Většina našich kostelů prošla barokní přestavbou (např. Petrov v Brně)
Po roce 1700 u nás tvořila řada skvělých architektů:
Např. otec a syn Dienzenhoferové (Chrám sv. Mikuláše)
Jan Santini (kostel ve Křtinách u Brna)
Mořic Grimm (Brno – Minoritský)
Slavní sochaři: Matyáš Braun, Ferdinand Maxmilián Brokoff (oba vytvořili sochy na Karlově mostě)
Slavní malíři: Karel Škréta, Petr Brandl, Jan Kupecký, (světové malířství Rembrandt van Rijn – tvůrce šeromalby)
Slavní hudebníci: Jan Stamic, Josef Mysliveček, (světová hudba Johann Sebastian Bach)

Uměleckého mistrovství

v barokním umění dosáhla architektura, malířství, sochařství a hudba.
Znaky uměleckých děl:
Bohatství tvarů a materiálů – nástěnné malby, zlato, stříbro, alabastr, dřevořezba, intarzie = dřevo vykládané jiným dřevem, mramory = přírodní i umělý, sochy, obrazy,…
Typické stavby – zámky s mohutnými zahradami, s cennými knihovnami; měšťanské domy; venkovská stavení; morové sloupy; mariánské sloupy; kašny (v Brně Parnas na Zelném trhu)
- např. zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou (má i zámecké divadlo)
- kostel Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze

Baroko

je nový umělecký směr a myšlenkový proud, který vznikl v Itálii a ve Španělsku v polovině 16. st., a odkud se šířil Evropou a zanikl zhruba v pol. 18. st.
Příčinou vzniku byl silný náboženský a feudální útlak; pronásledování nekatolíků; 30ti letá válka a její hrozné důsledky. Barokní člověk chtěl svět poznat pomocí náboženské víry, kterou vášnivě prožíval. Barokní člověk, který byl zmýtaný válkami a pronásledováním se upřel k víře v boha a k nadpozemskému věčnému životu.

4) Významové vztahy mezi slovy
a)slova
• nadřazená(hyperonyma) – ryby, obilí
• podřazená(hyponyma) - pstruh, žito
• souřadná(kohyponyma) – kapr, pstruh, lín, štika
b)synonyma(slova souznačná, stejnoznačná)
• slova mající stejný význam(=vlastní synonyma)-méně častá: zeměpis- geografie
• slova mající téměř stejný význam
o slohovým zabarvením: nehoda(neutrální) – malér(hovorové)
o citovým zabarvením : spát – spinkat
o původem: počítač – computer
o z hlediska spisovnosti: skvrna-flek, pohlavek-facka

d)opozita, antonyma(slova protikladná)
• označují jevy stejného druhu, ale opačných vlastností (světlo-tma, vysoký-nízký)

Změny slovního významu

Změny významu
• zužování významu (specializace) –nábytek(dříve získaná věc, dnes vybavení pokoje)
• rozšiřování významu (generalizace) – čočka
• přenášení pojmenování – přenesení významu
o metaforické – na základě podobnosti: kočička – květ jívy (hebký jako srst kočky), mandle (v krku – tvar), hrom bije, déšť bubnuje (personifikace), metaforický charakter mají lidová rčení – hrát druhé housle
o metonymické – na základě věcné souvislosti – Znojmo Vás vítá (jeho obyvatelé), smazat tabuli (písmo na ní)
o synekdochické (synekdocha je druh metonymie) – na základě souvislosti kvantitativní – neděle(den – týden), kolo(součást kola, jízdní kolo)

Významy slova a jeho složky

Slovo má význam
• slovní(lexikální) – označuje určitý jev
• mluvnický(gramatický) – nabývá ho až ve větě, vyjadřuje různé mluv.kategorie (předložky, spojky a částice)


B)
Slova jednovýznamová a vícevýznamová
 jednovýznamová(mládež, zelený)
 vícevýznamová
o základní(oko – orgán)
o druhotný(oko – na síti)


Mnohoznačnost (polysémie)
vznik
• významy se vyvozují ze základního významu (určitá spojitost) – jazyk
• dvojím utvořením téhož slova s různým významem – červenka(ryby, nemoc)
mnohoznačností předpon – přepsat (román, z písma do písma, majetek)

Významosloví

1) Slovo
= skupina hlásek(někdy i jedna), tvořící ustálený celek a mající svůj význam

Typy slov
• pojmenovávají skutečnost
• poukazují na skutečnost
• vyjadřují pocity, výzvy, napodobují zvuky
• vyskytují se v gramatických konstrukcích
• vlastní jména
Pojmenování
• jednoslovná
• víceslovná(sousloví)
o odborné názvy(termíny)
o frazeologická spojení(frazémy)
nevětné:lev salonů, růžové brýle
s přirovnáním: spát jako na vodě
větné
pořekadla., pranostiky, přísloví, rčení

o vznikají také kramářské nebo jarmareční písně – o zajímavých příhodách, doprovod flašinetem, ukazování výjevů na obrázcích, přitom prodávali texty svých písní
o František Jan Vavák (1741-1816) – rychtář, psal písmácké paměti, psal česky, dochovávají dokumentárně přesné zprávy, záznamy veršovaných skladeb, ohlasy soudobých událostí, praktické rady pro všední život
lidová
o tvorba lidu, hlavně venkovského, různá témata i žánry – obraz jejich životních zkušeností (písně, pohádky, balady, pověsti, hry se zpěvy, loutkové hry) – stala se inspiračním zdrojem pro literaturu, hlavně v období národního obrození (D34 – E.F. Burian)

Následuje však úpadek českého jazyk, přejímání cizích slov a zužování čtenářské základny, a tomu se snažili čelit tzv. brusiči jazyka – psali latinsky, vytváření novotvarů – očišťování jazyka = purismus – Matěj Václav Šteyer – Brus jazyka českého , Václav Jan Rosa – Čechořečnost
pololidová
o přechod mezi oficiální literaturou a lidovou slovesností – literatura o lidu psaná měšťany – vznikají tzv. interludia (mezihry) – krátké frašky vkládané původně mezi vážné hry, od 17.stol. provozované již samostatně – hráli je obvykle učitelé s žáky hlavně o masopustu – čerpají ze selského života – zachycují jeho bídné postavení
o Václav František Kocmánek (1607-1679) – kantor – 7 interludií – Lamentatio rusticana ( Selské naříkání) – z let konce třicetileté války, jejíž hrůzy dopadají nejvíc na venkovského člověka