Návaznost Baroka na renesanci:

- projevuje se v rozvoji teorie poznání (experiment, zobecňování)
- autorita církve je postupně oslabována racionalismem a osvícenství, které též zdůrazňuje převahu rozumu nad vírou
- uznává se moc panovníka jako bohem daná, ale zároveň se uznává právo národa postavit se špatnému vladaři a sesadit jej
V Architektuře:
- kostely, chrámy, měšťanské domy
- křivky, vlnění, oblouky, kopule (místo pravoúhlých tvarů)
- mohutnost, velkolepost staveb, vynikající akustika
- vnitřní výzdoba – obrazy v zlacených rámech, mramor, přemíra ozdob, sochy, morové sloupy na náměstích
V Sochařství:
- sochy v dramatickém pohybu, vnitřní napětí, křečovitost, patetická gesta
V Malířství:
- šerosvit (kontrast světla a stínu)
V Hudbě:
- varhanní hra, fuga, opera

Periodizace BAROKA

a) Rané baroko
V Itálii v 16. století, zbylé oblasti Evropy s výjimkou Ruska a severským zemí v 17. století
Je převážně klasicizující (nebylo moc zdobné, používají se rovné linie z předchozího směru)
b) Vrcholné baroko
Konec 17. století až závěr 1. poloviny 18. století (cca 1680 – 1740)
Je dynamizující (rozpohybované, zdobené)
Památky: interiér chrámu sv. Víta na Pražském hradě, Diezenhofer – stavitelé v Praze, ale i mimo ni
Obracení k bohu – Jan Santini Aichl (stavěl hodně pro Čechách, hlavně církevní stavby)
c) Rokoko (pozdní baroko)
R. 1745 – 70. a 80. léta 18. století
Zjemnělá forma baroka – jemnější tvary (sošky)
Zajímavé oblečení (bohaté pudrované účesy – nejdříve černý pudr později bílý, nosili se šněrovačky, hluboce dekoltované živůtky)

Baroko

Typický útvar Baroka:
- elipsa, všechno rozpohybované šíří neklid
- používá se zlacení, použití - umělých mramorů, jasné a tlumené barvy
- víra v Boha se stává pro mnohé jistotou
- v církevních stavbách se využívá světlo
- bohatá fresková výzdoba
- zároveň je zdůrazňován rozum
- bohatost chrámu = církev chtěla povzbudit chudé lidi
- působí na city člověka (baroko působí hlavně na city)
- citovost se objevuje v obrazech
- výraz postav – radost, smutek, žal, utrpení a vypjatá emoce
- obrazy působí dramatickým dojmem
Další znaky Baroka:
- nedůvěra v rozum, absolutizace víry
- odvrat od přírody, zaměření k vlastnímu nitru
- mysticismus, duchovnost (pravda je člověku zjevena)
- naturalistická konkrétnost (pocit bezmocnosti, utrpení, bolesti)
- monumentalita – snaha ohromit člověka, důraz na citovost až exaltovanost, vnitřní napětí, patos, nadsázka
- zásada kontrastu – dramatičnost (krutý ďábel x milostivý Bůh, zlo x dobro, chudoba člověka x nádhera chrámu, hrůzy válek x nadpozemský ráj)
- člověk se odvrací od přírody a zaměřuje se na vlastní duši
- pocity člověka otřeseného 30-ti letou válkou => ztráta výry v rozum
- barokní umění: mysticismus, dramatické napětí, expresivita výrazu (smích, pláč),využití světla (šerosvit - malířství, u6ito k mystifikaci), naturalistická konkrétnost (vytrácí se lidskost)
- umění je nádherné, mělo vsugerovat víru v posmrtný život, neschopnost člověka ovlivňovat dění.

baroko

r. 1648
- konec 30leté války
- je uzavřen tzv. Vestfálský mír – ten však trvale zklamal naděje českých emigrantů, kteří doufali, že se budou moci vrátiti domů
- koruna česká ztrácí vestfálským mírem dvě své země – Horní a Dolní Lužici
- Habsburci mají potvrzeno držení Čech, Moravy a Slezska – jsou vytvořeny předpoklady pro vznik absolutistické monarchie
- Proces = druhé znevolnění – poddaní byli více připoutáni k půdě než předtím, zvětšení robotné práce, více platili (odevzdávali i za ty, co zde nebyli)
- Fredrorní (výhostní) list – za vystavení listiny platili, list byl určen pro toho kdo chtěl odejít
- Zesílil útisk = povstání
• r. 1680
- povstání (na Frýdlantsku, Čáslavsku a Broumovsku)
• v 90. letech – povstání Chodů
- v čele Jan Kozina
- Lomikar upíral jejich práva
- Nesměli se domáhal svých práv = v ě c n é m l č e n í


BAROKO
Umělecký směr
2 formy:
- baroko klasicizující
- baroko dynamizující
Baroko je spojováno s Itálií šestnáctého století a prvotně označuje sloh, který se liší výrazně od renesance bohatostí a oblostí tvarů
V 17. a 18. století proniká do evropského prostředí v plné míře, svého vrcholu pak dosahuje v letech 1680 až 1740.
Barokem proniká naturalistická konkrétnost, vědomí lidské slabosti a bezmocnosti v pomíjejícím světě.
Momenty záporné jsou nadsazovány a člověku je jedinou oporou víra.
Zvyšuje se úloha mysticismu a duchovnosti pro lidský život i výrazný rozpor mezi hmotu a duchem, který završuje období renesance.

8. 11. 1620 zde došlo k rozhodujícímu střetnutí české války. Česká královská armáda (podporovaná jednotkami Protestantské unie a sedmihradského vévody G. Bethlena) pod velením Kristiána z Anhaltu byla v hodinovém střetu zcela rozbita spojenými vojsky císaře Ferdinanda II. Habsburského a Katolické ligy.
Porážka českých vojsk znamenala likvidaci stavovského povstání a návrat rodu Habsburků na český trůn. V romantizující literatuře je bitva na Bílé hoře považována za národní katastrofu
- Fridrich utekl a nechal Prahu na pospas Habsburkům – vláda Ferdinanda – zatčeni 30ti členným direktoriem (majetek konfiskován)
• r. 1621
- popraveno 27 českých pánů (Václav Budovec z Budova, Kryštof Harant, dr. Jesenius atd.)
- důsledkem stavovského povstání bylo i vydání tzv. obnoveného zřízení zemského císařem Ferdinandem II. – v němž značně omezoval práva stavů ve prospěch panovníka
- následovali tvrdé tresty na lidi, kteří pomáhali povstání

• r. 1627
- důsledkem stavovského povstání bylo i vydání tzv. obnoveného zřízení zemského císařem Ferdinandem II. – v němž značně omezoval práva stavů ve prospěch panovníka
- Obnovené zřízení zemské, Patent x nekatolíkům
- Český trůn se stává dědičným Habsburků (jednací jazyk – němčina)
- Omezení moci měst = vedlo k zlikvidování českého království
• Patent proti nekatolíkům
- nekatolíci do 6 měsíců museli přistoupit na latinskou víru nebo se přestěhovat
- asi 150 rodin se vystěhovalo (za Ferdinandem Falckým)