TVORBA:

LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE (1623)
Poutník hledající smysl světa a bytí je provázen dvěma neodbytnými průvodci – Vše zvědem Všudy budem a Mámení Mámilem. Každý máme na očích "brýle mámení" se "skly domnění" a rohovinou zvanou zvyk. Poutníkovi je nasadily "křivě jaksi", může a chce se vlastníma očima dívat. Z pohledu z vysoké věže se svět podobá městu s okrouhlými hradbami s ulicemi a "ryňky", jehož půdorys později autor sám i nakreslil. Lidé vstupují Branou života, ale vzápětí se Branou rozchodu obracejí do šesti hlavních ulic, které symbolizují stavy světa, řemeslníky, učence, duchovní, vrchnosti, rytířské válečníky, a také "stav domovní". Setkávají se na prostředním náměstí s hradem královny Moudrosti, "zvláštnější" lidé dosáhnou hradu Štěstí.
Střídání zblízka viděných scén, dialogů i monologů v alegorické satirické nadsázce oživuje osobitý traktát a přibližuje ho dramatu, a to i hovorovými prvky jazyka jeho první, rozsáhlejší části, vlastního lidského labyrintu. Mámil s Vše zvědem každý stav vychvalují, ale Komenský vidí, jak už v rodině a manželství "sladké s hořkým se mísí". Jak lidé namáhající se "do přetržení" mohou "svým pachtěním chleba sotva obhájiti". Vidí závist, řevnivost, faleš a mamonářství, které zapomíná na duši. Nejvíce se věnuje nejrůznějším skupinám učenců a vědátorů, které zblízka znal. Soudí jejíž hašteřivost, namyšlenost, úplatkářství, počínající už školními "exámeny", chlubivou okázalost jejich knihoven a povrchnost opravdových znalostí, autorství, které jen přelévají a ředí vědu z jedné knihy do druhé, náboženskou nesnášenlivost i rub života církví. Stav vrchnosti vidí duchovní žák Petra Chelčického v ostře ironickém světle. Zneužívání práva bezprávím, poměry za neomezené moci knížat a jejich úředníků, podlézavost lokajských nohsledů...

J. A. Komenský

Význam J. A. Komenského:
- roku 1616 vysvěcen na kněze (byl posledním knězem jednoty bratrské)
- učitel národů: pedagog, vědec, spisovatel
- Komenský se pokoušel shrnout veškeré vědění v jednotnou soustavu
- Plán vševědy – zůstalo nedokončeno. Usiloval také o dorozumění mezi
národy a o věčný mír.
- v Uhrách pomáhá při reorganizaci školství
- je autorem pedagogických, vychovatelských i alegorických spisů
- psal česky i latinsky

Pedagogické zásady Komenského:
- snažil se odstranit mechanické vědomosti
- zásada porozumění - názornost vyučování (příklady)
- snadnost, zajímavost
- výchovný cíl
- vedle rozumu rozvíjí vůli i cit
- učení pro praxi
- výuka v mateřském jazyce
- vyučování všem přístupné bez ohledu na rod, původ a pohlaví
- vyučování zdarma
- výcvik tělesných schopností
- několikastupňová škola: mateřská do 6 let, národní 6-12 let, gymnasia 12-18 let, university 18-24 let
- odmítá tělesné tresty
- po studiu cestování, ověřování teorie v praxi

UMĚNÍ

a) Architektura
Giovanni Santini
- sloh barokní gotiky
- stavby: poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou, zámek Koruna v Chlumci nad Cidlinou
Kryštof Dientzenhofer a Kilián Ignác Dientzenhofer
- tvůrci vrcholného baroka
- stavby: kostel sv. Markéty v Břevnově, chrám sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze
Jan Bernard Fischer z Erlachu
b) Malířství
Karel Škréta, Petr Brandl (1668 – 1738)
- dramaticky vypjatá tvorba
Jan Kupecký (1667 – 1740)
c) Sochařství
Ferdinand Maxmilián Brokoff (1688 – 1731)
- mistr dramaticky pojatých plastik a autor některých soch na Karlově mostě

Matyáš Bernard Braun (1684 – 1738)
- známý svými alegoriemi neřestí a ctností v Kuksu nebo nedalekým Betlémem
d) Hudba
Šimon Brixi, Jiří Antonín Benda a Josef Mysliveček