Dějiny koruny české

750-400 let př. n. l. - starší doba železná - halštatské období
Bronz byl nahrazován železem (lepší technologická kvalita, snadnější těžba i tavba); vznikaly kovářské dílny (například v Králové u Litovle, jeskyně Býčí skála u Adamova). České země byly rozčleněné do několika kulturních celků: na jihu Moravy kultura horákovská, v jihočeské oblasti halštatská mohylová kultura a ve středních a severozápadních Čechách bylanská kultura. Ve společnosti se začínala vydělovat tzv. rodová aristokracie, což dokládají knížecí hroby (zemřelí jsou uloženi na voze, hrobovou výbavu tvoří značné zásoby jídla, nádoby, zbraně a koňské postroje). "Knížata" se obklopovala přepychem, žila na pevných hradištích a obchodem získávala drahocenné zboží. Kolem hradisek se soustřeďovaly venkovské zemědělské osady. Z konce doby halštatské neexistují žádné zprávy o českých zemích.

400-přelom letopočtu - mladší doba železná - laténské období
Kryje se s pobytem a kulturou Keltů (první pojmenovaní, neanonymní obyvatelé středoevropského vnitrozemí); archeologicky jsou doloženi pohřebišti s hroby nespálených těl (bojovníci s meči, kopími a štíty) a také s žárovými hroby. Keltové žili v českých zemích zhruba čtyři století; byli vynikajícími řemeslníky (železářství, hutnictví a kovářství), staviteli (zbudovali první mosty, silnice a sídlištní centra - oppida), válečníky a umělci (jako první na našem území vyráběli keramiku na hrnčířském kruhu a razili mince, znali sklo, email a rýžovali zlato na řece Otavě). Po jednom z desítek keltských kmenů - po Bójích - zůstalo latinské pojmenování Boiohaemum - Bohemia (kolem 113 př. n. l. odrazili nápor germánských Cimbrů v Hercynském lese, k němuž patřily i Čechy a Morava). Základem společenské organizace u Keltů (Římané je nazývali Galy) byl rod, kmen a kmenové seskupení. Vláda a majetek byl v rukou aristokracie, kterou tvořili králové, vojenští náčelníci, úředníci a kněží - druidové (znalí lékařství, astronomie i písma). Úroveň Keltů je patrná z nálezů z oppid (snad mnohatisícová sídliště městského typu) z konce 2. a 1. století př. n. l. (Stradonice u Berouna, Závist u Zbraslavi, Staré Hradisko u Prostějova). Koncem "starého" letopočtu keltských nálezů ubývá, Galie (hlavní centrum jejich osídlení) se stala cílem římské expanze a pronikání germánských kmenů ze severu.