BAROKNÍ UMĚNÍ

- barokní umění hist. odpovídá vrchol. absolutismu, kdy panovník byl neomezen. vládcem, v době mocen. zápasů mezi evr. státy a pokročilé fázi protireformace a osvícenství
- je ohraničeno zhruba 30-ti letou válkou (1618 – 1648) a VFBR (1789)
- barok. umění netvoří jednotný proud
- v katolic. zemích (Itálie, Španělsko, Portugalsko, Nizozemí, střední Evropa a španěl. kolonie v zámoří) se rozvíjí radilkál., dramatic. forma baroka útočícího na city
- pro nekatol. země a pro Francii je typic. Klasicizující proud a umění se obrací k rozumu
ITÁLIE
Architektura
- navazuje zprvu na pozdně renesan. podélný typ kostela s kupolí a volutami v průčelí
- Carlo Moderna dostavuje katedrálu sv. Petra
- Gian Lorenzo Bernini buduje před tímto kostelem elipsovité nám. s kolonádou, kt. symbolizuje všeobjímající náruč církve
- Francesco Borromini – jako první použil v kostele San Carlino v 2. pol. 17. st. principu dinamic. průniku geometric. těles
Sochařství
- je protikladem renesance
- proti renesan. harmonii a klidu nastupuje vypjatá citovost
- zakladatel. osobností radikál. barok. sochařství je Gian Lorenzo Bernini → ztvárňoval ve svých dílech mytologic. náměty (Apollón a Dafné)
- typic. dílem barok. citovosti je dílo Vidění sv. Terezie
- vytvořil rovněž vzor pro dekorativ. skulpturu ve fontáně Čtyř řek
Malířství
- nejvýznam. představitelem Caravaggio, kt. se odprostil od manýristic. vzorů a stal se zakladatelem barok. realismu
- zpoč. maloval zátiší a autoportréty, později se věnoval náb. námětům
- kromě realismu zapůsobil na evr. malbu
- nejvýz. díla: Povolání sv. Matouše
Sv. Matouš s anděly
Sv. Máří Magdaléna