RENESANČNÍ UMĚNÍ

Pojem renesance pochází z italského „rinascitá dell arte antica“, který v 16. století použil italský malíř a životopisec Giorgio Vasari. Takto ohodnotil umění 15. a 16. století na Apeninském poloostrově.
Někdy se za mezní okamžik „zrození“ renesance udává soutěž na výzdobu dveří florentského baptisteria mezi Brunelleschim a Ghibertim roku 1401. Ovšem dnes chápeme, že stanovit přesný začátek historických procesů nelze, a nelze tak proto učinit ani u renesance. Tento umělecký proud, usilující o myšlenkovou a formální obrodu antiky, se začal rozvíjet v Itálii na počátku 15. století. Byly zde příhodné podmínky, neboť nákladný rozvoj umění se mohl opřít o skupinu bohatých obchodníků a bankéřů z Florencie. Mezi tyto opatrovníky umění patřily například rody Medicejů a Strozziů. Rozkvět umění byl doprovázen i změnou statutu umělců – od řemeslníků k uctívaným členům kulturní společnost - byli podporováni osvícenou, soukromou, vládní i církevní patronací. Byly financovány důležité veřejné projekty, na nichž pracovalo mnoho umělců a architektů. I když požadavky na sochy a obrazy s náboženskou tematikou byly stejně vysoké jako dříve, výběr témat se rozšířil a zahrnoval nyní i mytologické, historické a alegorické náměty.