3) DOMÁCÍ LITERATURA
a) Oficiální, jezuitská
Nauková literatura
Bohuslav Balbín (1621 – 1688)
příslušník jezuitského řádu
jeho názory byly v opozici
znám svým vlastenectvím vypovězen z Prahy do Klatov
znám svým latinským pojednáním Rozpravy na obranu jazyka slovenského, zvláště českého
zahájil řadu tzv. obran, stavějících se proti vytlačování češtiny ze společenského života a zdůrazňujících nepomíjející kvality češtiny
věnoval se také českým kulturním dějinám: např. latinská práce Učené Čechy

SVĚT V OBRAZECH (Orbis pictus – 1658)
- dovršení učebnice Dveřej jazyků otevřené, původně to byla učebnice latiny, ale později se stala vzorem učebnice cizích jazyků vůbec. Pro větší názornost používá Komenský ilustrace. Celé latinsky a s obrázky.
- čtyřjazyčná učebnice kombinovaná s názornými ilustracemi se stala vzorem pro další výuku jazyků
- první obrázková učebnice na světě (pro větší názornost ilustrace k jednotlivým tématům
ŠKOLA HROU (Schola ludus – 1654)
- soubor her, které měli prohloubit praktické řečové znalosti žactva
- soubor školských latinských dramatických her, které měly prohloubit u žáků znalost latiny
HRA O DIOGENOVI
ANDĚL MÍRU – 1667

VELKÁ DIDAKTIKA

(Didactica magna – 1657)
Didaktika byla původně napsaná česky, tvoří základ pedagogický snah J. A. Komenského. Pozemský život je přípravou pro život věčný. Proto dokonalý člověk musí být vzdělaný, mravný a zbožný. Osvícenost, ctnost a náboženství je nutno rozvíjet společnou výchovou mládeže bez rozdílu stavu, pohlaví a majetku. Dosud byla výchova mravní a náboženská zanedbávána, vzdělání rozumové bylo většinou zaměřeno na memorování a čtení knih a tudíž nesprávně podávané. Vyučování musí být snadné, zajímavé a výchovné, musí rozvíjet kromě rozumu také cit a vůli. Nejlepší učitelkou je příroda. Přirozené vyučování postupuje od příkladů k pravidlům, od obecného k zvláštnímu, od pochopení k osvojení (opakováním), od známého k neznámému, od jednoduchého k složitému, od poznání smyslového, názorného, k hodnocení. Postup při vyučování cizím jazykům: poslouchání, čtení, opakování čteného, přepisování, napodobování čteného a rozhovoru. Základem výchovy je bible, nikoliv antická kultura. Školu dělí na 4 stupně (šestiletí), mateřskou, obecnou, latinskou a universitu (cestování). Hlavní zásady: vyučování v mateřském jazyce, všech bez rozdílu, vyučování názorné, rozšířené o přírodovědu s cílem výchovným Závěrem, nabádá Čechy, aby se nedali odstrašit od reformy školství. Škola je podmínkou národního bytí.
Školu rozděluje do 4 cyklů po dobu 6 let
- škola mateřská (0 – 6 let)
- škola obecná (6 – 12 let) = dostupná všem dětem bez rozdílu majetku
- škola latinská (12 – 18 let) = pouze chlapcům
- akademická vzdělání (18 – 24 let) = po skončení vzdělání by mladý chlapec měl cestovat a osvojit si svoje vzdělání, poznatky
INFORMATORIUM ŠKOLY MATEŘSKÉ (1630)
Píše zde o rodinné výchově.
Tuto knihu věnuje hlavně matkám a chůvám a zdůrazňuje úlohu estetické výchovy v životě dítěte.
DVEŘE JAZYKU OTEVŘENÉ (1630)
- nejznámější učebnice
- podává i poznatky o skutečném světě
- malá encyklopedie, průkopnická svou metodou věcného učení, odvrhl staré metody učení “biflováním”, účinnější výuka jazyka a zároveň poučení o skutečném světě, psaná latinsky

Směšnohrdinský obraz nekončí ani návštěvou hradu Moudrosti či Štěstí. Jak pošetile je lidé chápou! Všude jen úlisnost, vzteklost, bitvy, pálení a jiné muky: "Tisíckrát umříti volím, nežli tu býti!" volá Komenský. "Bože, jestliže jaký Bůh jsi, smiluj se nade mnou bídným!" A tu slyší hlas: "Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dveře!" Až ve spojení s Bohem a Kristem nalézá křesťan svou hlubinu bezpečnosti.
LISTY DO NEBE (1619)
= 5 fiktivních dopisů chudých Kristovi
- věnuje se zde postavení chudých lidí
- zamýšlel se nad situací chudých a nad rozporem rozumu a náboženského citu doléhaly na něj pobělohorské otázky
O POEZII ČESKÉ (1620)
- zabývá se časoměrnou prozódií, překládá biblické žalmy a veršovaná ponaučení do češtiny
MOUDRÉHO KATONA MRAVNÍ PONAUČOVÁNÍ (1662)
VŠEOBECNÁ PORADA O NÁPRAVĚ VĚCÍ LIDSKÝCH
- pokus o encyklopedii
POKLAD ČESKÉHO JAZYKA
- rozsáhlý český slovník
- shořel v Lešně
KŠEFTU UMÍRAJÍCÍ MATKY JEDNOTY BRATRSKÉ
- vyjadřuje zde smutek nad soudobými poměry
- osobní odkaz vlastnímu národu, který vydává po Vestfálském míru (ten definitivně zabránil jeho návratu do Čech)
- je koncipován jako biblický žalm
- projevuje se jako theolog, materialista (vše co vznikne, jednou zaniká)
- podporu CZ národu projevuje myšlenkou: Věřím i já Bohu, že po přijetí vichřic hněvu vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí ó lide český (v kapli v Nardenu)
HLUBINA BEZPEČNOSTI (1633)
- náboženské pojednání, kde pouze víra zabrání zmatkům a bludnému kruhu člověka, který ztratil jistotu a vzdálil se od Boha.
- Centrum securitatis – čím více se člověk vzdaluje od středu jistoty, Boha, tím více propadá zmatkům a točí se v bludném kruhu

TVORBA:

LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE (1623)
Poutník hledající smysl světa a bytí je provázen dvěma neodbytnými průvodci – Vše zvědem Všudy budem a Mámení Mámilem. Každý máme na očích "brýle mámení" se "skly domnění" a rohovinou zvanou zvyk. Poutníkovi je nasadily "křivě jaksi", může a chce se vlastníma očima dívat. Z pohledu z vysoké věže se svět podobá městu s okrouhlými hradbami s ulicemi a "ryňky", jehož půdorys později autor sám i nakreslil. Lidé vstupují Branou života, ale vzápětí se Branou rozchodu obracejí do šesti hlavních ulic, které symbolizují stavy světa, řemeslníky, učence, duchovní, vrchnosti, rytířské válečníky, a také "stav domovní". Setkávají se na prostředním náměstí s hradem královny Moudrosti, "zvláštnější" lidé dosáhnou hradu Štěstí.
Střídání zblízka viděných scén, dialogů i monologů v alegorické satirické nadsázce oživuje osobitý traktát a přibližuje ho dramatu, a to i hovorovými prvky jazyka jeho první, rozsáhlejší části, vlastního lidského labyrintu. Mámil s Vše zvědem každý stav vychvalují, ale Komenský vidí, jak už v rodině a manželství "sladké s hořkým se mísí". Jak lidé namáhající se "do přetržení" mohou "svým pachtěním chleba sotva obhájiti". Vidí závist, řevnivost, faleš a mamonářství, které zapomíná na duši. Nejvíce se věnuje nejrůznějším skupinám učenců a vědátorů, které zblízka znal. Soudí jejíž hašteřivost, namyšlenost, úplatkářství, počínající už školními "exámeny", chlubivou okázalost jejich knihoven a povrchnost opravdových znalostí, autorství, které jen přelévají a ředí vědu z jedné knihy do druhé, náboženskou nesnášenlivost i rub života církví. Stav vrchnosti vidí duchovní žák Petra Chelčického v ostře ironickém světle. Zneužívání práva bezprávím, poměry za neomezené moci knížat a jejich úředníků, podlézavost lokajských nohsledů...

J. A. Komenský

Význam J. A. Komenského:
- roku 1616 vysvěcen na kněze (byl posledním knězem jednoty bratrské)
- učitel národů: pedagog, vědec, spisovatel
- Komenský se pokoušel shrnout veškeré vědění v jednotnou soustavu
- Plán vševědy – zůstalo nedokončeno. Usiloval také o dorozumění mezi
národy a o věčný mír.
- v Uhrách pomáhá při reorganizaci školství
- je autorem pedagogických, vychovatelských i alegorických spisů
- psal česky i latinsky

Pedagogické zásady Komenského:
- snažil se odstranit mechanické vědomosti
- zásada porozumění - názornost vyučování (příklady)
- snadnost, zajímavost
- výchovný cíl
- vedle rozumu rozvíjí vůli i cit
- učení pro praxi
- výuka v mateřském jazyce
- vyučování všem přístupné bez ohledu na rod, původ a pohlaví
- vyučování zdarma
- výcvik tělesných schopností
- několikastupňová škola: mateřská do 6 let, národní 6-12 let, gymnasia 12-18 let, university 18-24 let
- odmítá tělesné tresty
- po studiu cestování, ověřování teorie v praxi

UMĚNÍ

a) Architektura
Giovanni Santini
- sloh barokní gotiky
- stavby: poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou, zámek Koruna v Chlumci nad Cidlinou
Kryštof Dientzenhofer a Kilián Ignác Dientzenhofer
- tvůrci vrcholného baroka
- stavby: kostel sv. Markéty v Břevnově, chrám sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze
Jan Bernard Fischer z Erlachu
b) Malířství
Karel Škréta, Petr Brandl (1668 – 1738)
- dramaticky vypjatá tvorba
Jan Kupecký (1667 – 1740)
c) Sochařství
Ferdinand Maxmilián Brokoff (1688 – 1731)
- mistr dramaticky pojatých plastik a autor některých soch na Karlově mostě

Matyáš Bernard Braun (1684 – 1738)
- známý svými alegoriemi neřestí a ctností v Kuksu nebo nedalekým Betlémem
d) Hudba
Šimon Brixi, Jiří Antonín Benda a Josef Mysliveček