V období vrcholné renesance

tvořila též čtveřice malířů z benátské školy. Pro ně byl příznačný světelný kontrast a zlatavý tón. Svou tvorbou předznamenávají baroko. Giorgio da Castelfranco, zvaný Giorgione (1477 – 1510). „…byl průkopníkem pastorálních výjevů, ve kterých jsou postavy a krajina harmonicky propojeny.“ 2) . Namaloval podivuhodné dílo Bouře. Proslul obrazem Spící Venuše. Jeho nejlepším přítelem a zároveň žákem byl Tiziano Vecellio. Tvořil obrazy v zrzavých barvách a portréty, ve kterých světlo jakoby vychází zevnitř postavy. Kromě své vlastní podobizny je též autorem obrazů Toaleta mladé ženy, Flora, Venuše urbinská, Bakchanalie, Danaé a venuše s varhaníkem. Paolo Cagliari, zvaný Veronese ( 1528 – 1588 ) užíváním intenzivních barev a zálibou v námětech antické a křesťanské mytologie předznamenal tvorbu baroka a rokoka. Mezi jeho obrazy patří např. Venuše a Mars svazovaní Amorem a Nalezení Mojžíše, ale nejznámější je Svatba v Káni Galilejské, na které v postavách tří hudebníků namaloval sebe a své dva kolegy (Tiziana a Tintoretta). Heslem posledního ze čtveřice malířů benátské školy, Tintoretta, (vl. jm. Jacop Robusti) byla „kresba Michelangelova a barvy Tizinovy“. Vytvořil dokonalou malbou obrazy Žena s odhalenými prsy, Vraždění neviňátek, Zuzana v lázních a Poslední večeře.