Michelangelo

Ve službách papeže Julia II. pracoval na malířské výzdobě Sixtinské kaple ve Vatikánu Michelangelo Buonarroti. Fresky na stropě kaple znázorňují výjevy se Starého zákona a postavy proroků. Později přimaloval na čelní stěnu motiv Posledního soudu s Kristem jako soudcem v centru dění a dalšími čtyřmi sty postavami. Namaloval i několik závěsných obrazů, z nichž nejznámější je obraz Sv. rodiny, který je pokládán za počátek období malířského manýrismu.
K nejuznávanějším malířům začátku 16. století patřil Raffael Santi ( 1483 – 1520 ). O jeho nadání svědčí již jeho rané obrazy ( Sen rytíře, Tři Grácie, Sv. Jiří ). V roce 1508 přichází do Říma, kde se podílí na výzdobě místností v papežském sídle. Vytváří zde fresky s alegorickými výjevy, zobrazující teologii, filozofii, poezii a právnictví (Athénská škola, Disputace o svátosti ). „K jeho nejproslulejším dílům patří obrazy madon, nichž strhnul roušku mystičnosti a pozorovatel je vnímá především jako krásné ženy“ 1) ( Krásná zahradnice, Sixtinská madona a Madona s Ježíškem a Janem Křtitelem ). Zemřel mladý a je pohřben v římském Pantheonu.