baroko

Břetislavova dekreta

2011-05-09T01:05:00.000-07:00

V. Krčmu, která jest kořen všech špatností, odtud pocházejí krádeže, vraždy,
smilstva a všechny špatnosti, kdo zřídí nebo kdo zřízenou za plat převezme:
krčmář, jestliže bude postižen, ať je veden ke středu tržiště, přivázán k sloupu
a mrskán pruty jak dlouho by biřic chtěl, avšak jeho věcí ať nesbírí fiskus, ať
nepropadají komoře knížecí, nýbrž ať jsou pod zemí pohřbeny, aby se nikdo
neposkvrnil nabytím tak prokletým. Pijáci pak, kdyby byli postiženi v krčmě, ať
nevyjdou z vězení, dokud by nesložili 300 denárů pro knížecí komoru.

VI. Aby o nedělích se nekonaly trhy a o slavných svátcích, jež se slaví v naší
zemi hlavně proto, aby o ostatních dnech mohli se oddávati dílu, kdyby pak někdo
ve dnech výše řečených by přistižen při služebním díle, dílo samo a to, co při
díle by se nalezlo, ať vezme arcikněz a viník ať zaplatí do knížecí komory 300
denárů. Podobně s těmi, kdož své mrtvé ve víře zemřelé pohřbívají na polích nebo
v lesích: kdož se toho opováží, dají arciknězi vola, knížeti pak 300 denárů,
mrtvý nadto ať je dopraven na křesťanský hřbitov.

Břetislavova dekreta

2011-03-08T08:13:00.000-08:00

Byla vyhlášena roku 1039 nad hrobem svatého Vojtěcha v Hnězdně

I. Vaše manželství, která až dosud měli jste jako v nevěstinci a společná mezi
zvířaty, nechť napříště řídí se kanonickým řádem tak, aby manželka spokojila se
jedním mužem a muž jednou ženou zákonitě před církví provdanou.

II. Kdyby manželka mužem anebo muž manželkou opovrhl a nesvár mezi nimi dospěl
až k roztržce, nechci, aby ten z nich, který by se nechtěl vrátit do dřívějšího
svazku zákonitě uzavřeného, podle řádu naší země jako rušitel manželství byl
uveden v rabství, nýbrž spíše tísní našeho nezměnitelného příkazu, nechť je tato
osoba jakákoli, budiž uvržen do vyhnanství do Uher a nebudiž nikterak dovoleno,
aby se do země vracel a se vykoupil, aby nákazou jedné ovce, boží stádo ovcí se
neposkvrnilo.

III. Kdyby panny, vdovy a cizoložnice byly usvědčeny, že ztratily stud a dobré
jméno a porodily děti nemanželsky jest je postihnouti týmž nálezem. Neboť když
mají svobodné rozhodování provdati se, proč páchají cizoložství a své plody
uměle potracují, což je nejhorší hřích před Bohem?

IV.Kdyby si žena stěžovala, že svým mužem není milována slušně, nýbrž že je
uchopována neslušně, budiž mezi nimi uspořádán boží soud před církví, a kdo by
byl shledán vinným, nechť zaplatí knížeti povinné pokuty.
Podobně o těch, o nichž se proslýchá, že zabili člověka, arcikněz ať jejich
jména napíše správci příslušného hradu a správce ať je obešle k soudu, a kdyby
se vzpírali, uvrhne do vězení, až buď učiní náležité pokání nebo zapírají-li,
vyjde najevo žhavým železem nebo popřísežnou vodou jejich hřích či nevinna.
Avšak bratrovrahy, otcovrahy, vrahy kněží a osoby upadlé v obvinění z podobných
těžkých zločinů ať arcikněz označí hradskému správci nebo knížeti a tito ať je
rukama přikovanýma k trupu vyvrhnou z království, aby potupně a běženecky
sdíleli na zemi úděl Kaina.

Dějiny koruny české

2011-02-09T06:14:00.000-08:00

750-400 let př. n. l. - starší doba železná - halštatské období
Bronz byl nahrazován železem (lepší technologická kvalita, snadnější těžba i tavba); vznikaly kovářské dílny (například v Králové u Litovle, jeskyně Býčí skála u Adamova). České země byly rozčleněné do několika kulturních celků: na jihu Moravy kultura horákovská, v jihočeské oblasti halštatská mohylová kultura a ve středních a severozápadních Čechách bylanská kultura. Ve společnosti se začínala vydělovat tzv. rodová aristokracie, což dokládají knížecí hroby (zemřelí jsou uloženi na voze, hrobovou výbavu tvoří značné zásoby jídla, nádoby, zbraně a koňské postroje). "Knížata" se obklopovala přepychem, žila na pevných hradištích a obchodem získávala drahocenné zboží. Kolem hradisek se soustřeďovaly venkovské zemědělské osady. Z konce doby halštatské neexistují žádné zprávy o českých zemích.

400-přelom letopočtu - mladší doba železná - laténské období
Kryje se s pobytem a kulturou Keltů (první pojmenovaní, neanonymní obyvatelé středoevropského vnitrozemí); archeologicky jsou doloženi pohřebišti s hroby nespálených těl (bojovníci s meči, kopími a štíty) a také s žárovými hroby. Keltové žili v českých zemích zhruba čtyři století; byli vynikajícími řemeslníky (železářství, hutnictví a kovářství), staviteli (zbudovali první mosty, silnice a sídlištní centra - oppida), válečníky a umělci (jako první na našem území vyráběli keramiku na hrnčířském kruhu a razili mince, znali sklo, email a rýžovali zlato na řece Otavě). Po jednom z desítek keltských kmenů - po Bójích - zůstalo latinské pojmenování Boiohaemum - Bohemia (kolem 113 př. n. l. odrazili nápor germánských Cimbrů v Hercynském lese, k němuž patřily i Čechy a Morava). Základem společenské organizace u Keltů (Římané je nazývali Galy) byl rod, kmen a kmenové seskupení. Vláda a majetek byl v rukou aristokracie, kterou tvořili králové, vojenští náčelníci, úředníci a kněží - druidové (znalí lékařství, astronomie i písma). Úroveň Keltů je patrná z nálezů z oppid (snad mnohatisícová sídliště městského typu) z konce 2. a 1. století př. n. l. (Stradonice u Berouna, Závist u Zbraslavi, Staré Hradisko u Prostějova). Koncem "starého" letopočtu keltských nálezů ubývá, Galie (hlavní centrum jejich osídlení) se stala cílem římské expanze a pronikání germánských kmenů ze severu.

Dějiny českých zemí

2010-06-15T02:45:00.000-07:00

3500-2000 let př. n. l. - pozdní doba kamenná (eneolit)
Rostl počet archeologických kultur (vedle dosavadních vlivů z jihovýchodu se projevovaly i silné vlivy z jiných oblastí - například kultury nálevkovitých pohárů či osídlení lidu se šňůrovou kulturou ze severu a severovýchodu), zdokonalovaly se výrobní techniky (doložen výskyt měděných výrobků - odtud se někdy eneolit nazývá "doba měděná"). K nejvýznamnější změně došlo však v zemědělství - začíná se užívat orba, při níž je již primitivní dřevěný hák tažen dobytkem. Vznikala také specializovaná nezemědělská výrobní činnost - řemesla a společně s nimi i obchod. Pokrok ve výrobě umocnil postavení muže ve společnosti a vedl ke změně matriarchálního zřízení v patriarchát. Sídliště (výšinná a opevněná) byla situována tak, aby mohla být hájena (Řivnáč, Stehelčeves, Praha-Šárka, Starý Zámek u Jevišovic). Zesnulí byli pohřbíváni poprvé pod mohylami, někdy se ukládali do kamenných skříněk - hrobek.

2000-750 let př. n. l. - doba bronzová
Z východního Středomoří se do střední Evropy rozšířila znalost slitiny mědi a cínu - bronzu; v českých zemích dosáhla vysoké úrovně v rámci únětické kultury (podle naleziště v Úněticích u Prahy). Z bronzu se vyráběly již daleko dokonalejší nástroje než z kamene, dřeva a kosti, zejména zbraně, šperky a umělecké předměty. V období únětické kultury zhoustlo osídlení českých zemí, vedle vyšší úrovně zemědělství nastal rozmach metalurgie neželezných kovů (nejpokročilejší byla oblast pražsko-slánská a poděbradsko-kolínská). Na Moravě jsou doloženy nejstarší doklady únětické kultury v jižní a jihovýchodní části, později také na Malé Hané a v severnějších oblastech. Kromě sídlišť a pohřebišť se setkáváme s novým druhem nálezů - s depoty (sklady kovových výrobků či jejich polotovarů). Ve specializovaných odvětvích zaujalo významné místo slévačství a kovotepectví. Únětická kultura se dále vyvíjela do věteřovské skupiny. V polovině 2. tisíciletí př. n. l. ukončila další vývoj únětické kultury tzv. mohylová kultura (podle pohřbívání pod mohylami). V závěru doby bronzové vyrůstá ve značné části Čech z mohylové kultury kultura knovízská a milavečská a na jižní Moravě kultura velatická, poté kultura podolská; severní část našeho území byla ovlivňována kulturou lužickou (z Polska a Německa). V této době došlo také k významné změně pohřebního ritu; místo dosavadních kostrových hrobů a mohyl se objevily popelnice dokládající pohřeb žehem - kultura popelnicových polí. Lužická kultura se dále vyvíjela v severní části ve fázi slezskou (odpovídala podolské na jihu) a platěnickou. Zemědělské obyvatelstvo, jehož počet stále rostl, se soustřeďovalo na nových hradištích, jež představovala střediska výroby, směny i správy.

Břetislav I.

2010-06-07T02:13:00.000-07:00

Břetislava již od narození provázela životem jedna velká skvrna. Nemanželský
původ. Přestože si kníže Oldřich jeho matku Boženu nakonec za ženu vzal, i tak
zůstávalo jejich manželství mesaliancí, což rozhodně nebylo pro potomky nic
dobrého. Kdyby snad měli Oldřichovi bratři mužské potomky nebo by se Oldřichovi
v jeho prvním manželství s nám neznámou ženou narodil syn, sotva bychom se o
jakémsi nemanželském synovi dozvěděli. Vše ale bylo jinak.
Boleslav II. měl tři syny a mezi nimi nastali velké rozbroje. Po nástupu
nejstaršího Boleskava (III.) byl mladší Jaromír vykastrován a nejmladší Oldřich
jen těsně vyvázl životem, když se ho pokusili zavraždit v lázni. Jaromír tedy
definitivně přišel o možnost mít potomky. Sám Boleslav skončil zanedlouho v
polském vězení a jeho jediným (známým) potomkem byla dcera, provdaná za jakéhosi
Vršovce. Zbýval tedy Oldřich, v té době již ženatý, ale zatím nemající z
manželství žádné potomky.
Podle Kosmy se Oldřich s Boženou setkal někdy v roce 1002 a Dalimil k tomu
dodává i místo - Postoloprty. Pravděpodobné ale je, že si Oldřich vzal Boženu
již před rokem 1002, čímž se dá pochoipit i snaha Boleslava Oldřicha zavraždit,
aby nemohl svého syna legalizovat.

Anna Boleynová (snad 1501 - 1536)

2010-05-25T02:22:00.001-07:00

pozůstalí
Annin manžel král Jindřich VIII. se stal světoznámým mužem. Anna byla teprve
druhou z jeho proslulých šesti manželek. Deset dní po její smrti se znovu
oženil. Jeho vyvolenou se stala Jane Seymourová, která mu konečně porodila
vytouženého syna Eduarda, který usedl na trůn jako Eduard VI. Při porodu
zemřela. Její malá dcerka Alžběta, které byly v době matčiny popravy tři roky,
musela prožít léta ponižování a ústrků, aby se v šestadvaceti letech stala
významnou a slavnou anglickou královnou. A ještě tu byla jedna osoba, pro kterou
byl Annin život výstražným příkladem. Byla to její sestřenice Kateřina
Howardová, která se později měla stát pátou ženou Jindřicha VIII. , byla však
taktéž obviněna z cizoložství, byla popravena na stejném místě a pohřbena ve
stejné kapli.

Anna Boleynová (snad 1501 - 1536)

2010-05-19T06:12:00.000-07:00

Král se k Anně zachoval milosrdně a ušetřil ji smrti upálením. Dokonce splnil
její poslední přání, aby nebyla sťata po anglickém způsobu sekerou, ale po
francouzském mečem. Dokonce se kvůli tomu musel povolat kat až z Calais… Poprava
byla určena na 19. květen 1536. Na popravišti se Anna Boleynová rozloučila se
světem slovy: "Nejsem zde, abych vám kázala, ale abych zemřela. Modlete se za
krále, neboť je to dobrý člověk a ke mně se vždycky choval tak vlídně, jak jen
to bylo možné. Z dcery prostého šlechtice mě povýšil na markýzu, z markýzy na
královnu, a protože vyššího postavení už nemůžu tady na zemi dosáhnout, uděluje
mi korunu mučednickou. Nikoho neobviňuji, že zavinil mou smrt, ani soudce, ani
nikoho jiného, neboť jsem byla odsouzena po právu této země a umírám dobrovolně.
Modlete se za mě. Bože, smiluj se nad mou duší. " Poté jí kat usekl jediným
úderem hlavu. Anna Boleynová byla uložena k poslednímu odpočinku v kapli sv.
Petra.

Anna Boleynová (snad 1501 - 1536)

2010-05-11T07:14:00.001-07:00

Anna byla obviněna z cizoložství, velezrady a dokonce i z krvesmilstva se svým
vlastním bratrem Georgem Boleynem. Nevěry se údajně měla dopustit s královým
přítelem Norrisem a houslistou Markem Smeatonem. Konal se soud, ve kterém
zasedal mimo jiných i Annin strýc vévoda z Norfolku. Anna prý tohoto intrikána
nesnášela. Ale teď už ztratila na krále veškerý vliv. Byla uvězněna v Toweru a
nemohla doufat v nějakou záchranu, protože proces s ní řídil králův hlavní
ministr Thomas Cromwell. Její údajný milenec Mark Smeaton nevydržel hrozné
mučení a přiznal se ke všemu, co po něm chtěli. Norris byl odolnější, ale stejně
mu to nepomohlo. Stejně tak její bratr George Boleyn se k ničemu nepřiznal. U
soudu už věděl, že nemá co ztratit. Měl několik mocných nepřátel a mimo jiné mu
hodně přitížila výpověď jeho vlastní ženy lady Rochfordové, která ho milovala a
žárlila na Annu, protože George měl sestru mnohem raději než ji. Netušila, jaký
její čin bude mít následky… George byl obžalován z krvesmilstva. U soudu mu
předložili otázku tak delikátní, že se ji nikdo ze soudců neodvážil vyslovit, a
proto musela být napsána na papíře. George ji klidně přečetl nahlas. Týkalo se
to toho, zda se někdy bavil se svou sestrou o tom, že příčina, proč nemůže mít
král zdravého syna, je v něm. (tedy v podstatě, jestli je skoro impotentní)
George sice odpověděl, že ne, ale král se přesto velmi rozzuřil, když se
dozvěděl, že si dovolil číst takovou věc nahlas. George Boleyn byl nakonec
odsouzen k trestu stětí hlavy stejně jako Norris. Mark Smeaton, protože byl
neurozený, byl pověšen. Ani Annin proces nedopadl lépe. Byla odsouzena za
vlastizradu, cizoložství a krvesmilstvo, přestože se k ničemu nepřiznali a v
podstatě proti ní měli jen výpověď Marka Smeatona vynucenou na mučidlech. Byla
odsouzena k trestu smrti. Buď stětím nebo upálením, podle vůle krále.

Anna Boleynová (snad 1501 - 1536)

2010-05-10T01:37:00.000-07:00

královna Anna
Jindřich VIII. sice dosáhl zrušení svého manželství s Kateřinou Aragonskou, ale
jeho prostí poddaní s tím ani trochu nesouhlasili. Milovali Kateřinu, protože k
nim byla vždycky milosrdná a často věnovala velké částky peněz ze svých
soukromých zdrojů na podporu chudáků. Litovali zavrženou královnu i s její
dcerou Marií a nenáviděli Annu Boleynovou. Nejvíce se to projevilo při Annině
korunovaci v květnu téhož roku. Správně by lidé měli volat "Bůh ochraňuj
královnu Annu". Ale v tomto případě bylo slyšet tuto větu povážlivě málo. Více
se ozývala slova jako "děvka", "hampejznice" a podobně. Anna však byla hrdá jako
vždycky a rozhodně se nenechala zneklidnit. Horší už to bylo v jejím manželství
s králem Jindřichem. Dokud byla jeho milenkou, tak ho plně ovládala, ale když se
vzali, tak se to začalo měnit. Anna pochopila, že její pozice závisí na tom,
jestli dokáže porodit vytouženého následníka trůnu nebo ne. Její dítě se mělo
narodit někdy začátkem září. Do té doby ale zbývalo ještě několik měsíců. Anna
díky těhotenství měla velké břicho a už nebyla tolik přitažlivá. Její manžel si
začínal všímat jejích dvorních dam. 7. září 1533 se narodilo dlouho očekávané
dítě. Bohužel pouze dcera… Král byl nejdříve hodně rozzlobený, ale nakonec se
začal uklidňovat tím, že Anna je mladá, a že spolu mohou mít spoustu dalších
dětí. Začal přemýšlet nad jménem pro svou novorozenou dceru. Původně ji chtěl
pojmenovat, aby rozzlobil všechny své nepřátele, Marie, stejně jako svoji první
dceru, ale nakonec si to rozmyslel a nechal ji pokřtít po své matce Alžbětě z
Yorku. O rok později se jim narodil syn, ale bohužel hned po narození zemřel.
Anna mezitím štvala svého manžela proti jeho nejstarší dceři Marii, kterou měl s
Kateřinou Aragonskou. Marie však byla tvrdohlavá a nikdy by neustoupila Anniným
požadavkům, aby uznala manželství svého otce a matky za neplatné a tím pádem
sebe samotnou za bastarda, i za cenu toho, že už se nikdy neuvidí se svou
matkou. Dokonce za Kateřinou Aragonskou nesměla odjet, když její matka roku 1536
umírala. Ale i Anniny dny na zemi byly sečteny. Po posledním potratu měl
Jindřich velice špatnou náladu. A mimoto se zamiloval do Anniny dvorní dámy Jane
Seymourové, která s ním otěhotněla. Co když to bude tolik vytoužený syn?
Jindřich VIII. dospěl k závěru, že se musí Anny Boleynové nějak zbavit. Rozvod
nepřicházel v úvahu. Zbývala jen jediná možnost…

Anna Boleynová (snad 1501 - 1536)

2010-05-07T06:59:00.001-07:00

znovu u dvora - králův rozvod
Ale Anna Boleynová nebyla jako její sestra. Ctižádostivost zdědila zřejmě po
svém otci. Rozhodně se nechtěla stát jednou z mnoha Jindřichových milenek. Když
jí tedy dával své milostné návrhy, pouze mu chladně odpověděla: "Stojím příliš
vysoko na to, abych se stala vaší milenkou a příliš nízko na to, abych se stala
vaší manželkou. " Když Jindřich zjistil, že ji tedy nemůže mít jako milenku,
začal se snažit, aby se skutečně mohla stát jeho manželkou. To však nebyla
jednoduchá záležitost. Pravda, již několikrát v historii byl povolen králům
rozvod, ale musel k tomu být nějaký rozumný důvod. Jindřich si vzpomněl, že jeho
manželka Kateřina Aragonská je zároveň vdovou po jeho starším bratrovi Arturovi.
A to přece Bible zakazuje! A jak se to podle Starého zákona trestá? Neplodností
manželského páru, který se takto provinil. To by souhlasilo. Kateřina sice s
Jindřichem měla několik dětí, ale buď potratila, nebo se dítě narodilo mrtvé,
anebo zemřelo v kojeneckém věku. Na živu byla pouze jejich věčně nemocná a
postonávající dcera Marie. Požádal proto papeže Klementa VII. o zrušení tohoto
manželství. Za normálních okolností by možná papež souhlasil, ale Klement VII.
momentálně nemohl. Kateřina Aragonská byla totiž tetou císaře Karla V. a ten měl
ve svých rukou věčné město Řím, takže papež byl vlastně jeho zajatcem. A Karel
V. za žádnou cenu nechtěl dovolit ponížení své tety Kateřiny a sestřenice Marie.
Spor trval dlouhých a frustrujících sedm let. Kateřina Aragonská byla mezitím
vystěhována ode dvora a měla zakázáno se vídat se svojí milovanou dcerou Marií.
Skutečnou královnou byla Anna. Ale tou legální a korunovanou Kateřina… Po sedmi
letech ztratila Anna (kterou mezitím Jindřich VIII. nechal povýšit na markýzu z
Pembroke a jejího otce na hraběte Rochforda) trpělivost a Jindřich musel začít
rychle jednat. Anna Boleynová byla těhotná. Jindřich musel nějakým způsobem
zařídit, aby se rychle vzali, protože jinak hrozilo nebezpečí, že by se tak
dlouho očekávaný následník trůnu mohl narodit jako nemanželský. Jako jediné
možné řešení se stala protestantská církev… Jindřich VIII. přijal protestantský
směr náboženského vyznání znaný anglikánství, prohlásil sám sebe za jedinou
hlavu církve a jeho biskupové ho v tom museli podpořit. Pokud s tím
nesouhlasili, dopadli většinou velice špatně. Například biskup Fischer a velký
myslitel a autor světoznámé "Utopie" Thomas Morre byli popraveni, protože se
svým králem nesouhlasili a byli proti Anně Boleynové. A dokonce i Jindřichův
kdysi všemocný kardinál Wolsey dopadl špatně. Anna na své nepřátele
nezapomínala. A zvlášť nezapomněla na někdejší záležitost s Percym. Wolsey by
byl zřejmě také popraven, ale nestalo se tak, protože na cestě do vězení, zemřel
sám. Jako hlava církve neměl Jindřich VIII. problém se rozvést s Kateřinou
Aragonskou. On však prohlásil toto manželství za neplatné, dceru Marii za
bastarda a 1. ledna 1533 se oženil s Annou Boleynovou.

Anna BoleynováAnna Boleynová (snad 1501 - 1536)

2010-05-06T00:50:00.001-07:00

2. návrat do Anglie - Percy
Roku 1522 se Anna Boleynová ve svých dvaceti letech vrátila zpět do Anglie.
Našla své místo u anglického dvora jako dvorní dáma královny Kateřiny Aragonské.
Byla údajně krásná a přitažlivá, a proto ani ve svém rodné zemi neměli nouzi o
zamilované ctitele. Anně se však líbil pouze jeden. Jmenoval se Henry Percy a
patřil do družiny všemocného kardinála Wolseye, který byl hlavním rádcem krále
Jindřicha VIII. A právě Wolseyovi se ani trochu nezamlouvalo, že by se vznešený
Percy měl oženit s nějakou bezvýznamnou Annou Boleynovou. Zavolal si ho k sobě a
pořádně mu vynadal. Potom mu připomenul zasnoubení s Mary Taboltovou, kterou si
nakonec nešťastný Percy musel vzít. Anně byl zakázán pobyt u dvora a musela žít
na otcově zámku Hever. Její otec Thomas Boleyn byl velice ctižádostivý muž. Teď
těžil s přízně, kterou mu poskytoval král Jindřich VIII. díky jeho starší dceři
Mary. Mary byla totiž královou milenkou a díky tomu byl Thomas Boleyn povýšen na
lorda Wiltshira. Na přímluvu své sestry bylo Anně po třech letech dovoleno
vrátit se zpět ke dvoru. Sklidila ještě větší úspěch než když tam přišla před
třemi lety poprvé. Zamiloval se do ní totiž samotný král Jindřich VIII. Vlastně
ani nebylo divu. Jeho žena Kateřina Aragonská už nepatřila mezi nejmladší a díky
mnoho porodům ztratila svůj vzhled i postavu. Jindřich si začal hledat milenky.
Mary Boleynová se sice na jeho příkaz provdala za bezvýznamného Williama Careye,
ale to mu nebránilo udržovat s ní dál milostný vztah. Ovšem jen do doby než se
ke dvoru vrátila Anna.

Anna BoleynováAnna Boleynová (snad 1501 - 1536)

2010-05-05T00:16:00.000-07:00

1. dětství u francouzského dvora
Anna Boleynová se narodila kolem roku 1501 v Blickling Hallu jako nejmladší z
dětí Thomase Boleyna a jeho manželky Elizabeth Howardové. Měla ještě dva starší
sourozence. Sestru Mary a bratra George, kterého měla vždycky moc ráda. Ona a
její bratr se také přátelili se svým sousedem Thomasem Wayetem, který o mnoho
let později povede proslulé povstání proti královně Marii… Roku 1512 ukázala
Štěstěna Anně poprvé svoji příznivou tvář. Anna a její sestra Mary měly to
štěstí, že byly vybrány do družiny sestry Jindřicha VIII. Marie, která se měla
provdat ve Francii za starého krále Ludvíka XII. Ten však po roce zemřel a Marie
se tajně, protože věděla, že její bratr král by s tím rozhodně nesouhlasil,
provdala za svého milovaného Charlese Brandona, vévodu ze Suffolku. Z Francie
však samozřejmě musela odjet. Anna Boleynová tam však zůstala a připojila se k
družině francouzské královny Claudie. Mnohem víc než poddajná žena Františka I.
Francouzského, však Annu Boleynovou ovlivňovala jeho vzdělaná sestra Markéta z
Angouleme. Princezna Markéta jí zapůjčila dokonce ke čtení Boccaciův Dekameron
(což byla tehdy velice skandální kniha) a protestantské úvahy německého mnicha
Martina Luthera. Ve Francii měla Anna Boleynová mnoho nápadníků a ctitelů (mezi
nimi i samotného francouzského krále), ale údajně se do žádného z nich
nezamilovala. To její sestra Mary na tom byla trochu jinak. Dokonce jí
přezdívali "Anglická klisna".

Rusko

2010-04-29T06:37:00.000-07:00

Ivan Andrejevič Krylov - bajky
pozdější inspirace: Hamingway - Komu zvoní hrana (Donne), Milan Kundera - Jakub Fatalista, Bertold Brecht, Václav Havel - Žebrácká opera

aktuální členění výpovědi - o postavení výpovědi v souvislém textu; výpověď lze rozdělit na 2 části - východisko (to, co je známé ze souvislosti) a jádro (hlavní, nová část sdělení, odpověď na doplňovací otázku)
V -> J - pořad objektivní, v klidné výpovědi, východisko může být nevyjádřeno, společné několika větám nebo slovně obměněno
J -> V - pořad subjektivní - při změně postoje mluvčího ke skutečnosti, citové zabarvení, ve větách tázacích, žádacích, zvolacích
pořádek slov ve větě - pravidla nejsou moc striktní; rozhoduje především:
1. Významová stránka (aktuální členění výpovědi)
2. Mluvnická stránka - třeba shodný přívlastek (je obvykle před řídícím členem, výjimky - odborné termíny, básnický jazyk atd.)
neshodný přívlastek - obvykle za řídícím členem; přístavky, příslovečná určení - za řídícím členem
3. Zvuková stránka - aby se skupina slov dala dobře vyslovit

Hlavní literární díla světového baroka, osvícenství a klasicismu

2010-04-27T08:25:00.000-07:00

Pořádek slov, aktuální členění větné

BAROKO - Itálie
Ludovico Ariosto - Zuřivý Roland - navazuje na Chansons de geste, směšnohrdinský epos
Torquato Tasso - Osvobozený Jeruzalém - nábožensko - hrdinský epos, námět - záchrana Božího hrobu před pohany

Španělsko
Pedro Calderon de la Barca - Život je sen, Soudce zalamejský, Lékař své cti - problém zodpovědnosti za činy

Anglie - Metafyzická škola - zabývají se nadsmyslnými věcmi, hlavní motiv - smrt, symbolika (John Donne – Komu zvoní hrana)
John Milton - Ztracený ráj - epos, hlavní téma - vyhnání z ráje, člověk byl vyhnán spravedlivě
Ráj znovu nabytý - navazuje na Ztracený ráj, konečné vítězství Krista před ďáblem

KLASICISMUS - 17. - 18. stol. začíná ve Francii
hlavní rysy: důraz na rozum, harmonii; ideál vyrovnanosti, symetrie, souladu, pravdy; člověk musí své zájmy podřídit celku; návrat k antice - propracovanost, pevný řád, pevné estetické normy; dělení literatury na nízkou (komedie, satira) a vysokou (tragédie, óda, epos); klasické drama navazuje na antiku (zásada 3 jednot)
projevení klasicismu - architektura - v užitém umění empír, pravidelnost, symetričnost, francouzský park, napodobuje antiku
výtvarné umění a hudba - přesný řád a kompozice
literatura - racionální zaměření, popisná, úvahová a satirická tvorba, uniformita literatury, literární salóny - diskuse o formě
Francie
Pierre Corneille - Cid - inspirace z Písně o Cidovi, hlavní hrdinka své vlastní zájmy podřizuje kolektivu
Jean Racine - Faidra - konflikt mezi citem a rozumem (zamilovala se do nevlastního syna)
Moliére - nadčasová témata, kritika lakoty, sobectví, hlouposti ..., jeho postavy se stávají literárními typy (Harpagon)
Tartuffe - vetře se do rodiny, kritika přetvářky a sobectví
Lakomec - hlavní postava - lichvář Harpagon, omezuje své okolí, zakazuje sňatek svému synovi, váží si jen peněz
Don Juan - Don Juan pohrdá autoritami, za své hříchy jde do pekla; komika - jeho sluha Sganarell
Misantrop - tragikomedie; hlavní postava Alcest se kvůli nešťastné lásce uzavře sám do sebe a nenávidí lidi
Zdravý nemocný - kritika měšťáckého sobectví a šarlatánských lékařů
commedia dell'arte - vznik v Itálii, typ lidového improvizovaného barokního dramatu, ustálené typy postav, založena na improvizaci, důležitost pohybu a mimiky - základ pro pantomimu
Itálie – Carlo Goldoni – Sluha dvou pánů, Poprask na laguně, Podobizna Harlekýnova
poezie - popisné, satirické a úvahové básnictví; óda, epigramy a bajky (Jean de la Fontaine)
próza - přesná formulace, žánry - maxima - pravidlo pro život, velmi stručná úvaha; aforismus - maxima s ironickým zabarvením

OSVÍCENSTVÍ – 18. stol., vznik ve Francii, hájí zájmy měšťanstva, filozofický směr - důraz na rozum, svoboda myšlení a přesvědčení, důležitost vědeckého bádání, proticírkevní, ideály demokracie z humanismu, renesance a antiky, základ pro Francouzskou revoluci, myšlenkouvý proud, není uměleckým směrem, důraz na rozum
Francie
Charles de Montesquieu - Perské listy - osvícenský román, zachycuje cestu Peršana do Evropy za vzděláním, kritika nedostatků Evropy
Voltaire - významný prozaik, dramatik, básník a filozof, kritik církve, despocie a negativních lidských vlastností, racionalista, vystupuje proti fanatismu, ale sám jako fanatik jedná, vystupuje proti církvi, tvrdí, že Bůh existuje – kdyby nebyl, museli bychom si ho vymyslet
Candide (neboli optimismus) - rozsáhlá filozofická povídka - není důležitý děj, ale filozofický názor
tzv. Encyklopedisté - Velká encyklopedie vědy, umění a řemesel - přispívali hlavně ateisté, shrnuje celé lidské vědění
D'Alambert – matematik, Diderot, d´Alembert
Denis Diderot -Jeptiška - fiktivní autobiografie, silně proticírkevní, hlavní hrdinka musí do kláštera, uprchne do bordelu, zabije se
Anglie
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
Henry Fielding – Tom Jones
Jonathan Swift – Gulliverovy cesty – poměry v Anglii

SENTIMENTALISMUS (PREROMANTISMUS)
snaží se najít dokonalý svět, utíká do vzdálené minulosti a exotického prostředí, odmítá rozum, důraz na cit a prostý život, kult středověkých autorů, důraz na národní svébytnost, autoři se často stylizují do různých postav (často do barda - keltského pěvce)
Francie
Jean Jacques Rousseau - patřil mezi Encyklopedisty, nerovsnost mezi lidmi způsobuje soukromé vlastnictví
Emil (čili o výchově) - názory J.J.R. na výchovu dětí, podle něj jsou od přírody dobré, ale společnost je kazí
Francois René de Chateaubriand – Atala aneb láska dvou divochů na poušti
Abbé Prévost – Manon Lescaut
Německo
hnutí Sturm und Drang - skupina mladých umělců, odporovali dobovým ideálům, prosazovali svobodné vyjadřování národů
Johann Wolfgang Goethe - významný básník, prozaik, dramatik, vědec, snažil se o zachycení rozporů člověka ve složité době
Utrpení mladého Werthera - milostný román, fiktivní autobiografie, milostné vzplanutí a nemožnost jeho realizace
Ifigenie na Tauridě - drama, motiv Trójské války
Torquato Tasso - drama, konflikt mezi umělcem a společnost
Faust - veršovaná dramatická báseň, námětem je stará pověst o Faustovi, drama je zahájeno prologem - Bůh a
Mefistofeles se sázejí o Faustovu duši, zamyšlení, jestli je lidská duše cenná; Mef. se snaží připoutat Fausta ke
krásné Markétce, ale on touží i po poznání, Markétka umírá - Faust je nešťastný - Mef. mu dává nejkrásnější
ženu světa Helenu, ale Faust chce ještě vysušit a zúrodnit bažinu - Mef. prohrává, protože Faust není nikdy
spokojený, kdyby byl, tak by šel do pekla
Friedrich Schiller - Óda na radost
Panna Orleánská, Valdštejn - historické hry
Loupežníci - hraběcí syn, připraven intrikami o důvěru, stává se vůdcem loupežníků bojujících proti despocii
Vilém Tell

Česká barokní tvorba

2010-04-19T07:49:00.000-07:00

Národní jazyk a jeho vrstvy

změna společenských podmínek - lidé nevěří v poznání; propast mezi chudými a bohatými; feudalismus, 30. letá válka, rekatolizace, návrat k bohu; z portugalského slova barroco - nepravidelná perla
přímým protikladem renesance - nedůvěra a nevíra v rozum; absolutizace víry - bezmocnost člověka před Bohem, pomíjivost pozemského života; mysticismus - naprostá odevzdanost Bohu; niternost - člověk se uzavírá sám do sebe; symboličnost; důraz na cit; expresivita výrazu
projevení baroka - architektura - velká složitost, mramor a zlato, bohatě zdobené budovy, využití světla a stínu; Bůh kolem nás, snaha zapůsobit na psychiku člověka, Gian Lorenzo Bernini – Fontána Di Trévy, Diezenhoferové - sv. Mikuláš, Klementinum na Pražském hradě, Valdštejnský palác - prvky renesance
malířství - důležitý šerosvit, kontrast mezi světlem a stínem, oblé křivky, Rubens - Tři grácie, Rembrandt van Rijn
sochařství - vyjadřuje napětí; Matyáš Bernard Braun - sochy na Karlově mostě
hudba - orchestrální, varhanní; J. S. Bach, G. F. Händel, Zelenka, Černohorský
literatura - symboličnost, práce z nadsázkou - špatné vlastnosti člověka a dobré Boha, mysticismus - naprostá
odevzdanost Bohu; žánry - vrací se ke středověku - legendy a duchovní písně, eposy, reflexivní lyrika,
traktáty
ČESKÉ ZEMĚ
společenské poměry - po Bílé hoře konfiskace majetku a poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí, třicetiletá válka, absolutismus, Obnovené zřízení zemské - zrovnoprávnění češtiny s němčinou, mohutná emigrace, násilná katolizace - Jezuitský řád - cenzura a pálení knih, misionářská činnost, kázání, velkolepé církevní obřady
exulantská literatura - spisy účelového rázu - protikatolické, útěcha lidem
historiografie - publicistická funkce, obhajoba protestantů
Pavel Skála ze Zhoře - Historie církevní - od narození Krista, důraz na reformaci
Pavel Stránský - O státě českém - latinsky, encyklopedický charakter, obhajoba předbělohorských poměrů
Václav Hollar – Poslední rytina Londýna před požárem
duchovní písně - sdružovány do kancionálů
Jan Amos Komenský – narozen 28. března 1592 v Nivnici u Uherského Brodu, významný pedagog, filozof, historik, překladatel, v jeho tvorbě se prolíná humanismus a baroko, propaguje vzdělání, člen Jednoty bratrské, vysvěcen na kněze, emigrace do polského Lešna (1624), navštívil mnoho evropských států, zemřel v Naardenu (1670)
filozofické a náboženské spisy - Listové do nebe - formou dopisů, adresovány Kristovi
Labyrint světa a ráj srdce - alegorické dílo, hlavní postava - poutník = JAK, prochází městem = svět, jeho
putování = smysl lidské existence, každá ulice představuje povolání, doprovází ho Všezvěd Všudybud
- symbol touhy po poznání a Mámení - podlost a lenost; dílo je kritické, ukazuje sobeckost a hloupost;
humanistické -kritika, barokní - odevzdanost Bohu, neměnnost stavu; silně citově zabarvené věty, složitá souvětí
Kšaft (=závěť) umírající matky Jednoty bratrské - věří, že nositelem hodnot jednoty bratrské bude celý
český národ
Listové do nebe
Cesta světla
didaktické a vychovatelské spisy
Velká didaktika - rozsáhlé dílo, v němž si všímá školství a rozpracovává své názory, žádá přístupnost
vzdělání pro všechny, rozdělil školy do čtyř stupňů po šesti letech; škola mateřská, národní,
gymnázium, akademie, každé vzdělání by mělo být završeno cestováním; rozpracoval vyučovací
metody - názornost, přiměřenost atd., propagoval spojování teorie s praxí
Informatorium školy mateřské - jak vychovávat děti v prvních šesti letech života
Brána jazyků otevřená - jazyková učebnice formou encyklopedie
Orbis pictus - několikajazykový obrázkový slovník
Schola ludus - latinská školní hra pro snadné naučení latiny
pansofické (vševědné) spisy - snažil se shrnout vědění své doby a zpřístupnit ho lidem
Poklad jazyka českého - latinsko-český a česko-latinský slovník, shořel v Lešně, encyklopedický charakter
Pansofie
Divadlo veškerenstva věcí (Theatrum universitatus resum)
další činnosti - hlavně kancionály
význam Komenského - jeden z nejvýznamnějších Čechů, učitel národů, jeden z vrcholů české literatury
domácí literatura oficiální - pod vlivem Jezuitů, rozvíjí se duchovní lyrika, kazatelství, legendistická tvorba a Jezuitské drama
Adam Michna z Otradovic - Česká mariánská muzika, radostná i žalostná - katolická duchovní poezie (Chtíc, aby spal)
Loutna česká - duchovní ráz, není to kancionál, soubor 13 zhudebněných textů
Bedřich Bridel - Co Bůh? Člověk? - rozsáhlá básnická skladba meditativního rázu, kontrast člověka s Bohem
Bohuslav Balbín - představitel naukové literatury, psal latinsky, Jezuita
Výtah z dějin českých - historiografie, důraz na katolické pojetí dějin, vidí nelehkou situaci češtiny a její slavnou
minulost
Rozprava na obranu jazyka slovanského, obzvláště českého - obrana (apologie) - literární žánr, obrana národa a
jazyka, snaží se obhájit češtinu, lítost nad jejím úpadkem, obrací se o pomoc k českým svatým
Václav Jan Rosa - Čechořečnost - latinská mluvnice češtiny, snaha dát češtině pravidla a ustálit slovní zásobu
domácí literatura pololidová - hlavní cíl pobavit
interludia - krátké hry fraškovitého charakteru, snaha o pobavení měšťanů, hlavní postava - sedlák a jeho rodina
Václav František Kocmánek - Lamentatio Rusticana = nářek venkovanů, sedláci si stěžují na život, metoda selského otčenáše
- na konci každé sloky verš z Otčenáše
kramářské (jarmareční) písně - zpíváno na trzích za doprovodu flašinetu, texty se prodávaly, reakce na politickou situaci
knížky lidového čtení - inspirují se i jinými díly (středověkými, humanistickými ...)
písmácká literatura - tvořili ji tzv. písmáci - žili na venkově, naučili se číst a psát, nízká úroveň
František Jan Vavák - Paměti - rady do života
domácí literatura lidová - spojena s venkovem, zachycuje tamější život; charakteristika - kolektivní a mnoho verzí jednoho díla
žánry - písně (sociální náměty, zbojnické, milostné ...); lyrickoepický – balada (Osiřelo dítě); epický - pohádky (v této době satirické), pověsti - víra ve
změnu poměrů (O Blanických rytířích) - původně husitská pověst; dramatický - lidové hry doprovázené tancem a zpěvem, později loutkové
pozdější inspirace: Durych - próza, Březina, Zahradníček - poezie; Jirásek - Temno, Šotola - Tovaryšstvo Ježíšovo

národní jazyk - jeden ze základních znaků národa, vyvíjí se se společností, výraz národní jednoty
útvary národního jazyka - spisovná čeština - reprezentativní útvar, jednotný na celém území, vznik ze středočeského nářečí
hovorová čeština - mluvená podoba spisovné češtiny, nepoužívá knižní tvary, volnější větná stavba, emocionální prvky
nespisovná čeština - nářečí - zeměpisně odlišné, hlavně v příhraničních oblastech a na Moravě (Hanácko, JV Morava ...)
interdialekty - větší oblasti společných nářečních znaků, nejdůležitější obecná čeština
sociální diferenciace - profesní mluva, slang (sportovní, studentský ...), argot

2010-02-02T07:44:00.000-08:00

Tomáš Pešina z Čechorodu (1629 – 1680)
- byl knězem a pokračovatelem Balbínova díla
- svůj zájem zaměřil především na historii
- v knize Předchůdce Moravopisu se věnoval dějinám Moravy
Jan František Beckovský (1658 – 1725)
- pokusil se o popularizaci českých dějin v díle Poselkyně starých příběhů českých (navazuje na Hájkovu kroniku)
Duchovní tvorba
Bedřich Bridel (1619 – 1680)
- byl jezuitský misionář, překladatel a profesor rétoriky a poetiky
- psal básně i prózu
- dílo: nábožensky rozjímaná lyrika Co Bůh? Člověk?
- Další dílo: sbírka vánočních písní Jesličky
Co Bůh? Člověk?
- má evropskou úroveň díky filozofické stránce i bohatému výrazovému umění
- filozoficky laděná skladba
- Bůh je ten nejlepší, radost, veselost, sladkost, odpuštění a člověk je jed, hořkost, špatnost
- Člověk se může jen v Bohu shlížet, ale sám ho nikdy nevidí
- Mezi Bohem a člověkem je opat
Jesličky
- autor zde ukazuje hluboké lidství a úctu k lidové poezii

Adam Václav Michna z Otradovic (1600 – 1676)
- varhaník v Jindřichově Hradci, učitel hudby
- psal i duchovní a milostné písně
- je poután k českému prostředí
- jeho dílo je shrnuto v souborech písní a melodií Česká mariánská muzika, Loutna česká, Svatoroční muzika
- dílo: Chtít, aby spal
Česká mariánská muzika
Chtít, aby spal
- všeobecně známá píseň
- jedna z nejznámějších a nejkrásnějších vánočních písní, obsažených ve sbírce Česká mariánská muzika
Svatoroční muzika
- duchovní píseň
Loutka česká
- milostná píseň
- vycházel z mateřského jazyka
Felix Kadlinský (1613 – 1675)
- jezuitský profesor
- tvůrce české barokní poezie
- přebásnil písňový soubor německého jezuity Friedricha von Spee a dal mu název Zdoroslavíček = přizpůsobuje ji českému prostředí jak obsah, tak písňovou podobu

Tomáš Pešina z Čechorodu (1629 – 1680)

2010-01-24T06:55:00.000-08:00

Tomáš Pešina z Čechorodu (1629 – 1680)
byl knězem a pokračovatelem Balbínova díla
svůj zájem zaměřil především na historii
v knize Předchůdce Moravopisu se věnoval dějinám Moravy
Jan František Beckovský (1658 – 1725)
pokusil se o popularizaci českých dějin v díle Poselkyně starých příběhů českých (navazuje na Hájkovu kroniku)
Duchovní tvorba
Bedřich Bridel (1619 – 1680)
byl jezuitský misionář, překladatel a profesor rétoriky a poetiky
psal básně i prózu
dílo: nábožensky rozjímaná lyrika Co Bůh? Člověk?
Další dílo: sbírka vánočních písní Jesličky
Co Bůh? Člověk?
má evropskou úroveň díky filozofické stránce i bohatému výrazovému umění
filozoficky laděná skladba
Bůh je ten nejlepší, radost, veselost, sladkost, odpuštění a člověk je jed, hořkost, špatnost
Člověk se může jen v Bohu shlížet, ale sám ho nikdy nevidí
Mezi Bohem a člověkem je opat
Jesličky
autor zde ukazuje hluboké lidství a úctu k lidové poezii

ROZPRAVY NA OBRANU JAZYKA SLOVENSKÉHO, ZVLÁŠTĚ ČESKÉHO

2010-01-03T15:10:00.000-08:00

Balbín píše toto své dílo 50 let po bělohorské bitvě (na přelomu let 1672/3) za naprostého úpadku vědomí jazykového i národního. Úpadek zavinili sami Čechové. Váží si více cizího než vlastního jazyka, mnohé rozčiluje i vlastní mluva. Závodí o dvorskou přízeň, projevuji netečnost a lehkomyslnou bezstarostnost o osudy národa, mlčí k zanedbávání starých práv a uzavírají sňatky s cizinci. I lidé duchovní, zvláště řeholníci, jsou národnostně bezbarví. Odstrašujícím vzorem tohoto úpadkového češství je horlivý odchovanec jesuitů, nejvyšší purkrabí hrabě Bernard Ignác z Martinic, syn smutně proslulého Jaroslava Bořiti z Martinic. Čechy se staly vlastní vinou velkým hostincem a zaopatřovacím ústavem Španělů, Francouzů, Vlachů a Němců, kteří právě proto, že jsou cizinci, předhánějí v hodnostech lidi domácí. Mají více peněz a mohou se v Čechách roztahovat. Germánské kmeny měnili již na úsvitě středověku svá sídla. Dnes se potulují zase po Evropě a zakládají své sídla všude tam, kde se jim vede dobře. Nemohou se a hlavně nechtějí se naučit jazyku svých hostitelů, požadují od nich aby znali němčinu, kazí jazyk původní (vznik románských jazyk) nebo vyhladí jazyk hostitelů úplně. K nám je láká naše pohostinnost, volná půda, řídkost obyvatelstva, výnosnost řemesel a umění. Cizinci vyčerpávají lid nesnesitelnými daněmi a bojí se, aby neztratili moc nad okupovanou zemí, vyhlazují soustavně národnostní a jazykové cítění hostitele.
To vše se děje za tichého souhlasu panovníka, přestože Čechy často osvědčily králům svou věrnost. Panovník má znám jazyky svých národů. Poněmčení se naštěstí nepodařilo, ačkoliv vnikání Němců bylo často velmi nebezpečné. Nyní je však nebezpečí tím větší, že je podporováno domácími odrodilci. Česká šlechta, mnohdy zchudlá, však setrvává na svém a poněmčení se vytrvale a srdnatě brání.
Mateřštinu nesmíme podceňovat. Není k tomu důvodu. Slovan se snadno učí cizím jazykům, neboť je zvyklý na složitou gramatiku jazyka svého.
Autor končí pevnou důvěrou v ochranu sv. Václava, který nedá zahynout nám ani budoucím generacím.

2009-06-04T06:11:00.000-07:00

3) DOMÁCÍ LITERATURA
a) Oficiální, jezuitská
Nauková literatura
Bohuslav Balbín (1621 – 1688)
příslušník jezuitského řádu
jeho názory byly v opozici
znám svým vlastenectvím vypovězen z Prahy do Klatov
znám svým latinským pojednáním Rozpravy na obranu jazyka slovenského, zvláště českého
zahájil řadu tzv. obran, stavějících se proti vytlačování češtiny ze společenského života a zdůrazňujících nepomíjející kvality češtiny
věnoval se také českým kulturním dějinám: např. latinská práce Učené Čechy

2008-11-26T09:52:00.001-08:00

SVĚT V OBRAZECH (Orbis pictus – 1658)
- dovršení učebnice Dveřej jazyků otevřené, původně to byla učebnice latiny, ale později se stala vzorem učebnice cizích jazyků vůbec. Pro větší názornost používá Komenský ilustrace. Celé latinsky a s obrázky.
- čtyřjazyčná učebnice kombinovaná s názornými ilustracemi se stala vzorem pro další výuku jazyků
- první obrázková učebnice na světě (pro větší názornost ilustrace k jednotlivým tématům
ŠKOLA HROU (Schola ludus – 1654)
- soubor her, které měli prohloubit praktické řečové znalosti žactva
- soubor školských latinských dramatických her, které měly prohloubit u žáků znalost latiny
HRA O DIOGENOVI
ANDĚL MÍRU – 1667

VELKÁ DIDAKTIKA

2008-10-09T00:57:00.000-07:00

(Didactica magna – 1657)
Didaktika byla původně napsaná česky, tvoří základ pedagogický snah J. A. Komenského. Pozemský život je přípravou pro život věčný. Proto dokonalý člověk musí být vzdělaný, mravný a zbožný. Osvícenost, ctnost a náboženství je nutno rozvíjet společnou výchovou mládeže bez rozdílu stavu, pohlaví a majetku. Dosud byla výchova mravní a náboženská zanedbávána, vzdělání rozumové bylo většinou zaměřeno na memorování a čtení knih a tudíž nesprávně podávané. Vyučování musí být snadné, zajímavé a výchovné, musí rozvíjet kromě rozumu také cit a vůli. Nejlepší učitelkou je příroda. Přirozené vyučování postupuje od příkladů k pravidlům, od obecného k zvláštnímu, od pochopení k osvojení (opakováním), od známého k neznámému, od jednoduchého k složitému, od poznání smyslového, názorného, k hodnocení. Postup při vyučování cizím jazykům: poslouchání, čtení, opakování čteného, přepisování, napodobování čteného a rozhovoru. Základem výchovy je bible, nikoliv antická kultura. Školu dělí na 4 stupně (šestiletí), mateřskou, obecnou, latinskou a universitu (cestování). Hlavní zásady: vyučování v mateřském jazyce, všech bez rozdílu, vyučování názorné, rozšířené o přírodovědu s cílem výchovným Závěrem, nabádá Čechy, aby se nedali odstrašit od reformy školství. Škola je podmínkou národního bytí.
Školu rozděluje do 4 cyklů po dobu 6 let
- škola mateřská (0 – 6 let)
- škola obecná (6 – 12 let) = dostupná všem dětem bez rozdílu majetku
- škola latinská (12 – 18 let) = pouze chlapcům
- akademická vzdělání (18 – 24 let) = po skončení vzdělání by mladý chlapec měl cestovat a osvojit si svoje vzdělání, poznatky
INFORMATORIUM ŠKOLY MATEŘSKÉ (1630)
Píše zde o rodinné výchově.
Tuto knihu věnuje hlavně matkám a chůvám a zdůrazňuje úlohu estetické výchovy v životě dítěte.
DVEŘE JAZYKU OTEVŘENÉ (1630)
- nejznámější učebnice
- podává i poznatky o skutečném světě
- malá encyklopedie, průkopnická svou metodou věcného učení, odvrhl staré metody učení “biflováním”, účinnější výuka jazyka a zároveň poučení o skutečném světě, psaná latinsky

2008-10-07T00:29:00.000-07:00

Směšnohrdinský obraz nekončí ani návštěvou hradu Moudrosti či Štěstí. Jak pošetile je lidé chápou! Všude jen úlisnost, vzteklost, bitvy, pálení a jiné muky: "Tisíckrát umříti volím, nežli tu býti!" volá Komenský. "Bože, jestliže jaký Bůh jsi, smiluj se nade mnou bídným!" A tu slyší hlas: "Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dveře!" Až ve spojení s Bohem a Kristem nalézá křesťan svou hlubinu bezpečnosti.
LISTY DO NEBE (1619)
= 5 fiktivních dopisů chudých Kristovi
- věnuje se zde postavení chudých lidí
- zamýšlel se nad situací chudých a nad rozporem rozumu a náboženského citu doléhaly na něj pobělohorské otázky
O POEZII ČESKÉ (1620)
- zabývá se časoměrnou prozódií, překládá biblické žalmy a veršovaná ponaučení do češtiny
MOUDRÉHO KATONA MRAVNÍ PONAUČOVÁNÍ (1662)
VŠEOBECNÁ PORADA O NÁPRAVĚ VĚCÍ LIDSKÝCH
- pokus o encyklopedii
POKLAD ČESKÉHO JAZYKA
- rozsáhlý český slovník
- shořel v Lešně
KŠEFTU UMÍRAJÍCÍ MATKY JEDNOTY BRATRSKÉ
- vyjadřuje zde smutek nad soudobými poměry
- osobní odkaz vlastnímu národu, který vydává po Vestfálském míru (ten definitivně zabránil jeho návratu do Čech)
- je koncipován jako biblický žalm
- projevuje se jako theolog, materialista (vše co vznikne, jednou zaniká)
- podporu CZ národu projevuje myšlenkou: Věřím i já Bohu, že po přijetí vichřic hněvu vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí ó lide český (v kapli v Nardenu)
HLUBINA BEZPEČNOSTI (1633)
- náboženské pojednání, kde pouze víra zabrání zmatkům a bludnému kruhu člověka, který ztratil jistotu a vzdálil se od Boha.
- Centrum securitatis – čím více se člověk vzdaluje od středu jistoty, Boha, tím více propadá zmatkům a točí se v bludném kruhu

TVORBA:

2008-08-11T04:00:00.000-07:00

LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE (1623)
Poutník hledající smysl světa a bytí je provázen dvěma neodbytnými průvodci – Vše zvědem Všudy budem a Mámení Mámilem. Každý máme na očích "brýle mámení" se "skly domnění" a rohovinou zvanou zvyk. Poutníkovi je nasadily "křivě jaksi", může a chce se vlastníma očima dívat. Z pohledu z vysoké věže se svět podobá městu s okrouhlými hradbami s ulicemi a "ryňky", jehož půdorys později autor sám i nakreslil. Lidé vstupují Branou života, ale vzápětí se Branou rozchodu obracejí do šesti hlavních ulic, které symbolizují stavy světa, řemeslníky, učence, duchovní, vrchnosti, rytířské válečníky, a také "stav domovní". Setkávají se na prostředním náměstí s hradem královny Moudrosti, "zvláštnější" lidé dosáhnou hradu Štěstí.
Střídání zblízka viděných scén, dialogů i monologů v alegorické satirické nadsázce oživuje osobitý traktát a přibližuje ho dramatu, a to i hovorovými prvky jazyka jeho první, rozsáhlejší části, vlastního lidského labyrintu. Mámil s Vše zvědem každý stav vychvalují, ale Komenský vidí, jak už v rodině a manželství "sladké s hořkým se mísí". Jak lidé namáhající se "do přetržení" mohou "svým pachtěním chleba sotva obhájiti". Vidí závist, řevnivost, faleš a mamonářství, které zapomíná na duši. Nejvíce se věnuje nejrůznějším skupinám učenců a vědátorů, které zblízka znal. Soudí jejíž hašteřivost, namyšlenost, úplatkářství, počínající už školními "exámeny", chlubivou okázalost jejich knihoven a povrchnost opravdových znalostí, autorství, které jen přelévají a ředí vědu z jedné knihy do druhé, náboženskou nesnášenlivost i rub života církví. Stav vrchnosti vidí duchovní žák Petra Chelčického v ostře ironickém světle. Zneužívání práva bezprávím, poměry za neomezené moci knížat a jejich úředníků, podlézavost lokajských nohsledů...

J. A. Komenský

2008-08-07T06:33:00.000-07:00

Význam J. A. Komenského:
- roku 1616 vysvěcen na kněze (byl posledním knězem jednoty bratrské)
- učitel národů: pedagog, vědec, spisovatel
- Komenský se pokoušel shrnout veškeré vědění v jednotnou soustavu
- Plán vševědy – zůstalo nedokončeno. Usiloval také o dorozumění mezi
národy a o věčný mír.
- v Uhrách pomáhá při reorganizaci školství
- je autorem pedagogických, vychovatelských i alegorických spisů
- psal česky i latinsky

Pedagogické zásady Komenského:
- snažil se odstranit mechanické vědomosti
- zásada porozumění - názornost vyučování (příklady)
- snadnost, zajímavost
- výchovný cíl
- vedle rozumu rozvíjí vůli i cit
- učení pro praxi
- výuka v mateřském jazyce
- vyučování všem přístupné bez ohledu na rod, původ a pohlaví
- vyučování zdarma
- výcvik tělesných schopností
- několikastupňová škola: mateřská do 6 let, národní 6-12 let, gymnasia 12-18 let, university 18-24 let
- odmítá tělesné tresty
- po studiu cestování, ověřování teorie v praxi

UMĚNÍ

2008-08-01T12:42:00.001-07:00

a) Architektura
Giovanni Santini
- sloh barokní gotiky
- stavby: poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou, zámek Koruna v Chlumci nad Cidlinou
Kryštof Dientzenhofer a Kilián Ignác Dientzenhofer
- tvůrci vrcholného baroka
- stavby: kostel sv. Markéty v Břevnově, chrám sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze
Jan Bernard Fischer z Erlachu
b) Malířství
Karel Škréta, Petr Brandl (1668 – 1738)
- dramaticky vypjatá tvorba
Jan Kupecký (1667 – 1740)
c) Sochařství
Ferdinand Maxmilián Brokoff (1688 – 1731)
- mistr dramaticky pojatých plastik a autor některých soch na Karlově mostě

Matyáš Bernard Braun (1684 – 1738)
- známý svými alegoriemi neřestí a ctností v Kuksu nebo nedalekým Betlémem
d) Hudba
Šimon Brixi, Jiří Antonín Benda a Josef Mysliveček

2008-07-30T02:37:00.001-07:00

Roku 1648 – dobyla švédská vojska lstí Pražský hrad a Malou Stranu, ukořistila zde ohromné poklady a odvezla je do Švédska. Téhož roku konečně končí třicetiletá válka a je uzavřen tzv. Vestfálský mír. Ten však trvale zklamal naděje českých emigrantů, kteří doufali, že se budou moci vrátit domů. Koruna česká ztrácí vestfálským mírem dvě své země – Horní a Dolní Lužici. Habsburci mají potvrzeno držení Čech, Moravy a Slezska, jsou vytvořeny předpoklady pro vznik absolutistické monarchie.
Člověk hledá své útočiště u Boha.
Od středověku byl základem moci a bohatství pozemkový majetek – ten postupem doby rozdělil lidi na vrchnost a poddané. Jiné postavení měli obyvatelé ve městech. Záleželo však na tom, jestli to byla města založená králem (tzv. královská města s mnohými výsadami), nebo šlechtou a církví (tzv. poddanská města).
Většina obyvatel žila na venkově – jejich život se lišil podle toho, zda se jednalo o poddané nebo vrchnost.
Ti chudí se blížili způsobu života sedláků, ti bohatí žili na hradech a především pak v pohodlných zámcích.
Města bývala opevněna hradbami, centrem bylo náměstí, kde stála radnice. Každé město mělo kostel.
Rostl význam vzdělání. V Praze působila Karlova univerzita, avšak pro její nízkou úroveň a značné okleštění dávalo mnoho Čechů přednost studiu v zahraničí. Teprve po bitvě na Bílé hoře se úroveň Karlovy univerzity pozvedla, v roce 1654 byla pak spojena s jezuitskou akademií a dostala název Karlo-Ferdinandova univerzita.

Baroko v českých zemích

2008-07-08T05:02:00.000-07:00

Charakteristika doby:
U nás se baroko rozvíjí zejména v 17. a na počátku 18. stol.
Již od počátku 17. stol. se projevovaly příznaky hospodářského úpadku a třicetiletá válka přinášela vojenské vpády, požáry, vypalování měst a vesnic, vraždění a další útrapy. Řádil i další krutý nepřítel lidstva – mor.
V českých zemích se situace zhoršila v roce 1620 – po bitvě na Bílé hoře, jejíž výsledek rozhodl o nepříznivém vývoji české společnosti a kultury na dlouhá desetiletí. Dalším černým datem v kronice českého národa byl 21. červen 1621 – den popravy 27 českých pánů, rytířů a měšťanů, představitelů českého stavovského odboje. Důsledkem stavovského povstání byl i vydání tzv. obnoveného zřízení zemského císařem Ferdinandem II., v němž se značně omezovala práva stavů ve prospěch panovníka. Další pohromou bylo nařízení, které přinášelo pokatoličtění obyvatelstva českých zemí. To přimělo mnohé protestanty k odchodu ze země. Nastala jedna z nejvýznamnějších vln emigrací v českých dějinách, celkový počet obyvatelstva klesl o více než třetinu.

2008-06-23T01:05:00.001-07:00

Hans Christoph von Grimmelshausen (1621 – 1627)
- barokní prozaik
- líčí hrůzy a neštěstí třicetileté války očima mladíka
- v románu Dobrodružství Simplicia Simplicissima staví vedle sebe naivitu a prostotu mladého vypravěče a krutost a zvrácenost doby, z tohoto díla vycházejí i tzv. simpiciády = příběhy o dobrodružných cestách mladých hrdinů
- dále napsal romány: Černý a bílý, Divous Skočdopole, Poběhlice Kuráž
DOBRODRUŽSTVÍ SIMPLICIA SIMPLICISSIMA
Německý román z období baroka, vyprávěný v 1. osobě jako zpověď hrdiny. Hlavním dějištěm je Německo rozvrácené třicetiletou válkou.
- příběh chlapce, kterého unesli vojáci za 30tileté války
- chlapec pozná krutost, drsnost
- místy je román i humorný
- chlapec nakonec hledá východisku v samotě, odchází, stává se poustevníkem
Andreas Gryphius (1616 – 1664)
- díla: Německé rýmované básně
- zabýval se také dramatickou tvorbou Zavražděné Veličenstvo, Cardenio a Celinda

2008-06-19T03:01:00.001-07:00

Luis Góngora y Argote (1561 – 1627)
- vytvořil zvláštní básnický směr, který se podle něho nazývá gongorismus = jazykové deformace, ne důraz na smysluplnost, ale na hudebnost verše
- vyjadřuje názor, že poezie je samostatný výtvor, který má smysl sám o sobě
- převaha motivů hrůz ze smrti, zániku
- dílo: Samoty
SAMOTY
Velkoryse koncipovaná španělská lyrická poéma, jež bohatým metaforickým jazykem barokního stylu shrnuje vědění a cítění humanisticky vzdělaných součastníků. Jedná se o vrcholný výkon básnického hermetismu, který konkrétní látku stylizuje v novou skutečnost. Góngora tak zakládá moderní tradice abstraktivismu v umění.

2008-06-15T01:34:00.001-07:00

ŽIVOT JE SEN
Stěžejní drama španělského baroka, nastolující základní otázky smyslu a obsahu života, lidské existence a svobody člověka. Jeho hlavním hrdinou je princ Sagismundo od narození ukovaný ve věži pro králův strach v věšteb o Sagismundově zločinné budoucnosti. Avšak princi se podaří zvítězit nad temnými stránkami své povahy přesvědčením, že vše, co člověk prožívá, je jenom zdání.

SOUDCE ZALAMENSKÝ

2008-06-09T23:19:00.001-07:00

Do vsi Zalamej přijde vojsko. Setník don Alvar je ubytován u bohatého sedláka Crespa. Crespo má hezkou dceru Isabelu. Don Alvarovi se líbí a činí ji návrhy. Když chce vniknout do její světničky, brání mu v tom Isabelin bratr. Z toho vznikne skandál a don Alvar musí ze sedlákova stavení. Generál don Lope dá rozkaz, aby se vojsko druhý den hnulo z vesnice, sám pak ihned odchází. S ním odchází i Isabelin bratr Juan, jenž zatím vstoupil do služeb generálových. Po odchodu generála z vesnice má don Alvar volnou ruku. Otce dá odvléci do lesa a tam uvázati k stromu a děvče je pak proti Alvarovi bezmocné. Bratr se však nenadále vrátí, a když vidí, co se stalo, v potyčce Alvara zraní. Crespo se stane zatím ve vsi sudím. Obrací se k Alvarovi a žádá ho pro dceru o zadostiučiní, ale Alvar má pro něho jen výsměšek. Crespo jej dá uvrhnout do žaláře a tam zardousit. Vtom přichází král, jehož vojsko už očekávalo. Když král slyší, co se stalo, schvaluje, co Crespo učinil, a ustanovuje ho sudím až do smrti. Zneuctěná Isabela odchází do kláštera.

Španělsko

2008-06-08T00:14:00.001-07:00

Pedro Calderón de la Barca (1600 – 1681)
- známý dramatik zlatého věku španělské literatury
- přechází z renesance do baroka
- zpracovává podobné názory jako renesanční spisovatel Lope de Vega
- ve svých komediích zpracovává výjevy ze všedního života a v náboženských dramatech a tzv. tragédiích cti řeší rozpor povinnosti a citu, lásky a odplaty
- ve svých hrách používá kontrastního vyjádření, vrší protiklady a vyjadřuje se nadsázkou
- díla: Nejnestvůrnější žárlivost, Lékař své cti, Soudce Zalamejský, Život je sen

2008-05-22T03:20:00.000-07:00

Giovanni Battista Guarini
- dílo Věrný rytíř
b) Anglie
John Milton (1608 – 1674)
- vytváří monumentální náboženskou epopej Ztracený ráj, v níž se střetává samostatné lidské rozhodování s nátlakem boží vůle a neodvratného osudu, duchovní epos na biblické téma (o Adamovi a Evě, o prvotním hříchu)
ZTRACENÝ RÁJ
V úvodě vzývá básník Musu nebes a vyprošuje si do ní nadšení k básnickému dílu, jež chce podniknout. Modlí se také k Duchu svatému.
Vlastní báseň obsahuje dvanáct zpěvů. Satan, svržený s nebes, procitne desátého dne na dně pekelné propasti. Přemýšlí, jak by lstí zvítězil nad Bohem, když se mu to nepodařilo mocí. V pekle pak se radí, jak by zhatil dílo Boží. Hlavně chce zničit člověka, nebo ho alespoň ovládnout. Bůh však chrání člověka před Ďáblovými úklady. Syn Boží se za člověka přimlouvá a chce se za něj obětovat. Satan se vloudí do ráje, tam vyslechne rozmluvu Adama a Evy u stromu poznání a ve snu našeptává Evě slova pokušení, ale anděl jej z ráje vyžene. Bůh vyšle Rafaela, aby Adama varoval. Rafael vypráví Adamovi o Satanovi a o jeho pádu. Satan se pokusí znovu svést prarodiče k hříchu. V podobě hada, když Eva pracuje o samotě, přiblíží se k ní a promluví k ní lidskou řečí. Namluví jí, jakou zázračnou moc má ovoce z jabloně uprostřed ráje, jehož se však podle příkazu Božího nemají Adam a Eva ani dotknout, nechtějí-li zemřít. Satanově výmluvnosti se podaří přemluvit Evu, že po požití zakázaného ovoce nabudou božské podstaty, a Eva utrhne z jabloně jablko. Adam se hrozí toho skutku, ale pak okusí jablka také, jež Eva utrhla. Za tento přestupek jsou vyhnání z ráje archandělem Michaelem, jenž Adamovi zjeví ve snech, co stihne lidstvo za trest za jejich přestupek. Přijde však Kristus a usmíří Boha svou smrtí. Odchodem prarodičů z ráje epos končí.
Dílo přeložil Josef Jungmann.

John Donne (1572 – 1631)
- byl Miltonův součastník
- studoval humanismus a právo
- stal se knězem
- píše duchovní a milostnou lyriku i satirické básně
- jeho díla jsou laděna metafyzicky a přinášejí spojení prvků duchovních i smyslových
- dílo: Trojí blázen
TROJÍ BLÁZEN
Reflexivní milostná lyrika.

LITERATURA

2008-05-19T04:35:00.000-07:00

a) Itálie
Torquato Tasso (1544 – 1595)
- tvoří přechod od renesance k baroku
- žil na dvorech knížat
- do jeho tvorby se promítá spor mezi umělcem a představitelem církve
- nejznámější dílo: Osvobozený Jeruzalém (téma křížové výpravy)

OSVOBOZENÝ JERUZALÉM
Již šest let jsou křižáci v bojích na východě, ale pro nesvornost vůdců nedosáhli nijakých úspěchů. Jednomu z vůdců Bohumíru Bouillonskému se zjeví anděl a vyzývá ho, aby povzbudil jednotlivé vůdce k novému boji. Podaří se mu to a je postaven v čelo všeho vojska křesťanského. S ní se vydá proti Jeruzalému. Města hájí král Aladin. Mohamedáni jsou stísněni. Tu jim čaroděj Ismen poradí, aby přenesli obraz Panny Marie z křesťanského kostela do mešity; prý to bude chránit město před útokem křesťanů. Druhý den však obraz zmizí. Za trest mají být všichni křesťané jeruzalémští povražděni, jestliže se obraz nenajde. Mladá křesťanka Sofronia se chce obětovat za ostatní a prohlásí, že obraz spálila. Má být upálena. Tu bere vinu na sebe mladí Olindo; hlásí, že obraz odnesl. Mají být tedy upáleni oba. Dostanou však na prosbu pohanky Klorindy milost, ale musí z Jerusalema. Křesťané se už blíží k městu. Aladin má u sebe Erminii, dceru krále antiošského, jenž padl v boji s křesťany. Erminie miluje křesťana Tankreda. Ten však myslí na šlechetnou pohanku Klorindu. Pohané ustupují. Satan vysílá proti křesťanům sličnou Armindu. Arminda líčí, jak byla vypuzena z vlasti, a prosí křesťanské vůdce o pomoc. Všichni jsou její krásou okouzleni, jen Bohumír odolává; svěřuje ji však přes to ochraně desíti rytířů. Saracén Argant vyzývá k boji nestaršího křesťana. Vystoupí Tankred a postoupí souboj; je však raněn, Erminie ho ošetřuje. Protože je oděna v Klorindinu zbroj, je zapuzena a uchýlí se k pastýři. Tankred ji pak hledá, až se octne v čarovné zahradě Armindině. Dojde k útoku na Jeruzalém. V boji je raněn Bohumír i Tankred. Ten se utká s Klorindou a Klorinda je zasažena Tankredem. Teprve nyní, když Klorinda umírá, poznává Tankred, s kým bojoval. Křesťanský útok je odražen. Bohumír má sen, že zvítězí je s pomocí Rinaldovou. Rinald je nezvěstný. Prchl z křesťanského tábora, když zabil v souboji svého druha Gernarda, svého soka. Rinald se octne také v čarovné zahradě Armindině a nemůže odtud. Je však vysvobozen a zvítězí nad tajemnými mocnostmi, jež bránily křesťanům do lesa, aby tam nekáceli stromů potřebných na stavbu útočné věže proti Jerusalemu. Křesťané podniknou nový útok na město, útok se podaří a z hradeb jeruzalémských již vlaje křesťanská korouhev. Argant se ještě brání, ale je zabit Tankredem. Křesťané pronásledují poražené až do večera. Poraženým pohanům spěchá na pomoc sultán egyptský. Dochází k novému boji, v němž křesťané vítězí. Bohumír vjíždí slavnostně k božímu hrobu.

sochaři baroka

2008-05-15T10:17:00.000-07:00

Mezi sochaři vyniká:
• Gian Lorenzo Bernini (1598 – 1680)
- schopný vyjádřit utrpení světců (Ludovica Albertiniová) i odhodlanou sílu člověka činu (David)
• Jan Santini
- šerosvit
- ne úloha fyzikální ale umělecká
- světlo z jednoho zdroje
- realistické tendence
- vše v pohybu (vnitřní napětí)
- dynamičnost
- nadsázka
b) Divadlo
- naplňovalo nejvíce barokní touhu působit na všechny smysly člověka
- spojuje výstavbu scény, dekorace, kostýmy herců s divadelním přednesem, zpěvem a hudbou
- slavnosti se pořádají jako divadelní představení
- rozšířila se opera (zpívané divadlo)
- mezi vrcholy barokního umění patří i hudba, nejslavnější představitelé:
• Georg Friedrich Handel
• Johann Sebastian Bach

2008-05-02T03:53:00.001-07:00

Baroko v evropských zemích
a) Věda
- rozvoj přírodních věd
- formulace gravitačních zákonů a zabývá se povahou světa – Isaac Newton
- rozvoj výzkumu elektrostatických jevů
- biologické bádání – C. Linného vedou k přehledné a systematické klasifikaci zvířat a rostlin
- o vzdělanost pečuje církev

b) Architektura
- změnil se podstatně vzhled budov
- složitý prostor, silně zprohýbané stěny a pronikání hmot x renesanční jednoduchosti, vyváženosti a klidu hmot
- prostornost
- monumentalita; členění fasády
- klenba byla zpravidla zdobena freskami
- vnitřní výzdoba barokních staveb, obzvláště chrámu, bývala bohatá a nákladná
- vše se vlní, vše působí dojmem pohybu, vzepětí
- světské stavby bývaly otevřeny do zahrad a architektonicky s nimi propojeny
- slavní představitelé: Italové – G. Lorenzo Bernini, Francesco Borromini, Guarino Guarini.
c) Malířství a Sochařství
- zesiluje kontrast paprsků a stínu
- zachycené postavy jsou v dynamicky působících polohách, jejich tváře jeví vnitřní napětí a patetické gesto umocňující dojem
- těla postav se vzpínají, napínají a brání neznámé síle bortícího se světa
- nejvýznamnější osobnosti uměleckého světa:
• Rembrandt van Rijn (1606 – 1669)
- užívá šerosvitu v portrétech (Diana, Noční hlídka, Návrat marnotratného syna, ...)
- zachycuje náměty biblické (Sv. Matouš s andělem)
- náměty antické (Aristotelés přemýšlí nad Homérovou bytostí)
- náměty současné (Vlastní rodina, Představenstvo soukenického cechu)
• Paul Rubens (1577 – 1640)
- přináší nové měřítko estetiky ženské krásy a jeho milostně laděné náměty ovlivňuje často antické mytologie (Únos dcer Leukippových, Venuše před zrcadlem)
- tvoří protějšek námětům biblickým (Klanění tří králů, Vztyčení kříže)
• Silva y Velázquez (1599 – 1660)
- kromě námětů biblických se věnuje portrétování členů královského rodu (Filip IV., Don Fernando v loveckém, Infantka = princezna Margarita, Venušina toaleta) i příslušníků dvora a neopomíjí ani válečné scény španělských bitev (Kapitulace Bredy)

Návaznost Baroka na renesanci:

2008-04-26T02:31:00.000-07:00

- projevuje se v rozvoji teorie poznání (experiment, zobecňování)
- autorita církve je postupně oslabována racionalismem a osvícenství, které též zdůrazňuje převahu rozumu nad vírou
- uznává se moc panovníka jako bohem daná, ale zároveň se uznává právo národa postavit se špatnému vladaři a sesadit jej
V Architektuře:
- kostely, chrámy, měšťanské domy
- křivky, vlnění, oblouky, kopule (místo pravoúhlých tvarů)
- mohutnost, velkolepost staveb, vynikající akustika
- vnitřní výzdoba – obrazy v zlacených rámech, mramor, přemíra ozdob, sochy, morové sloupy na náměstích
V Sochařství:
- sochy v dramatickém pohybu, vnitřní napětí, křečovitost, patetická gesta
V Malířství:
- šerosvit (kontrast světla a stínu)
V Hudbě:
- varhanní hra, fuga, opera

Periodizace BAROKA

2008-04-19T09:27:00.001-07:00

a) Rané baroko
V Itálii v 16. století, zbylé oblasti Evropy s výjimkou Ruska a severským zemí v 17. století
Je převážně klasicizující (nebylo moc zdobné, používají se rovné linie z předchozího směru)
b) Vrcholné baroko
Konec 17. století až závěr 1. poloviny 18. století (cca 1680 – 1740)
Je dynamizující (rozpohybované, zdobené)
Památky: interiér chrámu sv. Víta na Pražském hradě, Diezenhofer – stavitelé v Praze, ale i mimo ni
Obracení k bohu – Jan Santini Aichl (stavěl hodně pro Čechách, hlavně církevní stavby)
c) Rokoko (pozdní baroko)
R. 1745 – 70. a 80. léta 18. století
Zjemnělá forma baroka – jemnější tvary (sošky)
Zajímavé oblečení (bohaté pudrované účesy – nejdříve černý pudr později bílý, nosili se šněrovačky, hluboce dekoltované živůtky)

Baroko

2008-04-09T03:42:00.000-07:00

Typický útvar Baroka:
- elipsa, všechno rozpohybované šíří neklid
- používá se zlacení, použití - umělých mramorů, jasné a tlumené barvy
- víra v Boha se stává pro mnohé jistotou
- v církevních stavbách se využívá světlo
- bohatá fresková výzdoba
- zároveň je zdůrazňován rozum
- bohatost chrámu = církev chtěla povzbudit chudé lidi
- působí na city člověka (baroko působí hlavně na city)
- citovost se objevuje v obrazech
- výraz postav – radost, smutek, žal, utrpení a vypjatá emoce
- obrazy působí dramatickým dojmem
Další znaky Baroka:
- nedůvěra v rozum, absolutizace víry
- odvrat od přírody, zaměření k vlastnímu nitru
- mysticismus, duchovnost (pravda je člověku zjevena)
- naturalistická konkrétnost (pocit bezmocnosti, utrpení, bolesti)
- monumentalita – snaha ohromit člověka, důraz na citovost až exaltovanost, vnitřní napětí, patos, nadsázka
- zásada kontrastu – dramatičnost (krutý ďábel x milostivý Bůh, zlo x dobro, chudoba člověka x nádhera chrámu, hrůzy válek x nadpozemský ráj)
- člověk se odvrací od přírody a zaměřuje se na vlastní duši
- pocity člověka otřeseného 30-ti letou válkou => ztráta výry v rozum
- barokní umění: mysticismus, dramatické napětí, expresivita výrazu (smích, pláč),využití světla (šerosvit - malířství, u6ito k mystifikaci), naturalistická konkrétnost (vytrácí se lidskost)
- umění je nádherné, mělo vsugerovat víru v posmrtný život, neschopnost člověka ovlivňovat dění.

baroko

2008-04-07T05:08:00.000-07:00

r. 1648
- konec 30leté války
- je uzavřen tzv. Vestfálský mír – ten však trvale zklamal naděje českých emigrantů, kteří doufali, že se budou moci vrátiti domů
- koruna česká ztrácí vestfálským mírem dvě své země – Horní a Dolní Lužici
- Habsburci mají potvrzeno držení Čech, Moravy a Slezska – jsou vytvořeny předpoklady pro vznik absolutistické monarchie
- Proces = druhé znevolnění – poddaní byli více připoutáni k půdě než předtím, zvětšení robotné práce, více platili (odevzdávali i za ty, co zde nebyli)
- Fredrorní (výhostní) list – za vystavení listiny platili, list byl určen pro toho kdo chtěl odejít
- Zesílil útisk = povstání
• r. 1680
- povstání (na Frýdlantsku, Čáslavsku a Broumovsku)
• v 90. letech – povstání Chodů
- v čele Jan Kozina
- Lomikar upíral jejich práva
- Nesměli se domáhal svých práv = v ě c n é m l č e n í

BAROKO
Umělecký směr
2 formy:
- baroko klasicizující
- baroko dynamizující
Baroko je spojováno s Itálií šestnáctého století a prvotně označuje sloh, který se liší výrazně od renesance bohatostí a oblostí tvarů
V 17. a 18. století proniká do evropského prostředí v plné míře, svého vrcholu pak dosahuje v letech 1680 až 1740.
Barokem proniká naturalistická konkrétnost, vědomí lidské slabosti a bezmocnosti v pomíjejícím světě.
Momenty záporné jsou nadsazovány a člověku je jedinou oporou víra.
Zvyšuje se úloha mysticismu a duchovnosti pro lidský život i výrazný rozpor mezi hmotu a duchem, který završuje období renesance.

2008-04-02T04:58:00.000-07:00

8. 11. 1620 zde došlo k rozhodujícímu střetnutí české války. Česká královská armáda (podporovaná jednotkami Protestantské unie a sedmihradského vévody G. Bethlena) pod velením Kristiána z Anhaltu byla v hodinovém střetu zcela rozbita spojenými vojsky císaře Ferdinanda II. Habsburského a Katolické ligy.
Porážka českých vojsk znamenala likvidaci stavovského povstání a návrat rodu Habsburků na český trůn. V romantizující literatuře je bitva na Bílé hoře považována za národní katastrofu
- Fridrich utekl a nechal Prahu na pospas Habsburkům – vláda Ferdinanda – zatčeni 30ti členným direktoriem (majetek konfiskován)
• r. 1621
- popraveno 27 českých pánů (Václav Budovec z Budova, Kryštof Harant, dr. Jesenius atd.)
- důsledkem stavovského povstání bylo i vydání tzv. obnoveného zřízení zemského císařem Ferdinandem II. – v němž značně omezoval práva stavů ve prospěch panovníka
- následovali tvrdé tresty na lidi, kteří pomáhali povstání

• r. 1627
- důsledkem stavovského povstání bylo i vydání tzv. obnoveného zřízení zemského císařem Ferdinandem II. – v němž značně omezoval práva stavů ve prospěch panovníka
- Obnovené zřízení zemské, Patent x nekatolíkům
- Český trůn se stává dědičným Habsburků (jednací jazyk – němčina)
- Omezení moci měst = vedlo k zlikvidování českého království
• Patent proti nekatolíkům
- nekatolíci do 6 měsíců museli přistoupit na latinskou víru nebo se přestěhovat
- asi 150 rodin se vystěhovalo (za Ferdinandem Falckým)

Baroko

2008-03-27T04:59:00.000-07:00

Baroko

Charakteristika období:
• období od 20. let 17. století
• nejstarší barokní památka = r. 1610 – Matyášova brána na Hradě
• obtížné období
• r. 1618
- stavovské povstání
- konflikt katolíků
- stavové prohlásili Habsburkové za sesazené (králem Fridrichem Falckým – tzv. zimní král – čes. stavové vycházeli z toho, že je zetěm ang. Krále, vůdcem protestanské unie – Jakub žádnou pomoc neposlal, protestanti se neangažovali
- česká nekatolická šlechta se bála a najala žoldnéřské vojsko – nedostatek peněž, nejednota
• r. 1620
- bitva na Bílé hoře = porážka nekatolických stavů
- výsledek tohoto boje rozhodl o nepříznivém vývoji české společnosti a kultury na dlouhá desetiletí
- Bílá hora je vrch v západní části Prahy, nejvyšší část Pražské plošiny (382 m n. m.). Je tvořena opukami krytými neogenními štěrky.

Klasicizsmus

2008-03-19T06:53:00.000-07:00

KLASICIZMUS

V období postupného rozpadu a rozkladu feudálneho spoločenského zriadenia sa začína šíriť protináboženská a protifeudálna buržuázna ideológia – OSVIETENSTVO. Sformovalo sa v hospodársky vyspelejších krajinách vo Francúzsku, Anglicku.
Na čele týchto osvietencov boli Francois Voltaire, Jean Baptist Moliere. Osvietenstvo nadväzovalo na renesančnú tradíciu. Základom osvietenskej tradície bol racionalizmus. Osvietenci bojovali proti náboženským a spoločenským predsudkom, za prirodzený zmysel ľudského života pokladali uspokojenie telesných a duševných potrieb v pozemskom živote. Avšak zaostávali v náhľadoch na spoločenský vývin. Dúfali, že víťazstvo rozumu prinesie slobodu a šťastie všetkým bez rozdielu. Preto toľko horlili za vzdelanie, školstvo a osvetu. Takéto črty racionalistickej filozofie prenikajú aj do umenia. Vzniká osobitný literárny smer – KLASICIZMUS.
Klasicizmus je umelecký i literárny smer v 17. A 18. storočí usilijúci sa formou a obsahom napodobňovať antické umelecké vzory. Klasicistická literatúra rozvinula najmä tragédiu ( vyšší literárny druh) a komédiu ( nižší literárny druh)
Konflikt v literárnom diele vzniká z rozporu medzi citom a povinnosťou.
Predstaviteľom literatúry je herec, režisér a riaditeľ kočovnej hereckej spoločnosti Jean Baptiste Poquelin Moliere. Známa je hlavne jeho komédia Lakomec, v ktorej pranieruje záporné vlastnosti ľudí – lakomstvo, Tartuffe – kritizuje a vysmieva sa z pokrytectva a svätuškárstva.

Úvaha a jej formy

Úvaha - je útvar výkladového slohového postupu, v ktorom autor zaujíma postoj k závažným spoločenským alebo filozofickým problémom.
- východisko - známe poznatky
- motto
- životné skúsenosti
- bezprostredné zážitky
- autor hodnotí a vysvetľuje, kladie do nových vzťahov
- subjektívnosť autorovho postoja neznamená, že by v úvahe predpokladal nelogické, alebo protispoločenské prípadne nevedecké závery.
- výskyt žánrov v rôznych jazykových štýloch:
- v náučnom: - kritika
- recenzia
- esej
- v publicistickom: - úvodník
- komentár
- v umeleckom: reflexívna lyrika – poézia, próza, dráma ( v reči postáv)

Hybridizácia štýlov (náučného, umeleckého, publicistického, rečníckeho)

-znaky úvahy v porovnaní so znakmi výkladu:

Úvaha: Výklad:
1. subjektívnosť prístupu 1. objektívnosť prístupu autora
2. voľné citovanie, zaokrúhľovanie hodnôt 2. vedecké argumentovanie a citácia,
presné údaje
3. voľná kompozícia a štylizácia, obraznosť 3. tesnejšia nadväznosť viet, presné
expresívnosť, vyjadrovanie (reč. otázky) terminologické vyjadrovanie

Barok

2008-03-17T05:31:00.000-07:00

BAROK

Od druhej polovice 1. Storočia sa šíril v Španielsku a Taliansku a neskôr v ostatných krajinách Európy nový myšlienkový a umelecký prúd – BAROK ( z portugalského a talianskeho Barocco – perla nepravidelnej formy)
Barokové myslenie a umenia vyrastali z chmúrnej spoločenskej situácie – vpády, 30. Ročná vojna, sociálny útlak a proreformácia. Ľudí sa zmocňovala beznádejnosť a nedôvera v pozemský život. Jediná istota sa hľadala v nadpozemskosti sveta. Barok sa rozšíril na náboženský ( katolícky a protestantský) a svetský ( šľachtický, meštiacky a ľudový ). Do popredia sa dostáva nová metafyzika ( idealistická filozofia, ktorá tvrdí, že život je niečo večné, nezmeniteľné, raz a navždy niečím dané.
Barokové myslenie a umelecké názvy sa vyznačovali veľkými protikladmi ( napr. Túžba po živote, strach zo smrti, myšlienka na večnosť, svetská radosť). Cieľom barokového umenia bolo pôsobiť na ľudské zmysli a city.
Predstaviteľom svetskej barokovej poézie je HUGOLÍN GAVLOVIČ, ktorý pestoval didakticko – reflexívnu poéziu ( výchovne – úvahovú ). Je autorom rozsiahlej skladby napísanej vo veršoch Valašská škola mravúv stodola. Cieľ tejto „valašskej školy“ (tj. životnej múdrosti a skúsenosti pastierov) bolo dať čitateľovi bohatstvo mravných ponaučení a praktických rád o najrozličnejších veciach a životných otázkach na základe náboženských a najmä občianskych morálnych zásad. Gavlovič v jednotlivých básňach pranieruje opilstvo (Hle, člověk opitý – žádnému nemilý ), ironizuje všemohútnosť peňazí, najkrajšími slovami sa vyjadruje o láske k vlasti, zatracuje jej znevažovateľov, odmieta obdivovanie cudzieho a pohŕdanie vlastným, zvelebuje statočnú, užitočnú prácu a vysoko vyzdvihuje význam vzdelania a učenosti. Tak vlastne charakterizoval vzor a ideál človeka v barokovej literatúre. Takisto jeho básne charakterizujú úprimný obdiv a lásku k chudobe, chudobnému ľudu a hlboké antipatie voči pánom a boháčom, ktorá vyúsťuje v kritiku ich života, morálky a vzťahu k nižšie postaveným spoločenským vrstvám. Vykresľuje biedu sedliakov, poukazuje na dôvtip a nadanie chudobného ľudu, považuje súkromné vlastníctvo za zdroj rozboja medzi ľuďmi, vystupuje proti okrádaniu a vykorisťovaniu poddaných, označuje pánov za príčinu biedy a súženia ľudu a živo si uvedomuje nepriateľský vzťah medzi chudobou a boháčmi. Autor verí v spravodlivosť vrchnosti a napomína ľud v bezvýhradnú vernosť a poslušnosť. V hľadaní spravodlivosti ho odkazuje na posmrtný život a na Boha.
Z neskorého baroka vyrástol pod vplyvom osvietenstva v druhej polovici 18. Storočia nový životný a umelecký štýl rokoko – ( ozdoba z korálov a lastúr )

Renesance

2008-03-13T06:31:00.000-07:00

RENESANCIA

Od konca 13. Storočia a najmä od začiatku 14. Storočia sa šírilo v Taliansku a neskôr v iných krajinách myšlienkové, spoločenské a umelecké hnutie – HUMANIZMUS ( z lat. Humanes - ľudský) a RENESANCIA ( z francúzskeho Obroda, znovuzrodenie). Cieľom hnutia bolo obrodenie človeka v duchu antických ideálov a napokon obroda antiky.
Humanistická a renesančná ideológia prevratne zasiahla do života literatúry, kultúry a vedy. Odmietla feudálnu a cirkevnú ideológiu a z poznania nadpozemského sveta sa obracala k pozemskému životu. Zdôrazňovala nové hodnoty, právo človeka na radostné prežívanie života, úctu k rozumu – RACIONALIZMUS, zmyslové poznanie a SENZUALIZMUS, význam jednotlivca INDIVIDUALIZMUS.
Renesančná literatúra spracúva témy súvisiace bezprostredne s citovým životom človeka a spoločnosti.
Renesančný hrdina sa dostáva do konfliktu so zápornými stránkami spoločnosti a chce zlo pomstiť. Typickým príkladom renesančného hrdinu je Hamlet z rovnomennej tragédie W. Shakepeara, predstaviteľa anglickej humanistickej a renesančnej literatúry. V tragédii je spracovaný príbeh z dánskej kroniky z 12. Storočia Hamletovho otca, dánskeho kráľa zavraždí jeho vlastný brat Claudius, aby sa zmocnil trónu a vzal si za manželku jeho ženu. Hamlet, pretože chce pomstiť otcovu smrť. Predstiera choromyseľnosť. V závere tragédie všetci zomierajú, aj kráľovná, lebo sa napila otráveného vína, ktoré kráľ nachystal pre Hamleta. Hamlet sa dostáva do konfliktu s morálne pokrivenou spoločnosťou plnou intríg a nesprávností. V závere, keď Hamlet zomiera, prosí svojho priateľa Horatia, aby vydal svedectvo, ako to skutočne bolo. Nechce, aby jeho meno a meno jeho otca zostalo pošpinené. Horátio mu však hovorí, že sa cíti viac starý Riman ako Dán (statočný, čestný). V známej hamletovskej otázke „Byť či nebyť?“ sa Hamlet rozhodne pre prvú možnosť, pretože je renesančný hrdina – čestný, spravodlivý a udatný.
Miguel Cervantes da Saavedra (Predstaviteľ španielskej humanistickej a renesančnej literatúry) Dômyselný rytier DON QUIJOTE de LA MANCHE – satira na rytierske romány, ale aj trpký obraz konfliktu sveta ušľachtilých ideálov sveta tvrdej skutočnosti.

2008-03-11T03:16:00.000-07:00

FRANCIE
Architektura
- fran. architekti odmítali ital. radikál. baroko, jejich smysl se projevil v monumentál. stavbách, např. kostel Saint – Loius – des – invalides v Paříži, v kostele paříž. Sorbony od Jacquese Lenerciera
- za Ludvíka XIV. byl přestavěn lovec. zámeček Ludvíka XIII. ve Versailles, ve velkolepý zámek s rozlehlou zahradou
- projekt tvarované zahrady s nádhernou výzdobou pochází od André Le Nôtra
Sochařství
- fran. sochaři se ve svých dílech inspirovali helénistic. kulturou a mytologic. náměty (François Girardons)
Malířství
- ředitelem králov. gobelín. dílen a dvorním malířem Ludvíka XIV. byl Charles le Brun – schopný dekoratér velkého stylu
- nejvýzn. malíři fran. klasicismu jsou umělci, kt. strávili mnoho let v Itálii (Nicolas Poussin, Cloude Lorrain)

ŠPANĚLSKO
Architektura
- vyznačuje se velkou zdobností
- současně vyniká i malebností v zasazení do krajiny (katedrála Santiago da Compostela)
Sochařství
- typic. sklon k pravdivosti, někdy až v naturalismus
- nejvýz. představitel Gragorio Hernandes
Malířství
- nejvýzn. malířem Velazquéz – dvorní malíř Filipa IV., šlechtic. původu
- epilogem španěl. barok malířství a prologem moder. umění 19. st. je dílo Francisca de Goyi, hlav. tématem jeho obrazu byly podobizny, v r. 1800 vytvořil podobiznu Karla IV., neodmyslitelnou součástí Goyova díla jsou jeho grafic. listy jako Rozmary, Hrůzy války – tento obraz je vášnivým protestem proti vraždění, kt. se ve Španělsku dopouštěli na vlastencích fran. Napoleonovi vojáci
- Goia patří k největ. umělec. osob. všech dob

NIZOZEMÍ
Vlámské malířství
- nejvýzn. představitel byl Petr Pavel Rubens – Vztyčení z kříže
Snímání z kříže
- portréty: obraz i pro Prahu – pro hlav. oltáře kostela sv. Tomáše na Malé Straně v Praze
Umučení sv. Tomáše – originál v Národ. galerii
- z jeho pomocníků vynikl Anthonic van Dyck – tvůrce kultivovaných a elegant. podobizen
Holandské malířství
- Rembrandt van Rijn – geniál. umělec, dokázal postihnout ve svých obrazech čl. s jeho problémy, kt. jsou i nadčasově, proto je jeho umění stále živé
- skupin. portrét Noční hlídka, kt. patří k nejslav. obrazům svět. malířství
- Návrat marnotratného syna
- vlastní podobizna

BAROKNÍ UMĚNÍ

2008-03-04T09:12:00.000-08:00

- barokní umění hist. odpovídá vrchol. absolutismu, kdy panovník byl neomezen. vládcem, v době mocen. zápasů mezi evr. státy a pokročilé fázi protireformace a osvícenství
- je ohraničeno zhruba 30-ti letou válkou (1618 – 1648) a VFBR (1789)
- barok. umění netvoří jednotný proud
- v katolic. zemích (Itálie, Španělsko, Portugalsko, Nizozemí, střední Evropa a španěl. kolonie v zámoří) se rozvíjí radilkál., dramatic. forma baroka útočícího na city
- pro nekatol. země a pro Francii je typic. Klasicizující proud a umění se obrací k rozumu
ITÁLIE
Architektura
- navazuje zprvu na pozdně renesan. podélný typ kostela s kupolí a volutami v průčelí
- Carlo Moderna dostavuje katedrálu sv. Petra
- Gian Lorenzo Bernini buduje před tímto kostelem elipsovité nám. s kolonádou, kt. symbolizuje všeobjímající náruč církve
- Francesco Borromini – jako první použil v kostele San Carlino v 2. pol. 17. st. principu dinamic. průniku geometric. těles
Sochařství
- je protikladem renesance
- proti renesan. harmonii a klidu nastupuje vypjatá citovost
- zakladatel. osobností radikál. barok. sochařství je Gian Lorenzo Bernini → ztvárňoval ve svých dílech mytologic. náměty (Apollón a Dafné)
- typic. dílem barok. citovosti je dílo Vidění sv. Terezie
- vytvořil rovněž vzor pro dekorativ. skulpturu ve fontáně Čtyř řek
Malířství
- nejvýznam. představitelem Caravaggio, kt. se odprostil od manýristic. vzorů a stal se zakladatelem barok. realismu
- zpoč. maloval zátiší a autoportréty, později se věnoval náb. námětům
- kromě realismu zapůsobil na evr. malbu
- nejvýz. díla: Povolání sv. Matouše
Sv. Matouš s anděly
Sv. Máří Magdaléna

Malirstvi v baroku

2008-02-23T03:44:00.000-08:00

Malířství
Václava Holara – grafik, pro augustinián. klášter v Praze na Zderaze vytvořil Svatováclav.
cyklus 32 obrazů
Petr Brandl – malíř vrchol. baroka
- oltář. obraz sv. Jáchyma v kostele Panny Marie Vítězné na Malé straně
- Klanění tří králů ve Smiřicích
Jan Kupecký – jako evangelík strávil celý život v cizině
- jeho podobizny jsou uhlazeněj.
- byl vyhledávaným malířem ve vysoké spol.
- Vlastní autoportrét
- portréty jeho rodiny
Václav Vavřinec Rainer – malíř fresek
- věnoval se i malbě oltář. obrazů, bitev. scén
- Alegorie umění v Sale terreně Vrtbovské zahrady (místnost v přízemí zámku či paláce otevřená do zahrady)
Karel Škréta – první pozdvihl čes. barok. mallbu ke světovosti, jako náb. emigrant poznal
umění v It., jeho nejznám. obrazem je sk. portrét brusiče drahokamů Miserioniho

BAROKNÍ SLOH NA NAŠEM ÚZEMÍ

2008-01-31T22:44:00.001-08:00

- současně s rekatolizací k nám pronikl i barok. sloh, od zač. 18. st. u nás nastává obd. vrchol. baroka, v němž tvoří umělci v Praze trvale usedlý a zdomácnělý
- na samém poč. stojí sk. staveb Kryštofa Dientzenhofera, kt. musel velmi dobře znát radikálně barok. architekturu ital. a vídeň., protože v nich použil zvlášt. techniku zprohýbání zdí (zámec. kaple ve Smiřicích, loď kostela sv. Mikuláše na Malé Straně, Benediktin. klášter v Praze Břevnově,...)
Santini Aichl –přestavby a dostavby poničených got. kostelů ve stylu barok. gotiky (zde
použil někt. got. prvky – lomený oblouk, žebrová klenba, ale barok. zp. – Sedlec u Kutné Hory, kostel sv. Jana Nepomuckého ve ZR na Zelené hoře)
František Maxmilián Kaňka – vytvořil hvězáren. věž Klementina a Vrbovskou zahradu

- vrchol čes. barok. architektury: Kilián Dientzenhofer (Loreta – kupole, kostel sv. Mikuláše na Malé Straně, kostel sv. Mikuláše na Staroměst. nám.)
Sochařství
- nejvýzn. sochařem ranného baroka pol. 17. st. byl Jan Jiří Benedl – 12 dřevěných soch pro zpovědnici kostela sv. Salvátora proti Staroměst. mostec. věži
M. F. Brokf – vytvořil několik sousoší pro Karlův most (legendár. postavu Turka)
M. B. Braun – původem z Tyrol
- Vidění sv. Luitgardy pro Karl. most z r. 1710 – inspirací mu bylo Vidění sv. Terezie od Borominiho
- vynikající jsou i jeho dřevořezby pro kostel sv. Klimenta v Karl. ulici
- největ. soubor soch vytvořil pro hraběte Šporka v letech 1712 – 1734 v Kuksu u Jaroměře – zde vytvořil celou řadu děl, z nichž vyniká především 12 soch Cností a 12 soch Neřestí z r. 1719
- v blíz. lese Betlémě vytesal do skal ve dvou etapách sv. Máří Magdlénu, sv. Jana Křtitele, studni Jákobovu a sochy poustevníků Garina a Onotofria

2008-01-23T01:13:00.000-08:00

proroctví
blízká pověstem
např. Libušino proroctví
písně
hlavně forma lyrickoepické písně
pravidelná sloka, rytmus, rým
opakuje se refrén
v epické formě vznikají působivé balady
např. Utonulá, Osiřelo dítě, Sestra travička
lyrické písně mohou být - sociální (rozpory mezi sedláky a pány), milostné, vojenské, robotní, duchovní,
lidová dramata
vycházejí z náboženských velikonočních a vánočních her
lidové hry se zpěvy
provozují se mezi lidem i na zámcích
loutkoherecké představení
často nepůvodní námět (Faust, don Juan)
kromě zábavy přinášelo divadlo obrozenecké ideje i do nejzapadlejších míst
k nejznámějším loutkářům patřil Matěj Kopecký

TVORBA LIDOVÁ

2008-01-12T10:45:00.000-08:00

ústní lidová slovesnost
tvorba lidu, zvláště venkovského
bohatství žánrů a témat
odraz životních zkušeností  odráží tvrdý život prostého lidu, protifeudální boj, optimismus
inspirační zdroj pro literaturu (zvláště v době NO)
Znaky
šíří se ústní podáním
neznáme autora
existuje více variant
pohádky
nadpřirozené jevy jsou chápány jako normální
texty obsahují mravoučná poučení
vztahy mezi lidmi viděny realisticky
podtrhují sebevědomí prostého člověka  Hloupý Honza přelstí pány x čert = prostředek zastrašování, paroduje oficiální literaturu
pověsti
jednoduché příběhy z minulostí
s pověstmi se pojí vize lepšího života v budoucí době
mohou se pojit s určitým místem, rodem (rodové pověstí), věcí

FRANTIŠEK VAVÁK

2008-01-07T01:56:00.000-08:00

(1741 – 1816)
zaznamenal lidové písně a selské povstání v roce 1775

knížky lidového čtení
vzdělání i zábava v podobě jednoduchého převyprávění klasické literatury
např. příběhy o Faustovi, o víle Meluzíně
interludia
mezihry
vkládaly se do dalších, převážně náboženských her, hrály se hlavně o svátcích
jednoduchý děj
určeny drobnému měšťanstvu
ostrá kritika
komické prvky, vulgarismy
často je hlavní postavou nevzdělaný venkovan, sedlák a jeho žena, neschopný lékař…
nejčastější téma: ženitba, opilství
VÁCLAV FRANTIŠEK KOCMÁNEK (1607 – 1679)
kantor
psal o bídách 30leté války
autor 7 interludií
Lamentario rusticana (lamentace venkovanů)
skladba o selské životě doplněna selským otčenášem (sloky končí veršem modlitby)

JAN LIBERTIN

2007-12-29T03:09:00.000-08:00

(1654 – 1724)
představitel tzv. jezuitského dramatu
je považován za autora hry
Rakovnická vánoční hra
narození Ježíška
řeší otázku, zda se narodil Kristus všem lidem bez rozdílu

světská literatura
VÁCLAV JAN ROSA (1621 – 1689)
psal typicky barokní poezii – směšování pastýřské idyly a antické mytologie
také psal jazykovědné práce
kulturní úpadek národa v pobělohorské literatuře se projevil v jazykové úrovni slovesných děl
jazyk, kterému chyběly vzory dokonalé češtiny se stával obětí tzv. puristů = jazykových brušičů
patřil k nim i Rosa dílem
Čechořečnost
mluvnice češtiny (v latině)
snažil se zabránit zbytečnému přejímání cizích slov (hlavně z němčiny)
jeho snahy o novotvary vyústily v přehnanou jazykovou čistotu (purismus)

V této linii pokračoval i
VÁCLAV POHL (1740 – 1790)

B) TVORBA POLOLIDOVÁ
čeština se udržuje pouze v mluvené podobě
je ovlivněna tvorbou lidovou
nevychází z ní však zcela
tvoří přechod mezi tvorbou oficiální a ÚLS
často je znám autor konkrétního díla
autoři dobře znalí lidové prostředí (realistické zachycení)
je to tvorba lidu, ale z pozic měšťanských
karikování lidových hrdinů
kramářská, jarmareční píseň
o aktuálních událostech (válka, zločiny, požáry, zázraky, zprávy o poutních místech)
nahrazují noviny
často jsou doplňovány i názornými obrázky
zpívaly se za doprovodu flašinetů
písmácké kroniky
zachycují s dokumentární přesností záznamy událostí, atmosféru doby
také praktické rady
autory lidoví milovníci literatury – samoukové  zapisovali vlastní zážitky nebo opisovali starší díla
JIŘÍ VOLNÝ
farář a ovčák

FELIX KADLINSKÝ

2007-12-17T13:46:00.001-08:00

(1613 – 1675)
jezuitský profesor
přebásnil písňový soubor německého jezuity Friedricha von Spee a dal mu název
Zdoroslavíček
sbírka duchovní poezie
českému prostředí přizpůsobil obsah i písňovou tvorbu
věnuje pozornost přírodě, kterou viděl očima venkovského člověka

ADAM MICHNA Z OTRADOVIC

2007-12-15T05:09:00.001-08:00

(1600 – 1676)
jindřichohradecký varhaník
učitel hudby
básník
autor ukolébavek, milostných písní a vánočních koled
Česká mariánská muzika
Loutna česká
Svatoroční muzika
soubory písní a melodií
oslava Panny Marie, milostné písně
k nejznámějším patří – Pod našimi okny, Hajej můj andílku (ukolébavka), Chtíc aby spal (koleda)

BEDŘICH BRIEDEL

2007-12-13T03:51:00.001-08:00

(1619 – 1680)
jezuitský misionář, překladatel a profesor
psal básně i prózu
Co Bůh? Člověk?
sbírka náboženské lyriky
zdůrazňuje dokonalost a velikost boží a nicotu člověka a lidské existence
zdůraznění kontrastů = Bůh x člověk, světlo x tma, věčnost x pomíjivost
Jesličky
sbírka vánočních písní
úcta k lidové poezii

2007-12-11T03:41:00.001-08:00

BOHUSLAV BALBÍN (1621 – 1688)
příslušník jezuitského řádu
pro své vlastenecké smýšlení byl pronásledován svými
soustředil se na studium českých dějin
Rozprava na obranu jazyka slovanského zvláště českého
latinské pojednání
vyšlo až v době NO
obhajuje právo národa na vlastní jazyk
tímto dílem zahájil řadu tzv. obranu = staví se x vytlačování češtiny

TOMÁŠ PĚŠINA Z ČEHORODU (1629 – 1680)
Balbínův žák a pokračovatel
soustředil se na historii Moravy
Předchůdce Moravopisu

JAN FRANTIŠEK BECHOVSKÝ (1658 – 1725)
Pokusil se popularizovat české dějiny
Poselkyně starých příběhů českých
adaptace Hájkovy kroniky

duchovní literatura
literaturu pěstují především duchovní
hrdinou je opět světec
sílí pocit marnosti
úvahy o smrti a posmrtném životě

DOMÁCÍ TVORBA

2007-12-08T06:46:00.001-08:00

A) TVORBA OFICIÁLNÍ
rozhodující slovo mají jezuité
česky psaná literatura ustupuje do pozadí  dochází k poněmčování, znovu se rozvíjí literatura latinská
rozvíjí se tvorba rekatolizační = modlitební knihy, legendy, kázání
intenzivní pěstování kazatelství duchovního básnictví

nauková literatura
psala se latinsky
měla katolické zaměření

2007-12-04T09:13:00.001-08:00

Informatorium školy mateřské
kniha byla určena především matkám a chůvám
o rodinné výchově v předškolním věku
zdůrazňuje úlohu estetické výchovy v životě dítěte

b) spisy praktické
především učebnice
Brána jazyků otevřená
jazykovědná učebnice latiny
nejen výuka latiny, ale i poučení o světě
Svět v obrazech
čtyřjazyčná učebnice s názornými ilustracemi
Škola hrou
rozvíjí smyslové schopnosti
soubor školských latinských her
měly za úkol prohloubit znalosti latiny u žáků
O poezii české
pojednání propaguje časoměrnou prozódii
usiluje o brodu českého básnictví
V emigraci dále tvořili
JIŘÍ TŘANOVSKÝ (1592 – 1637)
působil na Slovensku
vydal náboženský zpěvník
Písně duchovní staré i nové

PAVEL STRÁNSKÝ (1583 – 1657)
odešel do Německa
napsal latinský politický spis
O státě českém
obhajoba pobělohorských poměrů
dokazuje právo Čechů na vlastní samostatný stát a právo volit svobodně svého panovníka

PAVEL SKÁLA ZE ZHOŘE (1583 – 1640)
odešel do Německa
napsal spis zabývající se církevní historií
Historie církevní

pedagogická díla

2007-12-02T06:20:00.001-08:00

obrátil pozornost k reformě školství a výchovy
jeho myšlenky ovlivnily soudobé i novodobé školství
tato díla ho proslavila  získal označení „učitel národů“
a) spisy teoretické
Velká didaktika
vyšla latinsky – Didactica magna
shrnul zde své názory na školství
v centru pozornosti je žák, ne učitel
výuka má být přirozená a nenásilná  pěstovat výchovu rozumovou i smyslovou
výuka má směřovat ke skutečným s praktickým potřebám života
vyučování má být názorné
přiměřené věku
má postupovat od jednoduchého ke složitějšímu
cizí jazyky se mají učit na základě mateřského
vzdělání má být dostupné každému (původ, postavení, majetek, pohlaví)
vyučování mí rozvíjet cit a vůli
má se pamatovat na hry a odpočinek (důraz na tělesnou výchovu)
výchovu rozdělil do 4 stupňů
škola mateřská
do 6 let
v rodině
od 7 – 12 let
měla by být povinná pro všechny
v obci
školy latinské
od 13 – 18 let
v každém větším městě
gymnázia
akademie, univerzity
od 19 – 24 let
v každé zemi

2007-11-26T16:00:00.001-08:00

B) díla vzniklá v emigraci
Kšaft umírající matky jednoty bratrské
alegorická forma závěti (=kšaft)
smutek nad soudobými poměry
posiluje příslušníky jednoty bratrské a její dědictví odkazuje celému národu
věří v budoucí vládu lidu českého
Kancionál
Hlubina bezpečnosti
filosoficko-náboženské pojednání
navazuje myšlenkově na labyrint
bezpečnou hlubinou je víra v Boha

2007-11-13T09:49:00.000-08:00

Listové do nebe
zamýšlí se nad postavením chudých a bezbranných
5 fiktivních dopisů adresovaných Kristovi
chudí si stěžují na bohaté
Kristus je utěšuje, aby žili s bohatými ve svornosti
bohatě kárá
Truchlivý
spis se zamýšlí nad rozporem rozumu a náboženského citu
Labyrint světa a ráj srdce
rozsáhlé alegorické dílo
autor kritizuje společnost
poutník (autor) prochází světem (město) v doprovodu Všezvěda Všudybuda (lidská zvídavost) a Mámení (pohodlnost, klam) a hledá zaměstnání
všude nachází faleš a zlobu mezi lidmi
dochází k přesvědčení, že všechno je marné, že svět je labyrintem
záchranu nachází uzavřením se do vlastního nitra, kde nachází oporu Boha
Poutník cestuje po městě, které je rozděleno do křivolakých uliček, a hledá vhodné zaměstnání. V uličkách sídlí jednotlivé stavy a skupiny společnosti. Poutníkovi průvodci nasadí uzdu všetečnosti a brýle mámení, aby zkažený svět viděl jinak než v jeho pravé podobě. I tak se poutník snaží dívat úkosem mimo skla brýlí a spatřuje to, co vidět neměl. Těžko si vybírá povolání. Lidé vstupují do města Branou života. U Brány rozchodu uděluje stařec Osud povolání. Poutník dostane lístek, na kterém je napsáno: Dívej se a zpytuj!. Uprostřed města je náměstí, kolem pak 6 hlavních ulic, které symbolizují stavy světa (řemeslníky, učence, duchovní…)- Všichni se setkávají na prostředním náměstí s hradem královny Moudrosti, někteří dosáhnou i hradu Štěstí. Lidé mají na sobě masky, aby vypadali jinak než ve skutečnosti. Autor vykresluje různé typy lidí, jejich špatné vlastnosti, neschopnost dorozumět se, protože mluví různými jazyk. Uprostřed lidského hemžení se pohybuje smrt. Poutník je zklamán, protože nikdy nenašel štěstí a spokojenost. Kritizuje stav společnosti a hledá pro sebe východisko. Pozná, že ani Moudrost není spravedlivá chce utéct ze světa. Vtom uslyší hlas z nebe, aby hledal štěstí ve svém srdci. Tam nachází cestu k pravému životu v lásce k Bohu a k bližnímu.
dokonalá forma
srozumitelný styl
používá bohatý jazyk (synonyma, obrazotvornosti)
složitá souvětí – tzv. humanistická perioda (dvojdílné souvětí oddělené dvojtečkou nebo středníkem na předvětí a závětí)

encyklopedické práce

2007-11-12T04:11:00.001-08:00

Komenský se domníval, že je možné odstranit rozpory mezi lidmi věděním (pansofie) a šířením vzdělanosti – to povede k věčnému míru (panharmonie) a dorozumění mezi národy
chtěl vytvořit rozsáhlou encyklopedii a slovník
přípravné práce k těmto dílům shořely v Lěšně
Všeobecná porada o nápravě věcí lidských
7 dílů, nedokončeno
část vyšlo tiskem (2 díly), zbytek v rukopisech
Divadlo světa
nedokončený encyklopedický spis
věnovaný popisu kosmu, přírody, zeměpisu a lidských dějin
Poklad českého jazyka
snaha shromáždit bohatství mateřštiny pro potřeby další literární práce

EXILOVÁ TVORBA

2007-11-07T01:02:00.000-08:00

 uprchlíci z českých zemí se uchylovali hlavně do Polska, Německa a na Slovensko
 svou literární činností chtěli změnit poměry v Čechách
 zabývali se však často zbytečnou náboženskou polemikou nebo se obracejí k nedávné minulosti národa
 nemohli se v cizině opřít o početnější čtenářstvo
 koncem 17. století ztrácí kontakt as domácím prostředím
 jediný, kdo dovedl i v cizím prostředí změnit tematikou svých děl a jeho spisy měly co říct současnosti i budoucnosti byl

JAN ÁMOS KOMENSKÝ (1592 – 1670)
 lat. jménem Comenius
 narodil se pravděpodobně v Nivnici na Moravě (Komňa, Uherský Brod)
 pocházel z rodiny drobného měšťanstva – otec Martin Komenský byl mlynář a pocházel z Komny
 brzy osiřel – byl vychováván u své tety Zuzany Nosálové ve Strakonicích, později u poručníků v Nivnici
 studoval na bratrských školách v Přerově a ve Strážnici
 univerzitní vzdělání získal v Německu – Herborn, Heidelberg
 po návratu se stal učitelem na bratrských školách v Přerově a knězem, správce, učitel, ředitel školy ve Fulneku
 v r. 1621 musel narychlo prchnout z Fulneku se ženou as dvěma dětmi před plenícími španělskými vojáky (ztratil část rukopisů a celou knihovnu)
 za moru v Přerově mu umřela žena
 pobýval na různých místech u svých českobratrských ochránců
 po bitvě na BH se musel skrývat (různá místa Č a M)
 v roce 1628 musel jako nekatolík opustit vlast (po vydání Obnoveného zřízení zemského)
 usadil se v Lešně (už dříve se stalo únikem příslušníků jednoty bratrské)
 působil v řadě evropských zemí, kde se podílel na utváření tamějšího školství (Anglie, Švédsko, Uhry)
 po požáru Lešna (shořelo při něm mnoho jeho spisů) odešel do Holandska
 vestfálský mír znamenal konec nadějí na návrat do vlasti
 je pohřben v Naardenu
Tvorba
 jeho tvorba obsahuje pansofické (vševědné) a renesanční ideály, ale také barokní postoj k víře a k rozumu
 rozhodl se pro vytvoření české národní vědy, ale tato snaha byla zmařena Bílou horou

BAROKO V ČESKÉ LITERATUŘE

2007-11-03T03:34:00.001-07:00

(17. – 18. STOLETÍ)
Historická situace
 v bitvě na Bílé hoře – 1620 poražena vojska nekatolických stavů a zlikvidován odpor x habsburské katolické vládě
 vůdcové opozice byli v roce 1621 popraveni na Staroměstském náměstí
 císař Ferdinand II. Vydal tzv. Obnovené zřízení zemské  omezení práv stavů ve prospěch panovníka
 v českých zemích sílí germanizace a rekatolizace (násilné převrácení na katolickou víru)
 kdo se nechtěl rekatolizaci podřídit musel emigrovat a jeho majetek byl zkonfiskován
 nejvzdělanější lidé byli nuceni odejít ze země (Polsko, Německo, Uhry, Slovensko,…)
 tzv. vestfálský mír (1648) konec nadějí emigrantů na návrat
 všechny tyto skutečnosti ovlivňují člověka který hledá útočiště u Boha

Kulturní situace
 kultura se dostává do úpadku
 držitelé moci se snaží ovládnout písemnictví
 do popředí se dostávají jezuité
 literatury využívají jako nástroje ideologického útisku a propagandy
 vyřazují většinu nejlepších děl starší produkce
 jezuitské kněz Antonín Koniáš – protireformní fanatik sepsal seznam zakázaných knih – Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající a spálil na 30 000 knih
 píše se zejména
a) duchovní literatura – hl. náboženská poezie, kázání, polemické spisy, životopisy svatých
b) světská literatura – hl. tzv. pastýřská poezie (odklon od skutečnosti k idylickému prostředí)
 literatura se rozvíjí v několika proudech

2007-11-02T08:04:00.001-07:00

Pedagogika: základy vyučování
Způsob výuky = škola hrou
Velká didaktika – jak učit
Systém školství:
škola Mateřská – do 6-ti let
Národní škola – 6-12 let
V každé obci
V jazyce národním
Latinské školy
Do 18-ti
Latina
Větší města
Univerzita
Po 18-ti
Každý národ
Nejen výuka ale i cestování
Středem zájmu = žák
Vzdělání ZDARMA pro všechny
Od jednoduššího ke složitějšímu
Smyslová skutečnost
Rozumové vyučování – neučit látku nazpaměť
Informatium školy mateřské – obrací se na matky
Orbis Pictus – moderní příručka jazyků

Jan Ámos Komenský

2007-11-01T09:35:00.000-07:00

Hranice mezi barokem a humanismem
Pansofie = myšlenka univerzální vědy
Učitel, kněz Jednoty Bratrské
Teologie, vševěda
Mírové snahy
Zájem o český jazyk
1627 – emigrace do Polska
30. léta – zničeno Lešno – přelidnění
odchod do Švédska (reforma školství)
Vestfálský mít = rozpad Jednoty bratrské
Odchod do Uherska – školská reforma
velmi úspěšný učitel
odhod do Holandska
smrt – 1670 Amsterdam
Filozofie:Kšaft Jednoty bratské
Češi si zase budou vládnout
Odkazuje kulturní dědictví Jednoty bratrské Českému národu
Labyrint světa a Ráj srdce – alegorický spis
Jinotaj
Poutníkem Komenský +
vševěd všudyvud – lidská zdědavost
mámení – lhostejné přejímání názorů
růžové brýle = neskutečný pohled
Komenský si nasazuje brýle tak aby viděl svýma očima – chce utéct – spáchá sebevraždu

2007-10-29T07:10:00.000-07:00

1627 – Obnovené zřízení zemské
absolutismus
odliv vzdělanců
jen katolictví
zrovnoprávnění němčiny s češtinou
česká koruna se stává dědičnou
cílem baroka bylo ohromovat
architektura – nejrozšířenější styl v Čechách
chrámové prostory se stupňují
Kryštof a Kristián Dieserhofovi – Chrám sv. Mikuláše na Malé straně
Klementinum, Chrám sv. Jakuba, Kostel sv. Markéty, Palác Koruna
Literatura – mystický charakter
Nadpozemská témata
Záliba v metaforách
Kramářské písně – umělci měli za cíl zaujmout informacemi
Balada – smutné básně
Často námět smrti matky
Verš AA, BB

Česká literatura Baroka

2007-10-25T14:01:00.001-07:00

- Baroko – 2. pol. 16. st. – 1./2 18. st-
- upnutí k nadpozemskému životu
- klade důraz na smysly
- víra nad rozumem
- 1618 – 2. Pražská defenestrace
o potlačování náboženské svobody vedlo až k vyhození dvou místodržících z okna
- 1621 – poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí = definitivní konec povstání

2007-10-21T04:27:00.001-07:00

Chaldejci spojovali svá nejdůležitější božstva s nebeskými tělesy. Luna byla představována měsíčním bohem Sin, jeho dětmi jsou bůh Šamaš – Slunce a bohyně Ištar - Venuše, planeta Merkurpředstavovala boha písma a moudrosti Nabu, Mars byl spojován s Nergalem , Jupiter s Mardukem a Saturn s bohem Kajamanu.

Obrázek 8 - znázornění způsobu vzniku zpětného neboli retrográdního pohybu planet. Jedná se o pohyb zdánlivý daný součtem rychlostí dvou různě rychlých planet a jejich projekcí na nebeskou sféru při pohledu ze Země. Šipky označují místa, kde je planeta stacionární neboli v zastávce.

Význam malých písmen u planet (např.: NEr):
r Planeta Neptun je v tomto okamžiku retrográdní. Retrográdní, neboli zpětný je zdánlivý pohyb planet, které budí dojem, že se ve svém běhu zastaví a dají se nazpátek. Vnitřní planety (ME, VE) mohou být retrográdní pouze v dolní konjunkci se Sluncem (planety se nacházejí mezi Zemí a Sluncem). Vnější planety ( MA ¸ PL) mohou být retrográdní pouze v opozici se Sluncem.
s Planeta je v tomto okamžiku stacionární, právě zdánlivě stojí, je „v zastávce“. Mění zrovna svůj přímý pohyb na pohyb retrográdní nebo naopak.

2007-10-19T04:28:00.000-07:00

V astrologických textech se můžeme setkat ještě s dalšími termíny. Planeta, která není ve svém domicilním znamení má svého dispozitora, vládce příslušného znamení. Pokud se tyto funkce sbíhají u jedné planety, je považována za konečného, finálního dispozitora. Vládce znamení, v němž se nachází hrot nějakého domu, se nazývá vládce domu. Spoluvládci domu jsou vládci příslušného dekanu a „tváře“, ve kterých je hrot domu. Vládce znamení, v němž se nachází Ascendent, je vládce horoskopu, nebo zrození. A konečně, planeta v domu je signifikátorem záležitostí, které se k domu vztahují.

2007-10-17T01:06:00.000-07:00

Sílu a slabost planety zkoumáme také podle její aspektace. Blíží-li se planeta k místu, na němž by nastal přesný aspekt, říkáme, že je v aplikaci. Pohybuje-li se planeta rychleji, než je její rychlost průměrná, je její hodnota posílena, pohybuje-li se pomaleji, je její hodnota snížena. Velmi silně působí, stojí-li jistou dobu na stejném stupni zvěrokruhu.
Recepce nastává, když planeta stojí ve znamení planety druhé, zatímco planeta druhá stojí ve znamení planety první. Například stojí-li Slunce v Raku a Luna ve Lvu, pak dochází k recepci mezi Sluncem a Lunou. Takovéto planety jakoby spolupracovaly.
Dále zkoumáme postavení planet v domech astrologických, kde může být úhelná, následná, padající nebo v elevaci nad planetou jinou.
Planeta je úhelná, stojí-li v základních domech horoskopu: 1., 4., 7. a 10. Je následná, stojí-li v domech 2., 5., 8., 11. a konečně padající, stojí-li v domech 3., 6., 9. a 12. Pamatujme, že nejsilněji působí, stojí-li přímo na onom stupni zvěrokruhu, v němž začíná astrologický dům, neboli astrologicky řečeno, stojí-li na hrotu některého domu, zvlášť, je-li tímto hrotem Ascendent nebo Medium Coeli.

Čím blíže je planeta Mediu Coeli, tím působí silněji. Astrologicky říkáme, že planeta bližší Mediu Coeli je elevovaná nad tou, která je dále od Media Coeli.

2007-10-15T23:46:00.000-07:00

Astrologie hodnotí sílu planet. Nejmocnější hodnota vzniká, když planeta je ve „svém“ znamení, tedy v tom, kterému vládne (je ve svém domicilu) a má tedy plně pod kontrolou vše, co se k němu vztahuje. Další vzniká, je-li v dekanátu (v třetině znamení, majícím 10°) znamení, které jí odpovídá (planeta v triplicitě), kde se planeta cítí jakoby zvaným hostem, takže může projevit své pozitivní rysy. Negativní hodnota, tedy úbytek síly, nastává, je-li „v pádu“ (tzv. casus), kde se nemusí nutně projevovat jen záporné vlastnosti planety, ale může dojít i k pokusům zlepšit podmínky, které v této oblasti panují, nebo „zničena“ (planeta v detrimentu), kdy je planeta poškozena, takže je nucena akceptovat stav, který tam panuje. Slovo „zničena“ je vlastně nesprávné, protože planeta nemůže nikdy pozbýt svého významu, ale užíváme je s ohledem na tradici.
Jinou zápornou hodnotou je planeta mimo své znamení. Nazývá se pak cizí, čili peregrinní neboli na cestách.
Proměnné hodnoty nebeských těles jsou závislé jednak na času, jednak na svém postavení v astrologických domech. Například v určitém časovém úseku je planeta v pohybu přímém, který její hodnotu zvyšuje, v jiném opět v pohybu zpětném, který její hodnotu snižuje.
Přímý (direktní) pohyb planety nastává, pohybuje-li se planeta zvěrokruhem směrem od Berana k Býku.
Zpětný (retrográdní) pohyb planety nastává, pohybuje-li se planeta zvěrokruhem od Berana k Rybám.

2007-10-15T00:54:00.001-07:00

Planety lze rozdělit do tří skupin. První skupinu tvoří Slunce, Luna, Merkur, Venuše a Mars, planety rychlé, považované za planety osobní. Další planety Jupiter a Saturn mají už delší cykly, a proto jsou považovány za planety společenské nebo generační. Těchto sedm klasických planet znalo lidstvo „odjakživa“, na této sedmici vybudovalo koherentní symbolickou soustavu, která dodnes přežívá třeba jen v počtu dní, který tvoří týden. V novověku byly objeveny další tři planety a velké množství malých planetek, z nichž některé používá i dnešní moderní astrologie. Uran, Neptun a Pluto, jako planety prostým okem neviditelné, jsou považovány za jakési transcendentní vyslance Galaxie v naší sluneční soustavě.

Planety

2007-10-12T00:45:00.001-07:00

Neméně důležitým prvkem horoskopu jsou planety, k nimž astrologie, věrna svému geocentrickému a tedy antropocentrickému pohledu, řadí i Slunce a Lunu, které některá astrologická literatura také označuje termínem světla. Pokud jsou znamení zvěrokruhu považována za obecné postoje vlastní všem lidem a domy horoskopu oblasti individuálních životních zkušeností, pak planety mohou být považovány za ztělesnění některých kosmických principů, nebo funkcí, které jsou obsaženy ve všem živém, co podléhá změnám.

2007-10-10T01:05:00.001-07:00

Význam malých písmen v tabulkách aspektů (např.: VE+HEs 1,5/10):
s aspekt v separaci - nastane, když se rychlejší planeta vzdaluje od pomalejší (neboli to znamená, že přesný aspekt nastal před danou událostí či narozením)
a aspekt v aplikaci - nastane, když rychlejší planeta „dobíhá“ pomalejší ( neboli k uzavření přesného aspektu má teprve dojít)
p přesný aspekt (s přesností do 10% stanoveného orbisu)
první číslo za aspektem udává, kolik stupňů chybí do přesného orbisu, druhé číslo za lomítkem udává nastavený orbis

Aspekty a orbisy

2007-10-08T23:34:00.001-07:00

Význam prvků horoskopu je ovlivňován i jejich vzájemnými vztahy a vzdálenostmi mezi nimi. Tuto vzdálenost měříme v úhlových stupních a nazýváme ji aspekt. Kruh má 360° a tak je teoreticky možných 360 i více aspektů. V praxi se však používají pouze některé, které získáme tak, že kruh dělíme různými čísly na příslušné díly. Tak dostaneme základní vzdálenosti - aspekty (viz Tabulka 8) nebo jiným názvem harmonické řady.
Kromě délkových aspektů se užívají i aspekty šířkové a deklinační: paralela (vlivem odpovídá konjunkci) vzniká, mají-li prvky horoskopu stejnou deklinaci nebo šířku; kontraparalela (vlivem odpovídá opozici) vzniká, mají-li prvky horoskopu vzájemně opačnou deklinaci nebo šířku.
Přesný aspekt je vytvořen v horoskopu jen zřídka kdy. Není-li přesný, uvažujeme tak zvaný orbis, to jest pásmo působnosti, v němž aspekt platí. Někteří astrologové užívají orbisu 15°, takže prvky horoskopu vždy nějaký aspekt tvoří. Ovšem je třeba pamatovat na to, že čím přesnější je aspekt, tím silnější je obvykle vliv.

Halbsumy

2007-10-07T01:37:00.000-07:00

Halbsumy, neboli midpunkty, jsou citlivé body, které leží na poloviční vzdálenosti na ekliptice mezi dvěma planetami. Tyto body nabývají na významu tehdy, prochází-li jimi v těsném orbisu 1° třetí planeta. Teorii halbsum převedla do praxe německá škola Reinholda Ebertina, v jehož knize Kombination der Gestirneinflüsse je uveden význam více než tisíce různých konjunkcí planet s midpunkty. Mají velký význam zejména pro lékařskou astrologii.

Doplňkové osy

2007-10-03T00:05:00.001-07:00

Nejdůležitější z nich je Vertex, který bývá považován za nejméně osobní bod horoskopu, nacházíme ho umístěn plus minus dva domy od Descendentu a označuje lidi, kteří vstupují do našeho života zcela náhodně. V opozici na Vertex leží Antivertex, tedy plus minus dva domy od Ascendentu. Naznačuje nejméně uvědomělé vlastnosti a hnutí mysli.
Osa Vertex - Antivertex udává směr Západ - Východ.

Lunární uzly

2007-10-02T00:39:00.000-07:00

Lunární uzly jsou abstraktní body, v nichž se protíná oběžná dráha Luny s ekliptikou. Pokud poblíž tohoto místa dojde k novoluní nebo úplňku, může dojít k zatmění Slunce (za novu - jsou-li v konjunkci Slunce, Luna a jeden z lunárních uzlů) nebo zatmění Měsíce (za úplňku - jsou-li v opozici Slunce a Luna a v konjunkci jeden z uzlů). Proto se tyto body nazývají Dračí hlava (severní, vzestupný uzel) a Dračí ocas (jižní, sestupný uzel). Drak symbolicky požíral Slunce, či Lunu, čímž působil zatmění. Oba body jsou k sobě v přesné opozici. Celým zvěrokruhem projdou za 18,6 roku retrográdním (zpětným) pohybem.
Indové považují lunární uzly za takzvané stínové planety a nazývají je Rahu (Dračí hlava) a Ketu (Dračí ocas).
Obecně je třeba říci, že všechna nebeská tělesa, která neleží v rovině ekliptiky procházejí při svém pohybu touto rovinou ve svých vzestupných a sestupných neboli dračích uzlech. Vzestupný uzel má Jupiterské ladění, sestupný uzel Saturnské.

Obzvlášť,

2007-09-30T03:12:00.000-07:00

je-li v horoskopu dominantní, stává se Černá Luna důležitým zorným úhlem pro osvětlení osobnosti. Tento vliv se samozřejmě značně liší v ženském a mužském horoskopu. Tam, kde se nachází, bude pól absolutní jasnozřivosti, světla tak oslňujícího, tak intenzivního, že lze i odmítat ho vidět. V neharmonických aspektech bude znamenat zlom, nedostatek, odmítnutí, prázdno. Ale u osoby, kterou ovlivňuje, bude vždy příznakem něčeho rušivého i fascinujícího pro ostatní.

2007-09-29T04:27:00.000-07:00

Tyto symbolické analogie s hadem jsou ostatně velmi výmluvné, ve starých textech totiž představovala Bohyni - Matku. Sama Isis je často zobrazována s hadím ocasem. Ve skutečnosti jde o jednoduchou historii: zahrada Eden není to, po čem Lilith touží, a proto raději volí peklo. Není ochotna k sebemenšímu kompromisu. Především tedy představuje absolutní touhu ega, posedlého vlastním sebeprosazením. Je to také žena pokušitelka, žena svůdnice, s tak temnou mocí, že bývá považována za ďábelskou. Je to noční bytost, mlčí; je mlčení samo, tajemství, nůž. Je to, z čeho bude mít muž věčný strach.

Černá Luna

2007-09-28T01:27:00.000-07:00

Specifickým citlivým bodem je Černá Luna nazývaná též Lilith. Je to fiktivní bod na oběžné dráze Měsíce kolem Země; přesně jde o druhé ohnisko měsíční dráhy (první ohnisko je Země), které se nachází přibližně v měsíčním apogeu. Tento bod není stálý, posunuje se asi o 40° ročně.
V mytologii žila Lilith v zahradě Eden, ještě než se objevil Adam; stvořila jeho ducha a byla mu rovna. Vzbouřila se proti spojení Adama a Evy a opustila zemský ráj; předtím se však spářila s hadem, pokud se sama neproměnila v tohoto plaza, aby hrála úlohu pokušitelského ďábla.

Citlivé body

2007-09-25T22:17:00.001-07:00

Citlivé body jsou arabského původu. Existuje jich několik desítek, ale jen jeden je užíván téměř všeobecně. Je to Bod štěstí (Pars Fortunae), který symbolizuje hmotné štěstí a jedincův společenský úspěch.
Vypočítáme ho tak, že lunární fázi přičteme k Ascendentu, přičemž lunární fáze je vzdálenost Luny od Slunce. Při novoluní je tato vzdálenost 0°, při první čtvrti 90°, při úplňku 180°, za třetí čtvrti 270°.
Pokud lunární fázi od Ascendentu odečteme, získáme Bod duchovní (Pars Spiriti), který nám ukazuje způsob, jakým můžeme dosáhnout duchovního úspěchu.
Některé tradiční školy rozeznávají zrození denní a noční. Při zrození denním fázi Luny přičítají, zatímco při nočním zrození fázi Luny odečítají, aby v obou případech získaly Bod štěstí.
Program umožňuje zadání až dvaceti čtyř zkoumaných citlivých bodů a to v libovolně zvolené kombinaci. Zadání a volbu bodů je možno podle potřeby kdykoli změnit.

Stejně jako znamení i domy měly kdysi vlastní názvy:

2007-09-25T13:21:00.000-07:00

1. dům - ascendent
2. dům - anaphora
3. dům - thea
4. dům - hypocheum
5. dům - agathytichi
6. dům - kakithychi
7. dům - descendent
8. dům - epikataphora
9. dům - theos
10.dům - mesurania
11.dům - agathodaemon
12.dům - kakodaemon

Tyto názvy se v současnosti již nepoužívají. Domy se prostě číslují, arabskými nebo římskými číslicemi od Ascendentu, který je hrotem prvního domu, ve směru znamení zvěrokruhu, tedy proti směru pohybu hodinových ručiček.

Existuje také dělení domů

2007-09-24T00:28:00.000-07:00

podle živlové teorie. V takovém případě rozlišujeme:
domy ohnivé, domy života a energie, 1., 5. a 9.
domy zemské, domy hodnot a záměrů, 2., 6. a 10.
domy vzdušné, neboli domy vztahů, 3., 7. a 11.
domy vodní, závěrečné, 4., 8. a 12.

Obsazení hemisfér a kvadrantů větším počtem planet má v astrologii také svůj význam: Denní polovina naznačuje otevřenou, extrovertní osobnost se snahou po objektivitě, noční polovina osobnost introvertní, s láskou k soukromí, se subjektivním zaměřením, východní polovina projevuje velkou

nezávislost s důrazem na svobodnou vůli a západní polovina bývá naopak příliš přizpůsobivá a závislá na ostatních lidech.

Domy

2007-09-22T12:20:00.001-07:00

Domy hlavní (základní), neboli rohové, mají počátek v hlavních osách horoskopu. 1. dům v Ascendentu, 4. dům v Immum Coeli, 7. dům v Descendentu a 10. dům v Mediu Coeli. Planety v nich obsažené, zejména ty, které leží v jejich první polovině, jsou považovány za velmi silné.
Domy následné (pevné) leží uprostřed kvadrantu. Jsou to domy 2., 5., 8. a 11. Planety zde postavené jsou považovány za středně silné.
Domy koncové (proměnné), neboli padající, leží na konci kvadrantu a přiléhají k další ose horoskopu. Jsou to domy 3., 6., 9. a 12. Planety v jejich prvních dvou třetinách jsou považovány za velmi slabé, zatímco planety ve třetině přiléhající k další ose jsou stejně silné jako planety rohové.

Domy

2007-09-20T23:21:00.001-07:00

Spojnice Ascendentu s Descendentem představuje v dvojrozměrném zobrazení horizont, který dělí horoskop na dvě polokoule - hemisféry - horní a dolní, denní a noční. Spojnice Media Coeli s Immem Coeli představuje místní poledník, meridián, který dělí horoskop na hemisféru východní a západní. V astrologii se udržel zvyk starých map zakreslovat východ a tedy Ascendent na levé straně a západ - Descendent - na straně pravé. Spojnice Ascendentu (AS) a Descendentu (DS), Media Coeli (MC) a Immum Coeli (IC) se nazývají hlavní osy horoskopu, který dělí na čtvrtiny - kvadranty, obdoby čtyř ročních dob.
Stejně jako roční doby, i kvadranty mají tři fáze. Dostáváme tak dvanáct na sebe navazujících polí, obdob znamení zvěrokruhu, dvanáct horizontálních, individuálníchdomů. Říká se jim také „zemské sektory“, zatímco znamení zvěrokruhu jsou „nebeské sektory“. Je to tedy dělení na dvanáct částí, které člení místní sféru od pólu k pólu jako pomeranč rozdělený na dílky.
Z hlediska vlastního výpočtu domů se ustálilo několik metod nazývaných většinou po svých objevitelích. Jsou to domy např. Placidovy, Campanovy, Regiomontanovy, Kochovy, Porfyriovy a mnohé další. Program nabízí i domy topocentrické a ekvální.
Výpočet polohy domů se nazývá domifikace; je pro ni několik systémů. Některé z nich dělí sféru na dvanáct stejných pásem o 30° (v dvojrozměrném zobrazení pak logicky tato pásma nejsou stejně velká). Jiné berou v úvahu zeměpisnou šířku místa a rozdělují ji na nestejné domy, počínající Ascendentem. V šířce rovníku, tedy v tom místě zeměkoule, kde délka dnů a nocí je naprosto stejná, tomu odpovídají i domy, ale čím více se od něho vzdalují a blíží se k pólům, tím zřejmější je jejich rozdíl ve stupních.
Obdobně jako o znameních zvěrokruhu můžeme říci o domech, že jsou vlastně osobním zodiakem každé události. Symbolicky 1. dům odpovídá 1. úseku ekliptiky neboli Beranovi, 2. dům Býku atd.

Důležité prvky horoskopu

2007-09-11T23:06:00.000-07:00

Již víme, že roční pohyb Země kolem Slunce je základem pro dělení ekliptiky na dvanáct stejně dlouhých úseků, zvaných znamení zvěrokruhu (zvířetníku, zodiaku).
Země však koná ještě jeden pohyb. Otáčí se kolem své osy, takže během čtyřiadvacetihodinového cyklu se vystřídá den i noc a nad obzor - horizont vystoupí postupně všechna znamení zvěrokruhu. Tento denní pohyb koná průměrně rychlostí 1° za 4 minuty.
Oba pohyby jsou analogické, a tak čtyři nejdůležitější místa ekliptiky, která během dne zaujme Slunce, můžeme považovat za obdoby rovnodenností a slunovratů:
Ascendent je místo na východě, kde se ekliptika protíná s obzorem a kde ráno vychází Slunce (je analogií rána, jara, dětství).
Medium Coeli, neboli Střed nebe, je stupeň ekliptiky, který vrcholí nad našimi hlavami a kde se Slunce nachází v pravé poledne. Jde tedy o vrcholící bod světového rovníku (je analogií poledne, léta, středu života).
Descendent je místo na západě, kde se ekliptika protíná s obzorem a mizí pod ním. Jedná se o protilehlý bod Ascendentu (je analogií večera, podzimu, stáří).
Immum Coeli, neboli Hlubina nebe, je stupeň ekliptiky, který leží v dolní, podzemní části místního poledníku (pod našima nohama) a kde Slunce leží o pravé půlnoci. Je to bod protilehlý Středu nebe (je analogií půlnoci, zimy, smrti).

Planetární hodiny

2007-09-11T01:21:00.000-07:00

se počítají tak, že se doba od půlnoci do svítání rozdělí na šest stejných dílů, totéž od svítání do poledne, od poledne do Slunce západu a od západu do půlnoci. Pochopitelně denní planetární hodina pak v prosinci trvá např. 40’, zatímco v červnu třeba 80’ (viz Obrázek 4). Stejné jsou tyto časové úseky pouze v období kolem jarní či podzimní rovnodennosti. Tradice se v názoru na začátek liší, různé prameny udávají začátek tu se Slunce západem, tu se Slunce východem, tu o půlnoci. Program uvádí planetární hodiny pod údajem MSCkor a to tak, že o půlnoci je začátek a číslování planetárních hodin je od půlnoci do půlnoci. V tabulce 9 respektuje chaldejskou tradici a podle ní se tedy Jan Werich narodil ve dnu Luny, hodině Marsu a minutě Luny.

kalendář

2007-09-09T22:54:00.000-07:00

Proto uvádíme v tabulce chronologie převzetí gregoriánského kalendáře některými zeměmi.

Země Poslední den juliánského
kalendáře
První den gregoriánského
kalendáře
Itálie 4. října 1582 15. října 1582
Polsko 4. října 1582 15. října 1582
Portugalsko 4. října 1582 15. října 1582
Španělsko 4. října 1582 15. října 1582
Francie 9. prosince 1582 20. prosince 1582
Holandsko 21. prosince 1582 1. ledna 1583
Luxembursko 21. prosince 1582 1. ledna 1583
Bavorsko 5. října 1583 16. října 1583
Rakousko 6. ledna 1584 17. ledna 1584
Švýcarsko 11. ledna 1584 22. ledna 1584
Maďarsko 21. října 1587 1. listopadu 1587
Prusko 22. srpna 1610 2. září 1610
Dánsko 18. února 1700 1. března 1700
Německo 18. února 1700 1. března 1700
(protestantské)
Norsko 18. února 1700 1. března 1700
Velká Británie 2. září 1752 14. září 1752
Finsko 17. února 1753 1. března 1753
Švédsko 17. února 1753 1. března 1753
Japonsko - - 1. ledna 1753
Čína - - 20. listopadu 1911
Bulharsko 31. března 1916 14. dubna 1916
Sovětské Rusko 31. ledna 1918 14. února 1918
Srbsko 18. ledna 1919 1. února 1919
Rumunsko 18. ledna 1919 1. února 1919
Řecko 9. března 1924 23. března 1924
Turecko 18. prosince 1925 1. ledna 1926
Egypt 17. září 1928 1. října 1928

K opravě kalendáře

2007-09-09T00:36:00.001-07:00

navrhované papežem Řehořem XIII. mělo v českých zemích původně dojít k 4.říjnu 1582 jen s měsíčním zpožděním. Pražský arcibiskup Medek nařídil, aby se po 14.listopadu 1582 psalo 25.listopadu (podle juliánského kalendáře byla 25.10. neděle), ale města se vzepřela. Rudolf II. se pak rozhodl mandátem z 3.prosince 1583 reformu nařídit. Na území českého království byl kalendář opraven nejdříve v Lužici. K přijetí gregoriánského kalendáře přistoupili ve Zhořelci již 5.října 1583, v Budyšíně 12.ledna a v Žitavě 20.ledna 1584. Ve Slezsku přešli na nový kalendář 12.ledna 1584, na Moravě teprve v létě svolil sněm olomoucký, aby byl nový způsob nastolen od 4.října 1584. Toto časově různé přijetí gregoriánského kalendáře se pochopitelně netýká pouze českých, ale i jiných zemích.

2007-09-06T11:31:00.000-07:00

U nás se Juliánský kalendář objevil koncem osmého století s první misionářskou činností. Avšak teprve po roce 863, kdy na Velké Moravě působila byzantská misie učených bratří Konstantina a Metoděje ze Soluně, se tento kalendář pevně ujal i u nás. Nový rok však nepřipadal na datum stanovené původně Caesarem, nýbrž shodně se starými tradicemi se slavil 25.prosince, tedy ve dnech zimního slunovratu. Tento zvyk dlouho udržovala dokonce i pražská arcibiskupská kancelář ( do roku 1365 ), až si vysloužil název stilus Pragensis.
S výjimkou vlád Přemysla Otakara II. a Václava II., kdy rok oficiálně začínal 1.lednem, česká královská kancelář datovala nový rok ještě na začátku šestnáctého století 25.prosincem.

Necelé století

2007-09-05T22:57:00.001-07:00

před zavedením juliánského kalendáře zjistil Hipparchos, že délka roku je o málo kratší než 365,25 dne. Sosigen vědomě malou opravu zanedbal a převzal číslo 365,25 za délku roku. Tři roky měly 365 dní, a čtvrtý (přestupný) 366 dní. Začátek roku, počítání let (letopočet), délka týdne, názvy měsíců apod. byly již záležitostí definice, dohody nebo tradic.
Juliánský rok je o 11 minut 14 sekund delší než tropický rok. Rozdíl 0,0078 dne naroste za 128 let na jeden den, za 1923 roky na 15 dní. Od koncilu v Nice z r. 325, tj. od zavedení juliánského kalendáře do křesťanského světa, vzrostla chyba do konce 16. století na deset dní. Reformou z roku 1582, nařízenou papežem Řehořem XIII. papežskou bulou „Inter gravissimas“, vydanou 24.února 1582 , byl kalendář opraven o těchto deset dnů tak, aby rovnodennost připadla opět na 21.března (po 4.říjnu juliánského kalendáře následoval 15.říjen kalendáře gregoriánského) a aby se i délka gregoriánského roku přiblížila tropickému. Gregoriánský kalendář používáme dodnes.
Nadále se stala století (1600, 1700, atd.) přestupnými pouze tehdy, jestliže byl jejich letopočet beze zbytku dělitelný 400. Střední délka gregoriánského roku činí 365,242 500 dne. Gregoriánský rok je delší než tropický o 0,000 305 dne. Chyba tedy naroste na jeden den za 3 280 let.

Kalendář

2007-09-04T23:51:00.001-07:00

Námi užívaný kalendář vychází z délky tropického roku, což je doba mezi dvěma průchody Slunce jarním bodem, která činí 365,2422 dnů.
Protože bylo nutné zvolit počet celých dnů pro kalendářní rok, bylo třeba současně dalšími pravidly zabezpečit, aby se dlouhodobě průměrná délka kalendářního roku co nejméně lišila od délky tropického roku.
Historie našeho kalendáře navazuje na staré římské kalendáře a hlavně na kalendář egyptské alexandrijské školy. Nevyrovnaný lunární kalendář Římanů nevyhovoval natolik, že Julius Caesar po pobytu v Egyptě povolal alexandrijského učence Sosigena, aby sestavil nový solární kalendář, který byl užíván od roku 45 př.n.l. Na návrh Marka Aurelia byl nový kalendář nazván juliánským na počest Gaia Julia Caesara.

Světový čas

2007-09-02T22:22:00.001-07:00

(UT,SČ, GMT) byl zaveden r. 1925 Mezinárodní Astronomickou Unií. Je to střední sluneční čas greenwichského (nultého) poledníku. (Od 1.1.1925 byl měřen od půlnoci; před tím v astronomii začínal den v poledne.)

Místní čas je tentýž jako dekretní jen ve městech, která přesně leží na příslušném poledníku země. Jinak musíme brát v úvahu zeměpisnou délku místa narození. Jeho rozdíl k času světovému (UT) se rovná zeměpisné délce místa, která se k UT na východ od příslušného poledníku přičítá, na západ odečítá. Místní čas platil u nás do 1.října 1891.
V řadě případů potřebujeme znát, kolik dnů uplynulo od určité události, anebo interval mezi dvěma událostmi. Josef Scaliger (15.století) zavedl tzv. juliánskou periodu a nazval ji podle svého otce Julia. Počátek položil do okamžiku ve 12 hodin (UT) 1.ledna -4712, tj. 1.ledna 4713 př.n.l., kdy začínají všechny kalendářové cykly, a počítá nepřetržitě dny tak, jak jsou za sebou bez dělení na roky. Proto se počítání podle juliánské periody rozsáhle uplatnilo v
astronomických a chronologických výpočtech. V astronomii se juliánské periody používá při zkoumání různých periodických jevů. Počítáme-li letopočet podle juliánských dnů, můžeme dobu jakéhokoli astronomického jevu vyjádřit jistým číslem představujícím neměnnou jednotku - střední sluneční dny. To také umožňuje přesně určit časový interval mezi dvěma událostmi, například mezi dvěma maximy nebo minimy jasnosti proměnné hvězdy. Tyto dny juliánského období (juliánské dny) se označují zkratkou JD.

čas

2007-09-02T01:51:00.001-07:00

Do našeho století žila každá země podle svého místního času. Nevhodnost tohoto systému nakonec vedla k jeho opuštění a k přijetí mezinárodní dohody, která dělí svět na 24 částí - časových pásem. Rozkládají se od 7 1/2° do 7 1/2°po obou stranách poledníku.
Příklad: Greenwichský čas se týká zemí, které se rozkládají do 7 1/2° východní nebo západní délky od Greenwichského poledníku (viz Obrázek 5), s výjimkami například pro letní čas (přehled letního času uveden v příloze).
Směrem na východ od nultého poledníku se zadávají v rozmezí 0 ¸ 12 hodin jako kladná čísla, časová pásma na západ od nultého poledníku se zadávají jako záporná čísla.

Čas

2007-08-31T22:48:00.000-07:00

Dalším důležitým astrologickým pojmem je pojem dne, jehož rozlišujeme tři druhy:
Den hvězdný je doba, která uplyne mezi dvěma vyvrcholeními (kulminacemi) stálice. Děje se tak vždy za 23 hodin 56 minut a 4 sekundy středního slunečního času, tj. za 24 hodin hvězdného času, ne tedy za 24 hodin, jak všeobecně uvažujeme. Tuto dobu tedy potřebuje zeměkoule k otočení kolem své osy vzhledem ke stálicím.
Den sluneční, neboli astrologický, je doba, která uplyne mezi dvěma vyvrcholeními (kulminacemi) Slunce. Trvá přibližně 24 hodin, někdy o něco více, někdy o něco méně.
Střední den sluneční slouží k vyrovnání těchto rozdílů dne slunečního. Je průměrem, o který se opírá den občanský, který trvá 24 hodin.

Obecně u všech nebeských těles rozeznáváme několik časových period (intervalů). (Dále pro jednoduchost se budeme držet vžitého astrologického označení planeta i pro Slunce a Lunu.)
Synodická perioda (Synod = setkání) je doba, která uplyne mezi dvěma stejnými fázemi planety se Sluncem. Tedy například od Novu k Novu u Luny.
Siderická perioda je doba, která uplyne mezi dvěma konjunkcemi planety s toutéž stálicí. U Luny například konjunkce s Regulem .
Anomalistická perioda je doba, která uplyne mezi dvěma průchody planety toutéž částí přímky Apsid. U Luny například průchod Apogeem.
Tropická perioda je doba mezi dvěma průchody dané planety jarním bodem.
Drakonická perioda je doba mezi dvěma průchody tímtéž uzlem (výstupným nebo sestupným) dané planety nebo Luny.
Jako příklad zde uvádíme tyto časy pro Lunu:
měsíc siderický trvá 27 dnů 7 hodin 43 minut 11,5 sekundy;
měsíc synodický trvá 29 dnů 13 hodin 18 minut 2,8 sekund;
měsíc tropický trvá 27 dnů 7 hodin 43 minut 4,5 sekund;
měsíc anomalistický trvá 27 dnů 13 hodin 18 minut 33,1 sekund;
měsíc drakonický trvá 27 dnů 5 hodin 5 minut 35,8 sekund.

Nutace

2007-08-29T23:33:00.000-07:00

je malé periodické kolísání v precesním pohybu zemské osy.
Pokud je začátek zvěrokruhu v jarním bodu (VP), jde o tropický zodiak, který většinou používají západní astrologové.
Díky precesnímu pohybu zemské osy putuje Jarní bod souhvězdími.
V siderickém (hvězdném) zodiaku, neboli zodiaku souhvězdí, je 0° Berana vzdálen o 45° od délky hvězdy Aldebaran (15° Býka) v ekvinokciu (v rovnodennosti) roku 221 n.l. Tropický a siderický zodiak se kryly o podzimní rovnodennosti roku 221 n.l. Tento zvěrokruh slouží indickým astrologům a je v podstatě založen na rozložení hvězd s poněkud libovolnými hranicemi, dělícími je na souhvězdí. Poloha 0° Berana siderického zodiaku je v programu opravována o tzv. AY (Ayanamsha) k zadanému datu a času, která zohledňuje pohyb VP. Dá se říct, že v siderickém zodiaku
se úseky ekliptiky - znamení - přibližně kryjí se souhvězdími. Protože existuje více pohledů na to, kde je správný počátek siderického zvěrokruhu, umožňuje program zadání vlastní hodnoty AY ke zvolenému datu a pracovat tedy v tom zodiaku, který nám nejlépe vyhovuje.
V galaktickém (správně hvězdném zodiaku galaktického centra) je 0° Berana vzdálen 120° od délky galaktického centra (0° souhvězdí Střelce) v ekvinokciu roku 69 n.l. Tropický zodiak a zodiak galaktického centra se kryly o podzimní rovnodennosti roku 69 n.l. V programu je opět poloha 0° Berana galaktického zodiaku a prvku horoskopu opravována o precesi a nutaci k zadanému datu a času.

21. nebo 22.prosince

2007-08-27T23:49:00.001-07:00

dosáhne Slunce své nejjižnější polohy, na mapách světa označované jako obratník Kozoroha (270° ekliptiky). Na severní polokouli je den nejkratší a noc nejdelší, nadchází zimní slunovrat, začátek zimy a znamení Kozoroha. Slunce se obrací k severu a po třiceti dnech vstoupí do znamení Vodnáře. Za další měsíc pak vstoupí Slunce do posledního znamení, znamení Ryb, aby o prvním jarním dnu opět celý cyklus začal Beranem. Kozoroh, Vodnář a Ryby jsou tedy znamení zimní. Během let se poloha jarního bodu mění tak, že proběhne celou ekliptiku za 25 920 let. Za 72 let se posune o 1°. Tento pohyb se nazývá precese a časová doba platónský rok.
Precese je otáčení osy symetrie vůči pevnému bodu v prostoru. Vyplývá z toho, že rotační osa Země není pevná, ale přesouvá se kruhovým a zpětným způsobem a opisuje kužel s vrcholovým úhlem cca 47°. Z toho plyne neustálé přesouvání roviny rovníku vzhledem k rovině ekliptiky. Jarní bod se přemisťuje retrográdně a jedním znamením projde asi za 2 160 let neboli platónský měsíc.