Rákoczi

využil snahy poddaných pro své vlastní cíle – boj proti cizincům, nikoliv uherské šlechtě jak se snažili poddaní; poddaní musí dále pracovat – tím uklidnil uherské stavy – ty ho podpořili (Károlyi, který bojoval proti poddaným se s Rakoczim spojil); u poddaných úpadek morálky, to bylo zastaveno slibem zrušení poddanských břemen; 12.9.1703 se v Sečanech sešel sněm jednající o míru (Fr. Rakoczi + 25 senátorů) – žádost k císaři o obnovení všech výhod šlechty + uznání nezávislosti Sedmihradska + úplné zrovnoprávnění protestantů; jednání byla bezvýchodná; ohlas povstání však již začal působit mezinárodně – Francie jednala s Rakoczim o sesazení Habsburků, tuto spolupráci podporoval Petr Veliký, který by tím rozbil francouzsko-švédské spojenectví; Onádský sněm (květen 1707) – detronizování Habsburkové + pokračování boje; zhoršení situace – Sedmihradsko se spojilo s císařem a Petr Veliký ustupoval před Švédy; další jednání o míru ztroskotala 1708; poté došlo k porážce kuruců (ti se pak přidali k císaři); 1709 – povstání ochabuje; r. 1710 došlo k velké porážce povstalců u Romhánye; 1711 – Rakoczi se snaží jednat o pomoci z Ruska, ale pozdě, 30.4.1711 jeho pobočník Károlyi uzavřel s císařem v Sate Maru mír – kompromis mezi šlechtou a císařem – podíly na vládě, svobody… (počátek Rakousko-Uherského dualismu)