náboženstvi

Renesance představuje období roztříštěnosti a přeskupování společenských, náboženských, ekonomických a politických sil. V jejím závěru
• roste vliv velkých říší (ve Francii, Anglii, Habsburská monarchie),
• upevňuje se ekonomická a politická pozice měšťanstva (zakládání manufaktur a rozvoj mezinárodního obchodu předznamenávají přechod ke kapitalismu)
• zaniká „monopilnost“ západokřesťanství a vznikají samostatné protestantské církve.

Německá reformace je spojena se jménem Martina Luthera (1483 – 1546). Luteráni (protestanti ) se jako první církev v západní Evropě rozešli s katolickou církví. Zrodem luteránské církve se rozpadlo západokřesťanské pojetí univerzalismu v duchovní sféře. Poprvé byla oficiálně připuštěna možnost jiného výkladu víry.
Luteráni popírají božský původ papežství, neuznávají autoritu koncilů, za jediný zdroj víry považují Písmo svaté. Neuznávají kněze jako prostředníky mezi Bohem a lidmi. Neuznávají zpověď a moc udílených svátostí a přijímají podobojí.