Roku 1648 – dobyla švédská vojska lstí Pražský hrad a Malou Stranu, ukořistila zde ohromné poklady a odvezla je do Švédska. Téhož roku konečně končí třicetiletá válka a je uzavřen tzv. Vestfálský mír. Ten však trvale zklamal naděje českých emigrantů, kteří doufali, že se budou moci vrátit domů. Koruna česká ztrácí vestfálským mírem dvě své země – Horní a Dolní Lužici. Habsburci mají potvrzeno držení Čech, Moravy a Slezska, jsou vytvořeny předpoklady pro vznik absolutistické monarchie.
Člověk hledá své útočiště u Boha.
Od středověku byl základem moci a bohatství pozemkový majetek – ten postupem doby rozdělil lidi na vrchnost a poddané. Jiné postavení měli obyvatelé ve městech. Záleželo však na tom, jestli to byla města založená králem (tzv. královská města s mnohými výsadami), nebo šlechtou a církví (tzv. poddanská města).
Většina obyvatel žila na venkově – jejich život se lišil podle toho, zda se jednalo o poddané nebo vrchnost.
Ti chudí se blížili způsobu života sedláků, ti bohatí žili na hradech a především pak v pohodlných zámcích.
Města bývala opevněna hradbami, centrem bylo náměstí, kde stála radnice. Každé město mělo kostel.
Rostl význam vzdělání. V Praze působila Karlova univerzita, avšak pro její nízkou úroveň a značné okleštění dávalo mnoho Čechů přednost studiu v zahraničí. Teprve po bitvě na Bílé hoře se úroveň Karlovy univerzity pozvedla, v roce 1654 byla pak spojena s jezuitskou akademií a dostala název Karlo-Ferdinandova univerzita.

Baroko v českých zemích

Charakteristika doby:
U nás se baroko rozvíjí zejména v 17. a na počátku 18. stol.
Již od počátku 17. stol. se projevovaly příznaky hospodářského úpadku a třicetiletá válka přinášela vojenské vpády, požáry, vypalování měst a vesnic, vraždění a další útrapy. Řádil i další krutý nepřítel lidstva – mor.
V českých zemích se situace zhoršila v roce 1620 – po bitvě na Bílé hoře, jejíž výsledek rozhodl o nepříznivém vývoji české společnosti a kultury na dlouhá desetiletí. Dalším černým datem v kronice českého národa byl 21. červen 1621 – den popravy 27 českých pánů, rytířů a měšťanů, představitelů českého stavovského odboje. Důsledkem stavovského povstání byl i vydání tzv. obnoveného zřízení zemského císařem Ferdinandem II., v němž se značně omezovala práva stavů ve prospěch panovníka. Další pohromou bylo nařízení, které přinášelo pokatoličtění obyvatelstva českých zemí. To přimělo mnohé protestanty k odchodu ze země. Nastala jedna z nejvýznamnějších vln emigrací v českých dějinách, celkový počet obyvatelstva klesl o více než třetinu.