Wesselényiho spiknutí

(1666-71)
souhrnný název pro hnutí magnátů proti císaři Leopoldu I.; původně se magnáti snažili získat podporu Francie a Turků, spiknutí však bylo vyzrazeno; Weselény umírá 1667; místo něj se do čela povstání staví Petr Zrinský a František Nádasdy, kteří pokračují v Chorvatsku v letech 1669-70, když zjistí, že proti nim císař vyslal vojsko prosí o milost; na ně navazuje František Rakoczi – povstání na severovýchodě Uher; po uvěznění Zrinského a Nádasdyho taky odprosí; vedení převezme František Bónis – ten však byl zrazen vlastními vojáky; proti spiklencům zřízen soud (1670) v čele s J.Rothalem – výslech asi 2 tis. šlechticů; Rákoczi byl na přímluvu jezuitů a zaplacení pokuty 400 tis. zlatých propuštěn, ostatní vůdcové byli popraveni 30.4.1671; následuje silný rekatolizační tlak na Uhry – proti němu povstání, objevují se počátky kuruců – nespokojenci, dezertéři, chudina a zběhlí poddaní – začínají tvořit odbojové oddíly; Leopold se to snaží potlačit omezením uherské samosprávy – zruší úřad palatina, rozpustí sněm a do čela Uher postaví správce Jana Kašpara Ampringena (velm. řádu něm. rytířů) + 4 německé a 4 uherské rádce