K obohacení hudby

dochází až po husitském období v průběhu 15. a 16. stol. Pronikl sem vícehlas, ale autoři ho nikdy nedostali na stejnou úroveň s vícehlasem západoevropských autorů. Byly skládány převážně užitkové skladby, které nebyly moc umělecky náročné. K nejlepším autorům patřili Kryštof Harant z Polžic, Jan Trojan Trutnovský, Jiří Rychnovský, Jan Maršálek. Neexistuje český madrigal.
Pohusitskou společností společně s měšťany byly vytvořeny předpoklady pro vznik nové hudební instituce spojené s chrámem - tzv. Literátského bratrstva. Šlo o pěvecké sbory složené z laiků, nebo o zpěv žáků partikulárních škol. Posláním literátského bratrstva bylo obstarávat složitější složku bohoslužby. Zpěv byl v zásadě jednohlasý, občas zpestřený střídáním sborů, sólistů a obce věřících. Zpěv byl i vícehlasý a zpívalo se jak česky, tak latinsky a byl stále častěji doprovázen varhanami. Činnost literátského bratrstva pak narušily pobělohorské události.