LIDSKÝCH
- pokus o encyklopedii
POKLAD ČESKÉHO JAZYKA
- rozsáhlý český slovník
- shořel v Lešně
KŠEFTU UMÍRAJÍCÍ MATKY JEDNOTY BRATRSKÉ
- vyjadřuje zde smutek nad soudobými poměry
- osobní odkaz vlastnímu národu, který vydává po Vestfálském míru (ten definitivně zabránil jeho návratu do Čech)
- je koncipován jako biblický žalm
- projevuje se jako theolog, materialista (vše co vznikne, jednou zaniká)
- podporu CZ národu projevuje myšlenkou: Věřím i já Bohu, že po přijetí vichřic hněvu vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí ó lide český (v kapli v Nardenu)
HLUBINA BEZPEČNOSTI (1633)
- náboženské pojednání, kde pouze víra zabrání zmatkům a bludnému kruhu člověka, který ztratil jistotu a vzdálil se od Boha.
- Centrum securitatis – čím více se člověk vzdaluje od středu jistoty, Boha, tím více propadá zmatkům a točí se v bludném kruhu