Baroko

Baroko

Charakteristika období:
• období od 20. let 17. století
• nejstarší barokní památka = r. 1610 – Matyášova brána na Hradě
• obtížné období
• r. 1618
- stavovské povstání
- konflikt katolíků
- stavové prohlásili Habsburkové za sesazené (králem Fridrichem Falckým – tzv. zimní král – čes. stavové vycházeli z toho, že je zetěm ang. Krále, vůdcem protestanské unie – Jakub žádnou pomoc neposlal, protestanti se neangažovali
- česká nekatolická šlechta se bála a najala žoldnéřské vojsko – nedostatek peněž, nejednota
• r. 1620
- bitva na Bílé hoře = porážka nekatolických stavů
- výsledek tohoto boje rozhodl o nepříznivém vývoji české společnosti a kultury na dlouhá desetiletí
- Bílá hora je vrch v západní části Prahy, nejvyšší část Pražské plošiny (382 m n. m.). Je tvořena opukami krytými neogenními štěrky.

Klasicizsmus

KLASICIZMUS

V období postupného rozpadu a rozkladu feudálneho spoločenského zriadenia sa začína šíriť protináboženská a protifeudálna buržuázna ideológia – OSVIETENSTVO. Sformovalo sa v hospodársky vyspelejších krajinách vo Francúzsku, Anglicku.
Na čele týchto osvietencov boli Francois Voltaire, Jean Baptist Moliere. Osvietenstvo nadväzovalo na renesančnú tradíciu. Základom osvietenskej tradície bol racionalizmus. Osvietenci bojovali proti náboženským a spoločenským predsudkom, za prirodzený zmysel ľudského života pokladali uspokojenie telesných a duševných potrieb v pozemskom živote. Avšak zaostávali v náhľadoch na spoločenský vývin. Dúfali, že víťazstvo rozumu prinesie slobodu a šťastie všetkým bez rozdielu. Preto toľko horlili za vzdelanie, školstvo a osvetu. Takéto črty racionalistickej filozofie prenikajú aj do umenia. Vzniká osobitný literárny smer – KLASICIZMUS.
Klasicizmus je umelecký i literárny smer v 17. A 18. storočí usilijúci sa formou a obsahom napodobňovať antické umelecké vzory. Klasicistická literatúra rozvinula najmä tragédiu ( vyšší literárny druh) a komédiu ( nižší literárny druh)
Konflikt v literárnom diele vzniká z rozporu medzi citom a povinnosťou.
Predstaviteľom literatúry je herec, režisér a riaditeľ kočovnej hereckej spoločnosti Jean Baptiste Poquelin Moliere. Známa je hlavne jeho komédia Lakomec, v ktorej pranieruje záporné vlastnosti ľudí – lakomstvo, Tartuffe – kritizuje a vysmieva sa z pokrytectva a svätuškárstva.


Úvaha a jej formy


Úvaha - je útvar výkladového slohového postupu, v ktorom autor zaujíma postoj k závažným spoločenským alebo filozofickým problémom.
- východisko - známe poznatky
- motto
- životné skúsenosti
- bezprostredné zážitky
- autor hodnotí a vysvetľuje, kladie do nových vzťahov
- subjektívnosť autorovho postoja neznamená, že by v úvahe predpokladal nelogické, alebo protispoločenské prípadne nevedecké závery.
- výskyt žánrov v rôznych jazykových štýloch:
- v náučnom: - kritika
- recenzia
- esej
- v publicistickom: - úvodník
- komentár
- v umeleckom: reflexívna lyrika – poézia, próza, dráma ( v reči postáv)

Hybridizácia štýlov (náučného, umeleckého, publicistického, rečníckeho)

-znaky úvahy v porovnaní so znakmi výkladu:

Úvaha: Výklad:
1. subjektívnosť prístupu 1. objektívnosť prístupu autora
2. voľné citovanie, zaokrúhľovanie hodnôt 2. vedecké argumentovanie a citácia,
presné údaje
3. voľná kompozícia a štylizácia, obraznosť 3. tesnejšia nadväznosť viet, presné
expresívnosť, vyjadrovanie (reč. otázky) terminologické vyjadrovanie

Barok

BAROK

Od druhej polovice 1. Storočia sa šíril v Španielsku a Taliansku a neskôr v ostatných krajinách Európy nový myšlienkový a umelecký prúd – BAROK ( z portugalského a talianskeho Barocco – perla nepravidelnej formy)
Barokové myslenie a umenia vyrastali z chmúrnej spoločenskej situácie – vpády, 30. Ročná vojna, sociálny útlak a proreformácia. Ľudí sa zmocňovala beznádejnosť a nedôvera v pozemský život. Jediná istota sa hľadala v nadpozemskosti sveta. Barok sa rozšíril na náboženský ( katolícky a protestantský) a svetský ( šľachtický, meštiacky a ľudový ). Do popredia sa dostáva nová metafyzika ( idealistická filozofia, ktorá tvrdí, že život je niečo večné, nezmeniteľné, raz a navždy niečím dané.
Barokové myslenie a umelecké názvy sa vyznačovali veľkými protikladmi ( napr. Túžba po živote, strach zo smrti, myšlienka na večnosť, svetská radosť). Cieľom barokového umenia bolo pôsobiť na ľudské zmysli a city.
Predstaviteľom svetskej barokovej poézie je HUGOLÍN GAVLOVIČ, ktorý pestoval didakticko – reflexívnu poéziu ( výchovne – úvahovú ). Je autorom rozsiahlej skladby napísanej vo veršoch Valašská škola mravúv stodola. Cieľ tejto „valašskej školy“ (tj. životnej múdrosti a skúsenosti pastierov) bolo dať čitateľovi bohatstvo mravných ponaučení a praktických rád o najrozličnejších veciach a životných otázkach na základe náboženských a najmä občianskych morálnych zásad. Gavlovič v jednotlivých básňach pranieruje opilstvo (Hle, člověk opitý – žádnému nemilý ), ironizuje všemohútnosť peňazí, najkrajšími slovami sa vyjadruje o láske k vlasti, zatracuje jej znevažovateľov, odmieta obdivovanie cudzieho a pohŕdanie vlastným, zvelebuje statočnú, užitočnú prácu a vysoko vyzdvihuje význam vzdelania a učenosti. Tak vlastne charakterizoval vzor a ideál človeka v barokovej literatúre. Takisto jeho básne charakterizujú úprimný obdiv a lásku k chudobe, chudobnému ľudu a hlboké antipatie voči pánom a boháčom, ktorá vyúsťuje v kritiku ich života, morálky a vzťahu k nižšie postaveným spoločenským vrstvám. Vykresľuje biedu sedliakov, poukazuje na dôvtip a nadanie chudobného ľudu, považuje súkromné vlastníctvo za zdroj rozboja medzi ľuďmi, vystupuje proti okrádaniu a vykorisťovaniu poddaných, označuje pánov za príčinu biedy a súženia ľudu a živo si uvedomuje nepriateľský vzťah medzi chudobou a boháčmi. Autor verí v spravodlivosť vrchnosti a napomína ľud v bezvýhradnú vernosť a poslušnosť. V hľadaní spravodlivosti ho odkazuje na posmrtný život a na Boha.
Z neskorého baroka vyrástol pod vplyvom osvietenstva v druhej polovici 18. Storočia nový životný a umelecký štýl rokoko – ( ozdoba z korálov a lastúr )

Renesance

RENESANCIA

Od konca 13. Storočia a najmä od začiatku 14. Storočia sa šírilo v Taliansku a neskôr v iných krajinách myšlienkové, spoločenské a umelecké hnutie – HUMANIZMUS ( z lat. Humanes - ľudský) a RENESANCIA ( z francúzskeho Obroda, znovuzrodenie). Cieľom hnutia bolo obrodenie človeka v duchu antických ideálov a napokon obroda antiky.
Humanistická a renesančná ideológia prevratne zasiahla do života literatúry, kultúry a vedy. Odmietla feudálnu a cirkevnú ideológiu a z poznania nadpozemského sveta sa obracala k pozemskému životu. Zdôrazňovala nové hodnoty, právo človeka na radostné prežívanie života, úctu k rozumu – RACIONALIZMUS, zmyslové poznanie a SENZUALIZMUS, význam jednotlivca INDIVIDUALIZMUS.
Renesančná literatúra spracúva témy súvisiace bezprostredne s citovým životom človeka a spoločnosti.
Renesančný hrdina sa dostáva do konfliktu so zápornými stránkami spoločnosti a chce zlo pomstiť. Typickým príkladom renesančného hrdinu je Hamlet z rovnomennej tragédie W. Shakepeara, predstaviteľa anglickej humanistickej a renesančnej literatúry. V tragédii je spracovaný príbeh z dánskej kroniky z 12. Storočia Hamletovho otca, dánskeho kráľa zavraždí jeho vlastný brat Claudius, aby sa zmocnil trónu a vzal si za manželku jeho ženu. Hamlet, pretože chce pomstiť otcovu smrť. Predstiera choromyseľnosť. V závere tragédie všetci zomierajú, aj kráľovná, lebo sa napila otráveného vína, ktoré kráľ nachystal pre Hamleta. Hamlet sa dostáva do konfliktu s morálne pokrivenou spoločnosťou plnou intríg a nesprávností. V závere, keď Hamlet zomiera, prosí svojho priateľa Horatia, aby vydal svedectvo, ako to skutočne bolo. Nechce, aby jeho meno a meno jeho otca zostalo pošpinené. Horátio mu však hovorí, že sa cíti viac starý Riman ako Dán (statočný, čestný). V známej hamletovskej otázke „Byť či nebyť?“ sa Hamlet rozhodne pre prvú možnosť, pretože je renesančný hrdina – čestný, spravodlivý a udatný.
Miguel Cervantes da Saavedra (Predstaviteľ španielskej humanistickej a renesančnej literatúry) Dômyselný rytier DON QUIJOTE de LA MANCHE – satira na rytierske romány, ale aj trpký obraz konfliktu sveta ušľachtilých ideálov sveta tvrdej skutočnosti.

FRANCIE
Architektura
- fran. architekti odmítali ital. radikál. baroko, jejich smysl se projevil v monumentál. stavbách, např. kostel Saint – Loius – des – invalides v Paříži, v kostele paříž. Sorbony od Jacquese Lenerciera
- za Ludvíka XIV. byl přestavěn lovec. zámeček Ludvíka XIII. ve Versailles, ve velkolepý zámek s rozlehlou zahradou
- projekt tvarované zahrady s nádhernou výzdobou pochází od André Le Nôtra
Sochařství
- fran. sochaři se ve svých dílech inspirovali helénistic. kulturou a mytologic. náměty (François Girardons)
Malířství
- ředitelem králov. gobelín. dílen a dvorním malířem Ludvíka XIV. byl Charles le Brun – schopný dekoratér velkého stylu
- nejvýzn. malíři fran. klasicismu jsou umělci, kt. strávili mnoho let v Itálii (Nicolas Poussin, Cloude Lorrain)

ŠPANĚLSKO
Architektura
- vyznačuje se velkou zdobností
- současně vyniká i malebností v zasazení do krajiny (katedrála Santiago da Compostela)
Sochařství
- typic. sklon k pravdivosti, někdy až v naturalismus
- nejvýz. představitel Gragorio Hernandes
Malířství
- nejvýzn. malířem Velazquéz – dvorní malíř Filipa IV., šlechtic. původu
- epilogem španěl. barok malířství a prologem moder. umění 19. st. je dílo Francisca de Goyi, hlav. tématem jeho obrazu byly podobizny, v r. 1800 vytvořil podobiznu Karla IV., neodmyslitelnou součástí Goyova díla jsou jeho grafic. listy jako Rozmary, Hrůzy války – tento obraz je vášnivým protestem proti vraždění, kt. se ve Španělsku dopouštěli na vlastencích fran. Napoleonovi vojáci
- Goia patří k největ. umělec. osob. všech dob

NIZOZEMÍ
Vlámské malířství
- nejvýzn. představitel byl Petr Pavel Rubens – Vztyčení z kříže
Snímání z kříže
- portréty: obraz i pro Prahu – pro hlav. oltáře kostela sv. Tomáše na Malé Straně v Praze
Umučení sv. Tomáše – originál v Národ. galerii
- z jeho pomocníků vynikl Anthonic van Dyck – tvůrce kultivovaných a elegant. podobizen
Holandské malířství
- Rembrandt van Rijn – geniál. umělec, dokázal postihnout ve svých obrazech čl. s jeho problémy, kt. jsou i nadčasově, proto je jeho umění stále živé
- skupin. portrét Noční hlídka, kt. patří k nejslav. obrazům svět. malířství
- Návrat marnotratného syna
- vlastní podobizna

BAROKNÍ UMĚNÍ

- barokní umění hist. odpovídá vrchol. absolutismu, kdy panovník byl neomezen. vládcem, v době mocen. zápasů mezi evr. státy a pokročilé fázi protireformace a osvícenství
- je ohraničeno zhruba 30-ti letou válkou (1618 – 1648) a VFBR (1789)
- barok. umění netvoří jednotný proud
- v katolic. zemích (Itálie, Španělsko, Portugalsko, Nizozemí, střední Evropa a španěl. kolonie v zámoří) se rozvíjí radilkál., dramatic. forma baroka útočícího na city
- pro nekatol. země a pro Francii je typic. Klasicizující proud a umění se obrací k rozumu
ITÁLIE
Architektura
- navazuje zprvu na pozdně renesan. podélný typ kostela s kupolí a volutami v průčelí
- Carlo Moderna dostavuje katedrálu sv. Petra
- Gian Lorenzo Bernini buduje před tímto kostelem elipsovité nám. s kolonádou, kt. symbolizuje všeobjímající náruč církve
- Francesco Borromini – jako první použil v kostele San Carlino v 2. pol. 17. st. principu dinamic. průniku geometric. těles
Sochařství
- je protikladem renesance
- proti renesan. harmonii a klidu nastupuje vypjatá citovost
- zakladatel. osobností radikál. barok. sochařství je Gian Lorenzo Bernini → ztvárňoval ve svých dílech mytologic. náměty (Apollón a Dafné)
- typic. dílem barok. citovosti je dílo Vidění sv. Terezie
- vytvořil rovněž vzor pro dekorativ. skulpturu ve fontáně Čtyř řek
Malířství
- nejvýznam. představitelem Caravaggio, kt. se odprostil od manýristic. vzorů a stal se zakladatelem barok. realismu
- zpoč. maloval zátiší a autoportréty, později se věnoval náb. námětům
- kromě realismu zapůsobil na evr. malbu
- nejvýz. díla: Povolání sv. Matouše
Sv. Matouš s anděly
Sv. Máří Magdaléna