BAROKNÍ SLOH NA NAŠEM ÚZEMÍ

- současně s rekatolizací k nám pronikl i barok. sloh, od zač. 18. st. u nás nastává obd. vrchol. baroka, v němž tvoří umělci v Praze trvale usedlý a zdomácnělý
- na samém poč. stojí sk. staveb Kryštofa Dientzenhofera, kt. musel velmi dobře znát radikálně barok. architekturu ital. a vídeň., protože v nich použil zvlášt. techniku zprohýbání zdí (zámec. kaple ve Smiřicích, loď kostela sv. Mikuláše na Malé Straně, Benediktin. klášter v Praze Břevnově,...)
Santini Aichl –přestavby a dostavby poničených got. kostelů ve stylu barok. gotiky (zde
použil někt. got. prvky – lomený oblouk, žebrová klenba, ale barok. zp. – Sedlec u Kutné Hory, kostel sv. Jana Nepomuckého ve ZR na Zelené hoře)
František Maxmilián Kaňka – vytvořil hvězáren. věž Klementina a Vrbovskou zahradu

- vrchol čes. barok. architektury: Kilián Dientzenhofer (Loreta – kupole, kostel sv. Mikuláše na Malé Straně, kostel sv. Mikuláše na Staroměst. nám.)
Sochařství
- nejvýzn. sochařem ranného baroka pol. 17. st. byl Jan Jiří Benedl – 12 dřevěných soch pro zpovědnici kostela sv. Salvátora proti Staroměst. mostec. věži
M. F. Brokf – vytvořil několik sousoší pro Karlův most (legendár. postavu Turka)
M. B. Braun – původem z Tyrol
- Vidění sv. Luitgardy pro Karl. most z r. 1710 – inspirací mu bylo Vidění sv. Terezie od Borominiho
- vynikající jsou i jeho dřevořezby pro kostel sv. Klimenta v Karl. ulici
- největ. soubor soch vytvořil pro hraběte Šporka v letech 1712 – 1734 v Kuksu u Jaroměře – zde vytvořil celou řadu děl, z nichž vyniká především 12 soch Cností a 12 soch Neřestí z r. 1719
- v blíz. lese Betlémě vytesal do skal ve dvou etapách sv. Máří Magdlénu, sv. Jana Křtitele, studni Jákobovu a sochy poustevníků Garina a Onotofria

proroctví
blízká pověstem
např. Libušino proroctví
písně
hlavně forma lyrickoepické písně
pravidelná sloka, rytmus, rým
opakuje se refrén
v epické formě vznikají působivé balady
např. Utonulá, Osiřelo dítě, Sestra travička
lyrické písně mohou být - sociální (rozpory mezi sedláky a pány), milostné, vojenské, robotní, duchovní,
lidová dramata
vycházejí z náboženských velikonočních a vánočních her
lidové hry se zpěvy
provozují se mezi lidem i na zámcích
loutkoherecké představení
často nepůvodní námět (Faust, don Juan)
kromě zábavy přinášelo divadlo obrozenecké ideje i do nejzapadlejších míst
k nejznámějším loutkářům patřil Matěj Kopecký

TVORBA LIDOVÁ

ústní lidová slovesnost
tvorba lidu, zvláště venkovského
bohatství žánrů a témat
odraz životních zkušeností  odráží tvrdý život prostého lidu, protifeudální boj, optimismus
inspirační zdroj pro literaturu (zvláště v době NO)
Znaky
šíří se ústní podáním
neznáme autora
existuje více variant
pohádky
nadpřirozené jevy jsou chápány jako normální
texty obsahují mravoučná poučení
vztahy mezi lidmi viděny realisticky
podtrhují sebevědomí prostého člověka  Hloupý Honza přelstí pány x čert = prostředek zastrašování, paroduje oficiální literaturu
pověsti
jednoduché příběhy z minulostí
s pověstmi se pojí vize lepšího života v budoucí době
mohou se pojit s určitým místem, rodem (rodové pověstí), věcí

FRANTIŠEK VAVÁK

(1741 – 1816)
zaznamenal lidové písně a selské povstání v roce 1775

knížky lidového čtení
vzdělání i zábava v podobě jednoduchého převyprávění klasické literatury
např. příběhy o Faustovi, o víle Meluzíně
interludia
mezihry
vkládaly se do dalších, převážně náboženských her, hrály se hlavně o svátcích
jednoduchý děj
určeny drobnému měšťanstvu
ostrá kritika
komické prvky, vulgarismy
často je hlavní postavou nevzdělaný venkovan, sedlák a jeho žena, neschopný lékař…
nejčastější téma: ženitba, opilství
VÁCLAV FRANTIŠEK KOCMÁNEK (1607 – 1679)
kantor
psal o bídách 30leté války
autor 7 interludií
Lamentario rusticana (lamentace venkovanů)
skladba o selské životě doplněna selským otčenášem (sloky končí veršem modlitby)