kacíři

Nicméně i tyto nevelké kacířské skupiny budily pozornost vídeňské vlády, hlavně po oživení luteránství ve Slezsku. Proto státní orgány od roku 1717 opakovaně vydávaly patenty proti nekatolíkům, stanovící tresty pro kazatele, kteří přicházeli ze zahraničí, a sankce za přechovávání zakázané literatury. Příručku ke zjišťování závadných knih sestavil jezuita Antonín Koniáš (1729) pod názvem Klíč kacířské bludy k rozeznání otevírající, k vykořenění zamykající. U koho se takové knížky nalezly, byl podroben výslechu a většinou až po opakovaném přestupku potrestán vězením, při těžkých deliktech a větší neústupnosti nucenými pracemi. Tresty smrti byly užívány jen zřídka, a to i navzdory tomu, že hrdelní řád Josefa I. vydaný roku 1707 ukládal za kacířství trest nejvyšší.
Zaslouží připomenout, že Koniášův Klíč nezavrhoval všechny knihy, jejichž autoři byli „kacíři“, bez rozdílu. Kupř. Komenského Brána jazyků byla vydávána jako učebnice i v jezuitských tiskárnách.
Útlak náboženský spojen s útlakem fyzickým a národnostním (Čechy součást Rakouska-Uherska)
V této době : ČARODĚJNICKÉ PROCESY
- popraveno více než 200 000 lidí

Zklamání z NENAPLNĚNÍ HUMANISTICKÝCH IDEÁLU
Obrat k BOHU - Nicotnost pozemského života ve srovnání s životem věčným
- Malost a bezvýznamnost lidské existence oproti nedostižnému
nadzemskému světu