Světový čas

(UT,SČ, GMT) byl zaveden r. 1925 Mezinárodní Astronomickou Unií. Je to střední sluneční čas greenwichského (nultého) poledníku. (Od 1.1.1925 byl měřen od půlnoci; před tím v astronomii začínal den v poledne.)


Místní čas je tentýž jako dekretní jen ve městech, která přesně leží na příslušném poledníku země. Jinak musíme brát v úvahu zeměpisnou délku místa narození. Jeho rozdíl k času světovému (UT) se rovná zeměpisné délce místa, která se k UT na východ od příslušného poledníku přičítá, na západ odečítá. Místní čas platil u nás do 1.října 1891.
V řadě případů potřebujeme znát, kolik dnů uplynulo od určité události, anebo interval mezi dvěma událostmi. Josef Scaliger (15.století) zavedl tzv. juliánskou periodu a nazval ji podle svého otce Julia. Počátek položil do okamžiku ve 12 hodin (UT) 1.ledna -4712, tj. 1.ledna 4713 př.n.l., kdy začínají všechny kalendářové cykly, a počítá nepřetržitě dny tak, jak jsou za sebou bez dělení na roky. Proto se počítání podle juliánské periody rozsáhle uplatnilo v
astronomických a chronologických výpočtech. V astronomii se juliánské periody používá při zkoumání různých periodických jevů. Počítáme-li letopočet podle juliánských dnů, můžeme dobu jakéhokoli astronomického jevu vyjádřit jistým číslem představujícím neměnnou jednotku - střední sluneční dny. To také umožňuje přesně určit časový interval mezi dvěma událostmi, například mezi dvěma maximy nebo minimy jasnosti proměnné hvězdy. Tyto dny juliánského období (juliánské dny) se označují zkratkou JD.