Čas

Dalším důležitým astrologickým pojmem je pojem dne, jehož rozlišujeme tři druhy:
Den hvězdný je doba, která uplyne mezi dvěma vyvrcholeními (kulminacemi) stálice. Děje se tak vždy za 23 hodin 56 minut a 4 sekundy středního slunečního času, tj. za 24 hodin hvězdného času, ne tedy za 24 hodin, jak všeobecně uvažujeme. Tuto dobu tedy potřebuje zeměkoule k otočení kolem své osy vzhledem ke stálicím.
Den sluneční, neboli astrologický, je doba, která uplyne mezi dvěma vyvrcholeními (kulminacemi) Slunce. Trvá přibližně 24 hodin, někdy o něco více, někdy o něco méně.
Střední den sluneční slouží k vyrovnání těchto rozdílů dne slunečního. Je průměrem, o který se opírá den občanský, který trvá 24 hodin.

Obecně u všech nebeských těles rozeznáváme několik časových period (intervalů). (Dále pro jednoduchost se budeme držet vžitého astrologického označení planeta i pro Slunce a Lunu.)
Synodická perioda (Synod = setkání) je doba, která uplyne mezi dvěma stejnými fázemi planety se Sluncem. Tedy například od Novu k Novu u Luny.
Siderická perioda je doba, která uplyne mezi dvěma konjunkcemi planety s toutéž stálicí. U Luny například konjunkce s Regulem .
Anomalistická perioda je doba, která uplyne mezi dvěma průchody planety toutéž částí přímky Apsid. U Luny například průchod Apogeem.
Tropická perioda je doba mezi dvěma průchody dané planety jarním bodem.
Drakonická perioda je doba mezi dvěma průchody tímtéž uzlem (výstupným nebo sestupným) dané planety nebo Luny.
Jako příklad zde uvádíme tyto časy pro Lunu:
měsíc siderický trvá 27 dnů 7 hodin 43 minut 11,5 sekundy;
měsíc synodický trvá 29 dnů 13 hodin 18 minut 2,8 sekund;
měsíc tropický trvá 27 dnů 7 hodin 43 minut 4,5 sekund;
měsíc anomalistický trvá 27 dnů 13 hodin 18 minut 33,1 sekund;
měsíc drakonický trvá 27 dnů 5 hodin 5 minut 35,8 sekund.

Nutace

je malé periodické kolísání v precesním pohybu zemské osy.
Pokud je začátek zvěrokruhu v jarním bodu (VP), jde o tropický zodiak, který většinou používají západní astrologové.
Díky precesnímu pohybu zemské osy putuje Jarní bod souhvězdími.
V siderickém (hvězdném) zodiaku, neboli zodiaku souhvězdí, je 0° Berana vzdálen o 45° od délky hvězdy Aldebaran (15° Býka) v ekvinokciu (v rovnodennosti) roku 221 n.l. Tropický a siderický zodiak se kryly o podzimní rovnodennosti roku 221 n.l. Tento zvěrokruh slouží indickým astrologům a je v podstatě založen na rozložení hvězd s poněkud libovolnými hranicemi, dělícími je na souhvězdí. Poloha 0° Berana siderického zodiaku je v programu opravována o tzv. AY (Ayanamsha) k zadanému datu a času, která zohledňuje pohyb VP. Dá se říct, že v siderickém zodiaku
se úseky ekliptiky - znamení - přibližně kryjí se souhvězdími. Protože existuje více pohledů na to, kde je správný počátek siderického zvěrokruhu, umožňuje program zadání vlastní hodnoty AY ke zvolenému datu a pracovat tedy v tom zodiaku, který nám nejlépe vyhovuje.
V galaktickém (správně hvězdném zodiaku galaktického centra) je 0° Berana vzdálen 120° od délky galaktického centra (0° souhvězdí Střelce) v ekvinokciu roku 69 n.l. Tropický zodiak a zodiak galaktického centra se kryly o podzimní rovnodennosti roku 69 n.l. V programu je opět poloha 0° Berana galaktického zodiaku a prvku horoskopu opravována o precesi a nutaci k zadanému datu a času.

21. nebo 22.prosince

dosáhne Slunce své nejjižnější polohy, na mapách světa označované jako obratník Kozoroha (270° ekliptiky). Na severní polokouli je den nejkratší a noc nejdelší, nadchází zimní slunovrat, začátek zimy a znamení Kozoroha. Slunce se obrací k severu a po třiceti dnech vstoupí do znamení Vodnáře. Za další měsíc pak vstoupí Slunce do posledního znamení, znamení Ryb, aby o prvním jarním dnu opět celý cyklus začal Beranem. Kozoroh, Vodnář a Ryby jsou tedy znamení zimní. Během let se poloha jarního bodu mění tak, že proběhne celou ekliptiku za 25 920 let. Za 72 let se posune o 1°. Tento pohyb se nazývá precese a časová doba platónský rok.
Precese je otáčení osy symetrie vůči pevnému bodu v prostoru. Vyplývá z toho, že rotační osa Země není pevná, ale přesouvá se kruhovým a zpětným způsobem a opisuje kužel s vrcholovým úhlem cca 47°. Z toho plyne neustálé přesouvání roviny rovníku vzhledem k rovině ekliptiky. Jarní bod se přemisťuje retrográdně a jedním znamením projde asi za 2 160 let neboli platónský měsíc.

21. nebo 22.června dosáhne Slunce své nejsevernější polohy, na mapách označované jako obratník Raka (90° ekliptiky). Na severní polokouli je den nejdelší a noc nejkratší, nadchází letní slunovrat, tedy začátek léta a Slunce vstupuje do znamení Raka. Slunce se obrací opět k jihu a po třiceti dnech dosáhne znamení Lva, den se krátí a za další měsíc vstoupí Slunce do znamení Panny. Rak, Lev a Panna jsou tedy znamení letní.
22. nebo 23.září Slunce znovu dospěje k bodu, kde se jeho dráha protíná s rovníkem. Protože den a noc jsou opět stejně dlouhé, říkáme tomuto okamžiku podzimní rovnodennost (180° ekliptiky) a na severní polokouli začíná podzim. Slunce vstupuje do znamení Vah a míří dál na jih, aby po třiceti dnech vstoupilo do znamení Štíra. Za další měsíc pak dosáhne Slunce znamení Střelce. Váhy, Štír a Střelec jsou tedy znamení podzimní.

Jarní znamení spojuje skrytá voda

základní oheň - Beran
pevná země - Býk
proměnlivý vzduch - Blíženci

Letní znamení spojuje skrytý vzduch
základní voda - Rak
pevný oheň - Lev
proměnlivá země - Panna
Podzimní znamení spojuje skrytá země
základní vzduch - Váhy
pevná voda - Štír
proměnlivý oheň - Střelec

Zimní znamení spojuje skrytý oheň
základní země - Kozoroh
pevný vzduch - Vodnář
proměnlivá voda - Ryby
Těchto dvanáct kombinací modalit s vnějšími a skrytými živly pomáhá nalézt přesnou symboliku příslušného znamení. Můžeme pak mluvit o základním ohni neseném skrytou vodou, tedy o blesku, básnickém symbolu znamení Berana. Dvojakou povahu Štíra nám zjeví symbolický význam pevné vody nesené nebo spojené zemí (led - bahno). Proměnlivá voda nesená ohněm - pára - jsou Ryby...
Z hlediska severní polokoule a tropického zodiaku začíná celý cyklus vždy 20. nebo 21.března, kdy Slunce dospěje do bodu, kde se ekliptika a rovník protínají. Tomuto místu říkáme jarní bod a okamžiku jarní rovnodennost. Den a noc jsou na obou polokoulích stejně dlouhé, na polokouli severní začíná jaro. Slunce vstupuje do znamení Berana (0° ekliptiky - viz Tabulka 7). Slunce pak dál stoupá na sever a přibližně po třiceti dnech dosáhne znamení Býka. Za další měsíc vstoupí Slunce do znamení Blíženců. Beran, Býk a Blíženci jsou tedy jarní znamení.

Vodní znamení

Rak, Štír a Ryby symbolizují emoce, sensitivnost, pružnost a přizpůsobivost, příliš zdůrazněná možnou citovou nestálost a přecitlivělost k okolí, prázdná naopak citový chlad a nedostatek empatie.
Vzdušná znamení Váhy, Vodnář a Blíženci symbolizují intelekt a sdílnost, mezilidské vztahy vůbec, příliš obsazená naznačují přehnaný intelektualismus, jsou-li prázdná, mohou nastat problémy s myšlením nebo vyjadřováním.
Zemská znamení Kozoroh, Býk a Panna symbolizují praktičnost, stálost, opatrnost, příliš zdůrazněné mohou vést k lenosti, pomalosti, netečnosti a nedostatku představivosti, prázdná pak mívají sklon k nedbalosti, nespolehlivosti a nepraktičnosti.
Kombinace tří modalit a čtyř živlů pak blíže charakterizuje dvanáct znamení zvěrokruhu, neboli zodiaku. V každé roční době se vystřídají znamení tří různých živlů. Čtvrtý živel nechybí, jak by se na první pohled zdálo, ale je přítomen jako živel skrytý, který ostatní tři nese, nebo spojuje.

Proměnlivá

(variabilní) znamení následují po znameních pevných a předcházejí znamení základní. Připravuje se v nich změna roční doby a jsou to znamení Blíženců, Panny, Střelce a Ryb. Symbolizují informaci, proměnlivost, potřebu být užitku.
Kromě těchto kvalit, nebo modů znamení se ve zvěrokruhu vystřídají i čtyři živly: oheň, voda, vzduch, země. To je dělení podle triplicit.
Ohnivá znamení Beran, Lev a Střelec symbolizují energii, nadšení a optimismus, příliš zdůrazněná sobectví, aroganci a násilí, naopak neobsazená důležitými prvky apatii, lhostejnost a nedostatek sebedůvěry.

Zvěrokruh a jeho znamení

Jak již z předchozího vyplývá, považujeme ekliptiku za kruh o 360°, tak jako zemský rovník, dělíme ji na 12 úseků po 30° a tyto úseky nazýváme tradičně podle určitých souhvězdí, i když se vzájemně nekryjí. Úseky tedy počínají v tropickém zodiaku jarním bodem (VP) a jejich jména a stupně vidíme přehledně v Tabulce 7 .
Ze zkušenosti víme, že roční doby, stejně jako všechno co podléhá změně, se nevyznačují stejnou intenzitou. V astrologii je tento zákon vyjádřen třemi kvalitami znamení, základní (kardinální), pevnou (fixní) a proměnlivou (mutuální), které se během roku v tomto pořadí čtyřikrát opakují. Proto se jim někdy říká kvadruplicita znamení.
Základní znamení (kardinální) jsou ta, která mají počátek v kardinálních bodech, tedy o rovnodennostech a slunovratech. Jsou to znamení Berana, Raka, Vah a Kozoroha a symbolizují energii, iniciativu, činorodost a aktivitu, a odstředivost.
Pevná (fixní) znamení následují po znameních základních. Roční doba je v nich na vrcholu a jsou to znamení Býka, Lva, Štíra a Vodnáře. Symbolizují stálost, důmyslnost a magnetičnost a dostředivost.

Perihelium

Perihelium je bod oběžné dráhy planety, v němž je planeta v minimální vzdálenosti od Slunce.
Přímka Apsid je myšlená spojnice význačných bodů elipsy (například spojnice mezi Apogeem a Perigeem, Afeliem a Periheliem).
Zenit neboli nadhlavník je průsečík svislé přímky vedené místem pozorovatele a středem Země s nebeskou sférou.
Nadir neboli podnožník je druhý průsečík této svislé přímky vedené místem pozorovatele a středem Země s nebeskou sférou.
Azimut je úhel mezi jižním částí místního poledníku a poledníkem, který protíná hvězdu. Azimutální úhel měříme v astronomii ve stupních od 0° do -180° směrem východním a od 0° do 180° směrem západním.
Zenitová vzdálenost z je úhel mezi zenitem a hvězdou. Tuto vzdálenost měříme ve stupních od 0° do 90° pro hvězdy nad obzorem, od 90° do 180° pod obzorem. Pro výšku hvězdy nad obzorem h platí vztah h = 90°- z. Výška hvězdy nad obzorem se určuje tak, že se od 90° odečte zenitová vzdálenost.
Azimut a zenitová vzdálenost se mění každým okamžikem, protože závisí na zeměpisných souřadnicích místa, které je díky rotaci Země neustále v pohybu - proto se v tabulkách neuvádějí.

Ekliptika

je zdánlivá dráha, po níž se z našeho pozemského hlediska pohybuje Slunce. Celou dráhu projde Slunce právě za jeden rok. Ekliptika však svírá s rovníkem úhel asi 23°27’, díky čemuž dochází ke střídání ročních dob.
Délka je vzdálenost hvězdy měřená od jarního bodu na ekliptice (proti směru hodinových ručiček otočených ciferníkem vzhůru). Udává se ve stupních od 0° do 360°.
Šířka je vzdálenost hvězdy od ekliptiky, měřená na oblouku vedeném oběma ekliptikálními póly a onou hvězdou. Je rovněž udávána ve stupních.
Apogeum je bod oběžné dráhy Luny, v němž je v maximální vzdálenosti od Země. (viz Obr. 1)
Perigeum je bod oběžné dráhy Luny, v němž je v minimální vzdálenosti od Země.( viz Obr. 1)
Afélium je bod oběžné dráhy planety, v němž je v maximální vzdálenosti od Slunce.

tělesa

Poloha kteréhokoliv nebeského tělesa je určena obdobnými souřadnicemi a to buď v systému ekvatoreálním (rovníkovém) rektascenzí a deklinací, nebo v systému ekliptikálním délkou a šířkou, nebo v systému azimutálním (obzorníkovém) azimutem a zenitovou vzdáleností.
Rektascenze je vzdálenost hvězdy měřená od jarního bodu (0° Berana) na rovníku. Odpovídá zeměpisné délce na zeměkouli. Rektascenzi měříme od jarního bodu (VP) ve směru proti dennímu pohybu sféry (neboli proti směru hodinových ručiček otočených ciferníkem vzhůru) a je možné ji měřit ve stupních od 0° do 360°, obvykle je uváděna v hodinách od 0 do 24 hodin.
Deklinace je vzdálenost hvězdy od rovníku, měřená na kruhu vedeném oběma póly světového rovníku a hvězdou. Odpovídá pozemské zeměpisné šířce a je severní, je-li hvězda mezi severním pólem a rovníkem, nebo jižní, je-li mezi rovníkem a jižním pólem. Deklinaci měříme ve stupních, a to na sever od světového rovníku kladně a na jih záporně.

Souřadnicové systémy

Postavení kteréhokoliv místa na zeměkouli je dáno souřadnicemi tvořícími zeměpisnou šířku a zeměpisnou délku; postavení nebeského tělesa na obloze je určeno podobně. Zeměpisnou délku místa měříme poledníky, kterých je 360, počínaje od poledníku Greenwichského, který byl dohodou určen za základ, a podle něho počítáme pak zeměpisnou šířku východní a západní. Zeměpisnou šířku měříme severně a jižně od rovníku, který tvoří nultou rovnoběžku . Usnesením 18. plenárního zasedání Mezinárodní astronomické unie (IAU) z roku 1982 je nyní zeměpisná délka na východ od Greenwiche kladná, na západ záporná. Zeměpisná šířka je pro všechny body severní polokoule kladná, pro všechny body jižní polokoule záporná. Toto usnesení respektuje i náš program.

ZÁKLADNÍ POJMY

Astrologie zkoumá astronomicky zjištěné postavení nebeských těles a podle stavu vesmíru předpokládá analogii pozemského dění. Východiskem astrologického zkoumání je určení místa na zeměkouli a určitého okamžiku děje a promítnutí těchto časových a prostorových okolností na oblohu. Podle poměrů na obloze potom usuzuje na kvalitu pozemského dění. První úlohou astrologa je tedy sestavení obrazce dění na obloze pro určitý okamžik.

Dokonca v izolovanejších

komunitách sa mu začala pripisovať čarovná moc a vyskytli sa tu historky, napríklad v Jemene, kedy sa rozprávalo, že rodina Rothschild úspešne exorcizovala diabla z cisárovej dcéry, a pod. Ale Židia nikdy ani len nepočuli o tomto symbole pred rokom 1648, okrem obdobia v rokoch 700 až 400 pred.n.l., kedy ho Židia - rovnako ako aj ne-Židia - používali pri čarovaní. Ale to je skutočne prekvapujúce vedieť, že za židovský symbol, ktorý sa dnes nachádza na izraelskej zástave, možno vlastne vďačiť viedenským jezuitom, ktorých o to požiadal nemecký cisár.

mince

Napríklad staroveké židovské mince majú nápisy s týmito starými písmenami, ktoré sú totožné s púnskymi. V tejto abecede vyzerá písmeno D ako trojuholník, podobný dnešnému gréckemu písmenu delta. A tak sa jezuiti rozhodli pre dva trojuholníky, ktoré tvoria Dávidov štít. Tento znak potom vyšili na zástavu židovskej jednotky a prezentovali ju v Prahe ako čestnú odmenu za ich službu krajine. Židom sa ten symbol páčil a ich rabíni-učenci mu rozumeli, keďže zmena židovskej abecedy sa spomína aj v Talmude. A tak sa potom ten symbol začal šíriť mestami, ktoré mali styky s Prahou a začali ho používať v synagógach pri slávnostných príležitostiach. Jedným z takých miest bol aj Frankfurt nad Mohanom a keď frankfurtskú rodinu Rothschild začiatkom 19. storočia povýšili do šľachtického stavu, tí umiestnili tento židovský symbol, dovtedy už všeobecne známy, na svoj šľachtický erb. Odvtedy sa symbol šíril ako lesný požiar do všetkých židovských komunít, vrátane ne-európskych, i preto, lebo rodina Rothschild mala v tom čase medzi Židmi značnú popularitu.

Keďže Švédom

sa nepodarilo mesto obsadiť, nemecký cisár Ferdinand III. sa rozhodol prideliť všetkým jednotkám občianskej milície čestnú zástavu a identifikačný znak podľa príslušnosti, ktorú si sami určili. A toto sa takisto týkalo jednotky židovskej. Lenže nikto vo Viedni nevedel, aký symbol dať na zástavu tejto jednotky. Dokonca ani rodina Openhaimerová, ktorá na cisárskom dvore "zastupovala Židov", nevedela čo robiť. A tak sa vo svojej bezmocnosti obrátili na jezuitských učencov vo Viedni, aby im pomohli určiť židovský symbol. Tí napokon došli k záveru, že kráľ Dávid "istotne musel mať prvé a posledné písmeno svojho mena - D - na svojom štíte". Jezuiti vedeli, že židovská abeceda sa okolo roku 400 pred n.l. zmenila na aramejskú, i keď aj naďalej používali predchádzajúcu, zvlášť pri slávnostných príležitostiach.

Predovšetkým si treba uvedomiť, že hebrejský jazyk a "jiddiš" pomenúva tento znak "Dávidov štít". Neviem, prečo ho časom začali nazývať "Dávidova hviezda". Takisto si treba všimnúť, že v staroveku a v stredoveku nemali Židia žiadny národný, ani náboženský symbol, i keď sa niekedy používali rôzne symboly, väčšinou sedemramenný svietnik (oficiálny znak Izraela) a osedlaný lev. História Dávidovho štítu začína v Prahe v roku 1648. V poslednom roku Tridsaťročnej vojny Prahu obliehala švédska armáda. Mesto zväčša bránili ozbrojené milície, pozostávajúce z pražských občanov, a medzi nimi sa nachádzala i jedna židovská (až do čias Márie Terézie, ktorá člčnstvo Židov v milícii zrušila).

úto náboženskú diskrimináciu

T v Izraeli však svet ignoruje a to preto, lebo obete minulosti sa dnes nepatrí kritizovať. Zistenie, že Dávidovu hviezdu za židovský symbol vybrali vlastne jezuiti, je veľmi prekvapujúce, ak nie aj ironické. Len tým najlepším izraelským historikom, ktorí uverejňujú články v izraelských odborných historických časopisoch, môžeme vďačiť za to, že sa dozvedáme, ako sa znak Dávidovej hviezdy vyvinul a ako ho Židia prijali za "svoj" symbol.

Izrael

V roku 1998 oslávil moderný štát Izrael 50. narodeniny. Západný svet sa tiež adekvátne pridal k oslavám, vrátane mnohých priktizujúcich kresťanov. Dnes možno vidieť vo výkladoch, zvlášť kníhkupectiev, veľké množstvo Dávidových hviezd ako pútač, v rámci reklamy najnovšie vydaných kníh, v ktorých chvália dejiny sionistického štátu. A toto nie je jediný odsúdeniahodný aspekt, keďže dejiny Izraela v tých knihách vysvetľujú jednostranne - zvlášť tým, že z nich, pokiaľ ide o konflikt na Blízkom východe, eliminujú sústavne porážaných Palestíncov. Ďalej možno kritizovať aj západné krajiny; v tých - našťastie - nikoho nepopudzuje reklama používaním Dávidovej hviezdy, hoci na druhej strane verejné vystavovanie kresťanských krížov v Izraeli vedie vždy k násilným demonštráciám a často dokonca aj k zákonným opatreniam.

Někdy mezi r.324 a 317 př.Kr.

porazil Čandragupta Maurja posledního krále z dynastie Nandů a zmocnil se vlády nad Magadhskem. Čandraguptova říše sahala od Kandaháru na západě po ústí Gangy na východě. Svého vrcholu však dosáhla dynastie Maurjů za vlády Ašóky, který asi v roce 269 př.n.l. vystřídal na trůně svého otce Bindusáru.(Ašóka byl vnukem Čandragupty.) Ašóka je považován za největšího vladaře indického starověku. Soustředil pod svou vládou téměř celou Indii, Nepál a část Afghánistánu. Rozlehlá říše byla propojena obchodními cestami, zboží se vozilo i po řece Ganze. Za vlády Ašóky se rychle rozšířil buddhismus. Hovorovým jazykem byl prákrt, písmo bráhmí. Ašóka po celé říši budoval stúpy neboli svatyně s ostatky Buddhy a jeho prvních žáků. Po Ašókově smrti kolem roku 232 (227)př.Kr. se Maurijská říše začala rozpadat. Správci různých končin se osamostatňovali, až nakonec zavraždili posledního člena dynastie Maurjů Brhadrathu r.184 př.n.l. Tím došlo k definitivnímu zániku Maurijské říše.