Hans Christoph von Grimmelshausen (1621 – 1627)
- barokní prozaik
- líčí hrůzy a neštěstí třicetileté války očima mladíka
- v románu Dobrodružství Simplicia Simplicissima staví vedle sebe naivitu a prostotu mladého vypravěče a krutost a zvrácenost doby, z tohoto díla vycházejí i tzv. simpiciády = příběhy o dobrodružných cestách mladých hrdinů
- dále napsal romány: Černý a bílý, Divous Skočdopole, Poběhlice Kuráž
DOBRODRUŽSTVÍ SIMPLICIA SIMPLICISSIMA
Německý román z období baroka, vyprávěný v 1. osobě jako zpověď hrdiny. Hlavním dějištěm je Německo rozvrácené třicetiletou válkou.
- příběh chlapce, kterého unesli vojáci za 30tileté války
- chlapec pozná krutost, drsnost
- místy je román i humorný
- chlapec nakonec hledá východisku v samotě, odchází, stává se poustevníkem
Andreas Gryphius (1616 – 1664)
- díla: Německé rýmované básně
- zabýval se také dramatickou tvorbou Zavražděné Veličenstvo, Cardenio a Celinda

Luis Góngora y Argote (1561 – 1627)
- vytvořil zvláštní básnický směr, který se podle něho nazývá gongorismus = jazykové deformace, ne důraz na smysluplnost, ale na hudebnost verše
- vyjadřuje názor, že poezie je samostatný výtvor, který má smysl sám o sobě
- převaha motivů hrůz ze smrti, zániku
- dílo: Samoty
SAMOTY
Velkoryse koncipovaná španělská lyrická poéma, jež bohatým metaforickým jazykem barokního stylu shrnuje vědění a cítění humanisticky vzdělaných součastníků. Jedná se o vrcholný výkon básnického hermetismu, který konkrétní látku stylizuje v novou skutečnost. Góngora tak zakládá moderní tradice abstraktivismu v umění.

ŽIVOT JE SEN
Stěžejní drama španělského baroka, nastolující základní otázky smyslu a obsahu života, lidské existence a svobody člověka. Jeho hlavním hrdinou je princ Sagismundo od narození ukovaný ve věži pro králův strach v věšteb o Sagismundově zločinné budoucnosti. Avšak princi se podaří zvítězit nad temnými stránkami své povahy přesvědčením, že vše, co člověk prožívá, je jenom zdání.

SOUDCE ZALAMENSKÝ

Do vsi Zalamej přijde vojsko. Setník don Alvar je ubytován u bohatého sedláka Crespa. Crespo má hezkou dceru Isabelu. Don Alvarovi se líbí a činí ji návrhy. Když chce vniknout do její světničky, brání mu v tom Isabelin bratr. Z toho vznikne skandál a don Alvar musí ze sedlákova stavení. Generál don Lope dá rozkaz, aby se vojsko druhý den hnulo z vesnice, sám pak ihned odchází. S ním odchází i Isabelin bratr Juan, jenž zatím vstoupil do služeb generálových. Po odchodu generála z vesnice má don Alvar volnou ruku. Otce dá odvléci do lesa a tam uvázati k stromu a děvče je pak proti Alvarovi bezmocné. Bratr se však nenadále vrátí, a když vidí, co se stalo, v potyčce Alvara zraní. Crespo se stane zatím ve vsi sudím. Obrací se k Alvarovi a žádá ho pro dceru o zadostiučiní, ale Alvar má pro něho jen výsměšek. Crespo jej dá uvrhnout do žaláře a tam zardousit. Vtom přichází král, jehož vojsko už očekávalo. Když král slyší, co se stalo, schvaluje, co Crespo učinil, a ustanovuje ho sudím až do smrti. Zneuctěná Isabela odchází do kláštera.

Španělsko

Pedro Calderón de la Barca (1600 – 1681)
- známý dramatik zlatého věku španělské literatury
- přechází z renesance do baroka
- zpracovává podobné názory jako renesanční spisovatel Lope de Vega
- ve svých komediích zpracovává výjevy ze všedního života a v náboženských dramatech a tzv. tragédiích cti řeší rozpor povinnosti a citu, lásky a odplaty
- ve svých hrách používá kontrastního vyjádření, vrší protiklady a vyjadřuje se nadsázkou
- díla: Nejnestvůrnější žárlivost, Lékař své cti, Soudce Zalamejský, Život je sen