1627 – Obnovené zřízení zemské
absolutismus
odliv vzdělanců
jen katolictví
zrovnoprávnění němčiny s češtinou
česká koruna se stává dědičnou
cílem baroka bylo ohromovat
architektura – nejrozšířenější styl v Čechách
chrámové prostory se stupňují
Kryštof a Kristián Dieserhofovi – Chrám sv. Mikuláše na Malé straně
Klementinum, Chrám sv. Jakuba, Kostel sv. Markéty, Palác Koruna
Literatura – mystický charakter
Nadpozemská témata
Záliba v metaforách
Kramářské písně – umělci měli za cíl zaujmout informacemi
Balada – smutné básně
Často námět smrti matky
Verš AA, BB

Česká literatura Baroka

- Baroko – 2. pol. 16. st. – 1./2 18. st-
- upnutí k nadpozemskému životu
- klade důraz na smysly
- víra nad rozumem
- 1618 – 2. Pražská defenestrace
o potlačování náboženské svobody vedlo až k vyhození dvou místodržících z okna
- 1621 – poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí = definitivní konec povstání

Chaldejci spojovali svá nejdůležitější božstva s nebeskými tělesy. Luna byla představována měsíčním bohem Sin, jeho dětmi jsou bůh Šamaš – Slunce a bohyně Ištar - Venuše, planeta Merkurpředstavovala boha písma a moudrosti Nabu, Mars byl spojován s Nergalem , Jupiter s Mardukem a Saturn s bohem Kajamanu.




Obrázek 8 - znázornění způsobu vzniku zpětného neboli retrográdního pohybu planet. Jedná se o pohyb zdánlivý daný součtem rychlostí dvou různě rychlých planet a jejich projekcí na nebeskou sféru při pohledu ze Země. Šipky označují místa, kde je planeta stacionární neboli v zastávce.

Význam malých písmen u planet (např.: NEr):
r Planeta Neptun je v tomto okamžiku retrográdní. Retrográdní, neboli zpětný je zdánlivý pohyb planet, které budí dojem, že se ve svém běhu zastaví a dají se nazpátek. Vnitřní planety (ME, VE) mohou být retrográdní pouze v dolní konjunkci se Sluncem (planety se nacházejí mezi Zemí a Sluncem). Vnější planety ( MA ¸ PL) mohou být retrográdní pouze v opozici se Sluncem.
s Planeta je v tomto okamžiku stacionární, právě zdánlivě stojí, je „v zastávce“. Mění zrovna svůj přímý pohyb na pohyb retrográdní nebo naopak.

V astrologických textech se můžeme setkat ještě s dalšími termíny. Planeta, která není ve svém domicilním znamení má svého dispozitora, vládce příslušného znamení. Pokud se tyto funkce sbíhají u jedné planety, je považována za konečného, finálního dispozitora. Vládce znamení, v němž se nachází hrot nějakého domu, se nazývá vládce domu. Spoluvládci domu jsou vládci příslušného dekanu a „tváře“, ve kterých je hrot domu. Vládce znamení, v němž se nachází Ascendent, je vládce horoskopu, nebo zrození. A konečně, planeta v domu je signifikátorem záležitostí, které se k domu vztahují.

Sílu a slabost planety zkoumáme také podle její aspektace. Blíží-li se planeta k místu, na němž by nastal přesný aspekt, říkáme, že je v aplikaci. Pohybuje-li se planeta rychleji, než je její rychlost průměrná, je její hodnota posílena, pohybuje-li se pomaleji, je její hodnota snížena. Velmi silně působí, stojí-li jistou dobu na stejném stupni zvěrokruhu.
Recepce nastává, když planeta stojí ve znamení planety druhé, zatímco planeta druhá stojí ve znamení planety první. Například stojí-li Slunce v Raku a Luna ve Lvu, pak dochází k recepci mezi Sluncem a Lunou. Takovéto planety jakoby spolupracovaly.
Dále zkoumáme postavení planet v domech astrologických, kde může být úhelná, následná, padající nebo v elevaci nad planetou jinou.
Planeta je úhelná, stojí-li v základních domech horoskopu: 1., 4., 7. a 10. Je následná, stojí-li v domech 2., 5., 8., 11. a konečně padající, stojí-li v domech 3., 6., 9. a 12. Pamatujme, že nejsilněji působí, stojí-li přímo na onom stupni zvěrokruhu, v němž začíná astrologický dům, neboli astrologicky řečeno, stojí-li na hrotu některého domu, zvlášť, je-li tímto hrotem Ascendent nebo Medium Coeli.

Čím blíže je planeta Mediu Coeli, tím působí silněji. Astrologicky říkáme, že planeta bližší Mediu Coeli je elevovaná nad tou, která je dále od Media Coeli.

Astrologie hodnotí sílu planet. Nejmocnější hodnota vzniká, když planeta je ve „svém“ znamení, tedy v tom, kterému vládne (je ve svém domicilu) a má tedy plně pod kontrolou vše, co se k němu vztahuje. Další vzniká, je-li v dekanátu (v třetině znamení, majícím 10°) znamení, které jí odpovídá (planeta v triplicitě), kde se planeta cítí jakoby zvaným hostem, takže může projevit své pozitivní rysy. Negativní hodnota, tedy úbytek síly, nastává, je-li „v pádu“ (tzv. casus), kde se nemusí nutně projevovat jen záporné vlastnosti planety, ale může dojít i k pokusům zlepšit podmínky, které v této oblasti panují, nebo „zničena“ (planeta v detrimentu), kdy je planeta poškozena, takže je nucena akceptovat stav, který tam panuje. Slovo „zničena“ je vlastně nesprávné, protože planeta nemůže nikdy pozbýt svého významu, ale užíváme je s ohledem na tradici.
Jinou zápornou hodnotou je planeta mimo své znamení. Nazývá se pak cizí, čili peregrinní neboli na cestách.
Proměnné hodnoty nebeských těles jsou závislé jednak na času, jednak na svém postavení v astrologických domech. Například v určitém časovém úseku je planeta v pohybu přímém, který její hodnotu zvyšuje, v jiném opět v pohybu zpětném, který její hodnotu snižuje.
Přímý (direktní) pohyb planety nastává, pohybuje-li se planeta zvěrokruhem směrem od Berana k Býku.
Zpětný (retrográdní) pohyb planety nastává, pohybuje-li se planeta zvěrokruhem od Berana k Rybám.

Planety lze rozdělit do tří skupin. První skupinu tvoří Slunce, Luna, Merkur, Venuše a Mars, planety rychlé, považované za planety osobní. Další planety Jupiter a Saturn mají už delší cykly, a proto jsou považovány za planety společenské nebo generační. Těchto sedm klasických planet znalo lidstvo „odjakživa“, na této sedmici vybudovalo koherentní symbolickou soustavu, která dodnes přežívá třeba jen v počtu dní, který tvoří týden. V novověku byly objeveny další tři planety a velké množství malých planetek, z nichž některé používá i dnešní moderní astrologie. Uran, Neptun a Pluto, jako planety prostým okem neviditelné, jsou považovány za jakési transcendentní vyslance Galaxie v naší sluneční soustavě.

Planety

Neméně důležitým prvkem horoskopu jsou planety, k nimž astrologie, věrna svému geocentrickému a tedy antropocentrickému pohledu, řadí i Slunce a Lunu, které některá astrologická literatura také označuje termínem světla. Pokud jsou znamení zvěrokruhu považována za obecné postoje vlastní všem lidem a domy horoskopu oblasti individuálních životních zkušeností, pak planety mohou být považovány za ztělesnění některých kosmických principů, nebo funkcí, které jsou obsaženy ve všem živém, co podléhá změnám.

Význam malých písmen v tabulkách aspektů (např.: VE+HEs 1,5/10):
s aspekt v separaci - nastane, když se rychlejší planeta vzdaluje od pomalejší (neboli to znamená, že přesný aspekt nastal před danou událostí či narozením)
a aspekt v aplikaci - nastane, když rychlejší planeta „dobíhá“ pomalejší ( neboli k uzavření přesného aspektu má teprve dojít)
p přesný aspekt (s přesností do 10% stanoveného orbisu)
první číslo za aspektem udává, kolik stupňů chybí do přesného orbisu, druhé číslo za lomítkem udává nastavený orbis

Aspekty a orbisy

Význam prvků horoskopu je ovlivňován i jejich vzájemnými vztahy a vzdálenostmi mezi nimi. Tuto vzdálenost měříme v úhlových stupních a nazýváme ji aspekt. Kruh má 360° a tak je teoreticky možných 360 i více aspektů. V praxi se však používají pouze některé, které získáme tak, že kruh dělíme různými čísly na příslušné díly. Tak dostaneme základní vzdálenosti - aspekty (viz Tabulka 8) nebo jiným názvem harmonické řady.
Kromě délkových aspektů se užívají i aspekty šířkové a deklinační: paralela (vlivem odpovídá konjunkci) vzniká, mají-li prvky horoskopu stejnou deklinaci nebo šířku; kontraparalela (vlivem odpovídá opozici) vzniká, mají-li prvky horoskopu vzájemně opačnou deklinaci nebo šířku.
Přesný aspekt je vytvořen v horoskopu jen zřídka kdy. Není-li přesný, uvažujeme tak zvaný orbis, to jest pásmo působnosti, v němž aspekt platí. Někteří astrologové užívají orbisu 15°, takže prvky horoskopu vždy nějaký aspekt tvoří. Ovšem je třeba pamatovat na to, že čím přesnější je aspekt, tím silnější je obvykle vliv.

Halbsumy

Halbsumy, neboli midpunkty, jsou citlivé body, které leží na poloviční vzdálenosti na ekliptice mezi dvěma planetami. Tyto body nabývají na významu tehdy, prochází-li jimi v těsném orbisu 1° třetí planeta. Teorii halbsum převedla do praxe německá škola Reinholda Ebertina, v jehož knize Kombination der Gestirneinflüsse je uveden význam více než tisíce různých konjunkcí planet s midpunkty. Mají velký význam zejména pro lékařskou astrologii.

Doplňkové osy

Nejdůležitější z nich je Vertex, který bývá považován za nejméně osobní bod horoskopu, nacházíme ho umístěn plus minus dva domy od Descendentu a označuje lidi, kteří vstupují do našeho života zcela náhodně. V opozici na Vertex leží Antivertex, tedy plus minus dva domy od Ascendentu. Naznačuje nejméně uvědomělé vlastnosti a hnutí mysli.
Osa Vertex - Antivertex udává směr Západ - Východ.

Lunární uzly

Lunární uzly jsou abstraktní body, v nichž se protíná oběžná dráha Luny s ekliptikou. Pokud poblíž tohoto místa dojde k novoluní nebo úplňku, může dojít k zatmění Slunce (za novu - jsou-li v konjunkci Slunce, Luna a jeden z lunárních uzlů) nebo zatmění Měsíce (za úplňku - jsou-li v opozici Slunce a Luna a v konjunkci jeden z uzlů). Proto se tyto body nazývají Dračí hlava (severní, vzestupný uzel) a Dračí ocas (jižní, sestupný uzel). Drak symbolicky požíral Slunce, či Lunu, čímž působil zatmění. Oba body jsou k sobě v přesné opozici. Celým zvěrokruhem projdou za 18,6 roku retrográdním (zpětným) pohybem.
Indové považují lunární uzly za takzvané stínové planety a nazývají je Rahu (Dračí hlava) a Ketu (Dračí ocas).
Obecně je třeba říci, že všechna nebeská tělesa, která neleží v rovině ekliptiky procházejí při svém pohybu touto rovinou ve svých vzestupných a sestupných neboli dračích uzlech. Vzestupný uzel má Jupiterské ladění, sestupný uzel Saturnské.