Renesanční myšlení a cítění se objevuje také ve vývoji hudby. Renesance, humanismus i protestantismus daly hudbě nosné podněty k myšlenkovému rozvoji a formování. Hudba nemá typické znaky jako výtvarné umění a literatura. Někteří hudební historikové zařazovali do renesanční hudby již hudbu 14. století, která je pojmenována ars nova (podle hudebních znaků je uměním vrcholné gotiky). V ars nově se skladatelé přesouvají z duchovní sféry do světské vícehlasé hudby, a to nejen ve Francii, ale také v Itálii. Nejdůležitější formou francouzské ars novy je balada, což je sólová píseň doprovázena jedním nebo dvěma instrumentálními hlasy. Nejvýznamnějším tvůrcem byl kněz, básník a skladatel Guillaume de Machaut. Pro italskou ars novu byla typičtější „...jednodušší, ale melodicky bohatší a námětově rozmanitější forma tzv. madrigal."1) Jde o dvou- až tříhlasou píseň s texty renesanční lyriky. Představitelem byl slepý varhaník z Florencie Francesco Landino.