Baroko

Kulturní a společenská epocha od 2. poloviny 16. století do poloviny 18. století, rozvíjí se na stavovském povstání (1618) a za třicetileté války = období krutých dlouhotrvajících válek – lidé ztrácejí sebedůvěru. Přiklánějí k evangeliu a sílí protireformace (tridentský koncil – prosazoval Jezuitský řád). Období po Bílé Hoře (1620) – poražení nekatolíků, utužení feudálních pout a oslabení české inteligence (Jirásek označil baroko jako období temna – jazykový úpadek, politické podřízení se germánskému, nadvláda Habsburků a jiná víra). Reakce na renesanční nadšení – jak málo toho člověk ví a jak málo ve světě znamená = intenzivní návrat k Bohu, hledání jistoty, všednost x slavnost – organizují se významné církevní slavnosti, pocit dokonalosti spojený s církví. Typické motivy: nedokonalost člověka ve vztahu k Bohu – člověk je malý, nedokonalý a bezvýznamný, nicota a pokora, skepse k pozemskému životu, mystérium smrti (hrůza, úzkost a zároveň obdiv). Vnější projev baroka je krása, jas a kontrast, dokonalost v obsahu a formě – obrazné vyjádření, krásný jazyk, metafory…