Příslovce:

vyjadřují různé bližší okolnosti dějů, někdy i předmětů (místo, čas, způsob, příčina) nebo stupeň vlastností nebo míru věcí. Ve větě jsou příslovečným určením, občas neshodným přívlastkem. Svůj tvar ve větě nemění, ale věcný význam některých příslovcí se může stupňovat tvořením druhého a třetího stupně (často, častěji, nejčastěji).
Předložky: vyjadřují podobně bližší okolnosti jako příslovce, ale pouze ve spojení se jmény jejichž pád řídí. Teprve v předložkových pádech uplatňují svůj věcný význam. Tyto pády jsou ve větě příslovečným určením, řidčeji předmětem nebo neshodným přívlastkem.