doba védská

Jedním z možných důvodů mohl být i příchod indoevropských árijských kmenů, kočovných pastevců, v 2 tis. BC. Jejich kolonizace neproběhla naráz, ale postupně, v několika vlnách. Přišli ze severozápadu z íránských zemí. Zpočátku se usadili v Paňdžábu, ale snažili se dobýt a zabrat celé území Indie. Nakonec se usadili v povodí Gangy. Vzpomínky na rané období svých dějin zapsali árijci do nejstarších literárních památek, do véd. Byly psány nejspíš již v době postupné árijské expanze, ale k jejich uspořádání do sbírek došlo až na přelomu 2. a 1.tis. BC. Období vzniku prvních sídlišť árijských kmenů v Indii, se označuje jako doba védská (1200 – 600 BC), protože se o jejím průběhu dovídáme právě z véd. Védskou dobu rozdělujeme ještě na starší (rgvédskou) a mladší dobu. Ve starším rgvédském období tvořilo důležitou součást obživy zemědělství (pěstování ječmene), vzhledem ke kočovnému původu árijců však dominantní zůstával chov dobytka a koní. Na nejvyšším stupni společenské hierarchie stáli drobní náčelníci (rádžové), kteří spravovali území svého kmene. V průběhu pokračující árijské expanze, která si žádala pevnější organizaci árijců, vzniklo kastovní rozdělení obyvatel. Vznikly tak 4 kasty (varny): brahmáni, kšatrijové, vájšijové a šúdrové.