VELKÁ DIDAKTIKA

(Didactica magna – 1657)
Didaktika byla původně napsaná česky, tvoří základ pedagogický snah J. A. Komenského. Pozemský život je přípravou pro život věčný. Proto dokonalý člověk musí být vzdělaný, mravný a zbožný. Osvícenost, ctnost a náboženství je nutno rozvíjet společnou výchovou mládeže bez rozdílu stavu, pohlaví a majetku. Dosud byla výchova mravní a náboženská zanedbávána, vzdělání rozumové bylo většinou zaměřeno na memorování a čtení knih a tudíž nesprávně podávané. Vyučování musí být snadné, zajímavé a výchovné, musí rozvíjet kromě rozumu také cit a vůli. Nejlepší učitelkou je příroda. Přirozené vyučování postupuje od příkladů k pravidlům, od obecného k zvláštnímu, od pochopení k osvojení (opakováním), od známého k neznámému, od jednoduchého k složitému, od poznání smyslového, názorného, k hodnocení. Postup při vyučování cizím jazykům: poslouchání, čtení, opakování čteného, přepisování, napodobování čteného a rozhovoru. Základem výchovy je bible, nikoliv antická kultura. Školu dělí na 4 stupně (šestiletí), mateřskou, obecnou, latinskou a universitu (cestování). Hlavní zásady: vyučování v mateřském jazyce, všech bez rozdílu, vyučování názorné, rozšířené o přírodovědu s cílem výchovným Závěrem, nabádá Čechy, aby se nedali odstrašit od reformy školství. Škola je podmínkou národního bytí.
Školu rozděluje do 4 cyklů po dobu 6 let
- škola mateřská (0 – 6 let)
- škola obecná (6 – 12 let) = dostupná všem dětem bez rozdílu majetku
- škola latinská (12 – 18 let) = pouze chlapcům
- akademická vzdělání (18 – 24 let) = po skončení vzdělání by mladý chlapec měl cestovat a osvojit si svoje vzdělání, poznatky
INFORMATORIUM ŠKOLY MATEŘSKÉ (1630)
Píše zde o rodinné výchově.
Tuto knihu věnuje hlavně matkám a chůvám a zdůrazňuje úlohu estetické výchovy v životě dítěte.
DVEŘE JAZYKU OTEVŘENÉ (1630)
- nejznámější učebnice
- podává i poznatky o skutečném světě
- malá encyklopedie, průkopnická svou metodou věcného učení, odvrhl staré metody učení “biflováním”, účinnější výuka jazyka a zároveň poučení o skutečném světě, psaná latinsky

Směšnohrdinský obraz nekončí ani návštěvou hradu Moudrosti či Štěstí. Jak pošetile je lidé chápou! Všude jen úlisnost, vzteklost, bitvy, pálení a jiné muky: "Tisíckrát umříti volím, nežli tu býti!" volá Komenský. "Bože, jestliže jaký Bůh jsi, smiluj se nade mnou bídným!" A tu slyší hlas: "Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dveře!" Až ve spojení s Bohem a Kristem nalézá křesťan svou hlubinu bezpečnosti.
LISTY DO NEBE (1619)
= 5 fiktivních dopisů chudých Kristovi
- věnuje se zde postavení chudých lidí
- zamýšlel se nad situací chudých a nad rozporem rozumu a náboženského citu doléhaly na něj pobělohorské otázky
O POEZII ČESKÉ (1620)
- zabývá se časoměrnou prozódií, překládá biblické žalmy a veršovaná ponaučení do češtiny
MOUDRÉHO KATONA MRAVNÍ PONAUČOVÁNÍ (1662)
VŠEOBECNÁ PORADA O NÁPRAVĚ VĚCÍ LIDSKÝCH
- pokus o encyklopedii
POKLAD ČESKÉHO JAZYKA
- rozsáhlý český slovník
- shořel v Lešně
KŠEFTU UMÍRAJÍCÍ MATKY JEDNOTY BRATRSKÉ
- vyjadřuje zde smutek nad soudobými poměry
- osobní odkaz vlastnímu národu, který vydává po Vestfálském míru (ten definitivně zabránil jeho návratu do Čech)
- je koncipován jako biblický žalm
- projevuje se jako theolog, materialista (vše co vznikne, jednou zaniká)
- podporu CZ národu projevuje myšlenkou: Věřím i já Bohu, že po přijetí vichřic hněvu vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí ó lide český (v kapli v Nardenu)
HLUBINA BEZPEČNOSTI (1633)
- náboženské pojednání, kde pouze víra zabrání zmatkům a bludnému kruhu člověka, který ztratil jistotu a vzdálil se od Boha.
- Centrum securitatis – čím více se člověk vzdaluje od středu jistoty, Boha, tím více propadá zmatkům a točí se v bludném kruhu