Česká barokní tvorba

Národní jazyk a jeho vrstvy

změna společenských podmínek - lidé nevěří v poznání; propast mezi chudými a bohatými; feudalismus, 30. letá válka, rekatolizace, návrat k bohu; z portugalského slova barroco - nepravidelná perla
přímým protikladem renesance - nedůvěra a nevíra v rozum; absolutizace víry - bezmocnost člověka před Bohem, pomíjivost pozemského života; mysticismus - naprostá odevzdanost Bohu; niternost - člověk se uzavírá sám do sebe; symboličnost; důraz na cit; expresivita výrazu
projevení baroka - architektura - velká složitost, mramor a zlato, bohatě zdobené budovy, využití světla a stínu; Bůh kolem nás, snaha zapůsobit na psychiku člověka, Gian Lorenzo Bernini – Fontána Di Trévy, Diezenhoferové - sv. Mikuláš, Klementinum na Pražském hradě, Valdštejnský palác - prvky renesance
malířství - důležitý šerosvit, kontrast mezi světlem a stínem, oblé křivky, Rubens - Tři grácie, Rembrandt van Rijn
sochařství - vyjadřuje napětí; Matyáš Bernard Braun - sochy na Karlově mostě
hudba - orchestrální, varhanní; J. S. Bach, G. F. Händel, Zelenka, Černohorský
literatura - symboličnost, práce z nadsázkou - špatné vlastnosti člověka a dobré Boha, mysticismus - naprostá
odevzdanost Bohu; žánry - vrací se ke středověku - legendy a duchovní písně, eposy, reflexivní lyrika,
traktáty
ČESKÉ ZEMĚ
společenské poměry - po Bílé hoře konfiskace majetku a poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí, třicetiletá válka, absolutismus, Obnovené zřízení zemské - zrovnoprávnění češtiny s němčinou, mohutná emigrace, násilná katolizace - Jezuitský řád - cenzura a pálení knih, misionářská činnost, kázání, velkolepé církevní obřady
exulantská literatura - spisy účelového rázu - protikatolické, útěcha lidem
historiografie - publicistická funkce, obhajoba protestantů
Pavel Skála ze Zhoře - Historie církevní - od narození Krista, důraz na reformaci
Pavel Stránský - O státě českém - latinsky, encyklopedický charakter, obhajoba předbělohorských poměrů
Václav Hollar – Poslední rytina Londýna před požárem
duchovní písně - sdružovány do kancionálů
Jan Amos Komenský – narozen 28. března 1592 v Nivnici u Uherského Brodu, významný pedagog, filozof, historik, překladatel, v jeho tvorbě se prolíná humanismus a baroko, propaguje vzdělání, člen Jednoty bratrské, vysvěcen na kněze, emigrace do polského Lešna (1624), navštívil mnoho evropských států, zemřel v Naardenu (1670)
filozofické a náboženské spisy - Listové do nebe - formou dopisů, adresovány Kristovi
Labyrint světa a ráj srdce - alegorické dílo, hlavní postava - poutník = JAK, prochází městem = svět, jeho
putování = smysl lidské existence, každá ulice představuje povolání, doprovází ho Všezvěd Všudybud
- symbol touhy po poznání a Mámení - podlost a lenost; dílo je kritické, ukazuje sobeckost a hloupost;
humanistické -kritika, barokní - odevzdanost Bohu, neměnnost stavu; silně citově zabarvené věty, složitá souvětí
Kšaft (=závěť) umírající matky Jednoty bratrské - věří, že nositelem hodnot jednoty bratrské bude celý
český národ
Listové do nebe
Cesta světla
didaktické a vychovatelské spisy
Velká didaktika - rozsáhlé dílo, v němž si všímá školství a rozpracovává své názory, žádá přístupnost
vzdělání pro všechny, rozdělil školy do čtyř stupňů po šesti letech; škola mateřská, národní,
gymnázium, akademie, každé vzdělání by mělo být završeno cestováním; rozpracoval vyučovací
metody - názornost, přiměřenost atd., propagoval spojování teorie s praxí
Informatorium školy mateřské - jak vychovávat děti v prvních šesti letech života
Brána jazyků otevřená - jazyková učebnice formou encyklopedie
Orbis pictus - několikajazykový obrázkový slovník
Schola ludus - latinská školní hra pro snadné naučení latiny
pansofické (vševědné) spisy - snažil se shrnout vědění své doby a zpřístupnit ho lidem
Poklad jazyka českého - latinsko-český a česko-latinský slovník, shořel v Lešně, encyklopedický charakter
Pansofie
Divadlo veškerenstva věcí (Theatrum universitatus resum)
další činnosti - hlavně kancionály
význam Komenského - jeden z nejvýznamnějších Čechů, učitel národů, jeden z vrcholů české literatury
domácí literatura oficiální - pod vlivem Jezuitů, rozvíjí se duchovní lyrika, kazatelství, legendistická tvorba a Jezuitské drama
Adam Michna z Otradovic - Česká mariánská muzika, radostná i žalostná - katolická duchovní poezie (Chtíc, aby spal)
Loutna česká - duchovní ráz, není to kancionál, soubor 13 zhudebněných textů
Bedřich Bridel - Co Bůh? Člověk? - rozsáhlá básnická skladba meditativního rázu, kontrast člověka s Bohem
Bohuslav Balbín - představitel naukové literatury, psal latinsky, Jezuita
Výtah z dějin českých - historiografie, důraz na katolické pojetí dějin, vidí nelehkou situaci češtiny a její slavnou
minulost
Rozprava na obranu jazyka slovanského, obzvláště českého - obrana (apologie) - literární žánr, obrana národa a
jazyka, snaží se obhájit češtinu, lítost nad jejím úpadkem, obrací se o pomoc k českým svatým
Václav Jan Rosa - Čechořečnost - latinská mluvnice češtiny, snaha dát češtině pravidla a ustálit slovní zásobu
domácí literatura pololidová - hlavní cíl pobavit
interludia - krátké hry fraškovitého charakteru, snaha o pobavení měšťanů, hlavní postava - sedlák a jeho rodina
Václav František Kocmánek - Lamentatio Rusticana = nářek venkovanů, sedláci si stěžují na život, metoda selského otčenáše
- na konci každé sloky verš z Otčenáše
kramářské (jarmareční) písně - zpíváno na trzích za doprovodu flašinetu, texty se prodávaly, reakce na politickou situaci
knížky lidového čtení - inspirují se i jinými díly (středověkými, humanistickými ...)
písmácká literatura - tvořili ji tzv. písmáci - žili na venkově, naučili se číst a psát, nízká úroveň
František Jan Vavák - Paměti - rady do života
domácí literatura lidová - spojena s venkovem, zachycuje tamější život; charakteristika - kolektivní a mnoho verzí jednoho díla
žánry - písně (sociální náměty, zbojnické, milostné ...); lyrickoepický – balada (Osiřelo dítě); epický - pohádky (v této době satirické), pověsti - víra ve
změnu poměrů (O Blanických rytířích) - původně husitská pověst; dramatický - lidové hry doprovázené tancem a zpěvem, později loutkové
pozdější inspirace: Durych - próza, Březina, Zahradníček - poezie; Jirásek - Temno, Šotola - Tovaryšstvo Ježíšovo

národní jazyk - jeden ze základních znaků národa, vyvíjí se se společností, výraz národní jednoty
útvary národního jazyka - spisovná čeština - reprezentativní útvar, jednotný na celém území, vznik ze středočeského nářečí
hovorová čeština - mluvená podoba spisovné češtiny, nepoužívá knižní tvary, volnější větná stavba, emocionální prvky
nespisovná čeština - nářečí - zeměpisně odlišné, hlavně v příhraničních oblastech a na Moravě (Hanácko, JV Morava ...)
interdialekty - větší oblasti společných nářečních znaků, nejdůležitější obecná čeština
sociální diferenciace - profesní mluva, slang (sportovní, studentský ...), argot