Břetislavova dekreta

Byla vyhlášena roku 1039 nad hrobem svatého Vojtěcha v Hnězdně

I. Vaše manželství, která až dosud měli jste jako v nevěstinci a společná mezi
zvířaty, nechť napříště řídí se kanonickým řádem tak, aby manželka spokojila se
jedním mužem a muž jednou ženou zákonitě před církví provdanou.

II. Kdyby manželka mužem anebo muž manželkou opovrhl a nesvár mezi nimi dospěl
až k roztržce, nechci, aby ten z nich, který by se nechtěl vrátit do dřívějšího
svazku zákonitě uzavřeného, podle řádu naší země jako rušitel manželství byl
uveden v rabství, nýbrž spíše tísní našeho nezměnitelného příkazu, nechť je tato
osoba jakákoli, budiž uvržen do vyhnanství do Uher a nebudiž nikterak dovoleno,
aby se do země vracel a se vykoupil, aby nákazou jedné ovce, boží stádo ovcí se
neposkvrnilo.

III. Kdyby panny, vdovy a cizoložnice byly usvědčeny, že ztratily stud a dobré
jméno a porodily děti nemanželsky jest je postihnouti týmž nálezem. Neboť když
mají svobodné rozhodování provdati se, proč páchají cizoložství a své plody
uměle potracují, což je nejhorší hřích před Bohem?

IV.Kdyby si žena stěžovala, že svým mužem není milována slušně, nýbrž že je
uchopována neslušně, budiž mezi nimi uspořádán boží soud před církví, a kdo by
byl shledán vinným, nechť zaplatí knížeti povinné pokuty.
Podobně o těch, o nichž se proslýchá, že zabili člověka, arcikněz ať jejich
jména napíše správci příslušného hradu a správce ať je obešle k soudu, a kdyby
se vzpírali, uvrhne do vězení, až buď učiní náležité pokání nebo zapírají-li,
vyjde najevo žhavým železem nebo popřísežnou vodou jejich hřích či nevinna.
Avšak bratrovrahy, otcovrahy, vrahy kněží a osoby upadlé v obvinění z podobných
těžkých zločinů ať arcikněz označí hradskému správci nebo knížeti a tito ať je
rukama přikovanýma k trupu vyvrhnou z království, aby potupně a běženecky
sdíleli na zemi úděl Kaina.

Břetislav I.

Břetislava již od narození provázela životem jedna velká skvrna. Nemanželský
původ. Přestože si kníže Oldřich jeho matku Boženu nakonec za ženu vzal, i tak
zůstávalo jejich manželství mesaliancí, což rozhodně nebylo pro potomky nic
dobrého. Kdyby snad měli Oldřichovi bratři mužské potomky nebo by se Oldřichovi
v jeho prvním manželství s nám neznámou ženou narodil syn, sotva bychom se o
jakémsi nemanželském synovi dozvěděli. Vše ale bylo jinak.
Boleslav II. měl tři syny a mezi nimi nastali velké rozbroje. Po nástupu
nejstaršího Boleskava (III.) byl mladší Jaromír vykastrován a nejmladší Oldřich
jen těsně vyvázl životem, když se ho pokusili zavraždit v lázni. Jaromír tedy
definitivně přišel o možnost mít potomky. Sám Boleslav skončil zanedlouho v
polském vězení a jeho jediným (známým) potomkem byla dcera, provdaná za jakéhosi
Vršovce. Zbýval tedy Oldřich, v té době již ženatý, ale zatím nemající z
manželství žádné potomky.
Podle Kosmy se Oldřich s Boženou setkal někdy v roce 1002 a Dalimil k tomu
dodává i místo - Postoloprty. Pravděpodobné ale je, že si Oldřich vzal Boženu
již před rokem 1002, čímž se dá pochoipit i snaha Boleslava Oldřicha zavraždit,
aby nemohl svého syna legalizovat.

Anna Boleynová (snad 1501 - 1536)

pozůstalí
Annin manžel král Jindřich VIII. se stal světoznámým mužem. Anna byla teprve
druhou z jeho proslulých šesti manželek. Deset dní po její smrti se znovu
oženil. Jeho vyvolenou se stala Jane Seymourová, která mu konečně porodila
vytouženého syna Eduarda, který usedl na trůn jako Eduard VI. Při porodu
zemřela. Její malá dcerka Alžběta, které byly v době matčiny popravy tři roky,
musela prožít léta ponižování a ústrků, aby se v šestadvaceti letech stala
významnou a slavnou anglickou královnou. A ještě tu byla jedna osoba, pro kterou
byl Annin život výstražným příkladem. Byla to její sestřenice Kateřina
Howardová, která se později měla stát pátou ženou Jindřicha VIII. , byla však
taktéž obviněna z cizoložství, byla popravena na stejném místě a pohřbena ve
stejné kapli.

Anna Boleynová (snad 1501 - 1536)

Král se k Anně zachoval milosrdně a ušetřil ji smrti upálením. Dokonce splnil
její poslední přání, aby nebyla sťata po anglickém způsobu sekerou, ale po
francouzském mečem. Dokonce se kvůli tomu musel povolat kat až z Calais… Poprava
byla určena na 19. květen 1536. Na popravišti se Anna Boleynová rozloučila se
světem slovy: "Nejsem zde, abych vám kázala, ale abych zemřela. Modlete se za
krále, neboť je to dobrý člověk a ke mně se vždycky choval tak vlídně, jak jen
to bylo možné. Z dcery prostého šlechtice mě povýšil na markýzu, z markýzy na
královnu, a protože vyššího postavení už nemůžu tady na zemi dosáhnout, uděluje
mi korunu mučednickou. Nikoho neobviňuji, že zavinil mou smrt, ani soudce, ani
nikoho jiného, neboť jsem byla odsouzena po právu této země a umírám dobrovolně.
Modlete se za mě. Bože, smiluj se nad mou duší. " Poté jí kat usekl jediným
úderem hlavu. Anna Boleynová byla uložena k poslednímu odpočinku v kapli sv.
Petra.

Anna Boleynová (snad 1501 - 1536)

Anna byla obviněna z cizoložství, velezrady a dokonce i z krvesmilstva se svým
vlastním bratrem Georgem Boleynem. Nevěry se údajně měla dopustit s královým
přítelem Norrisem a houslistou Markem Smeatonem. Konal se soud, ve kterém
zasedal mimo jiných i Annin strýc vévoda z Norfolku. Anna prý tohoto intrikána
nesnášela. Ale teď už ztratila na krále veškerý vliv. Byla uvězněna v Toweru a
nemohla doufat v nějakou záchranu, protože proces s ní řídil králův hlavní
ministr Thomas Cromwell. Její údajný milenec Mark Smeaton nevydržel hrozné
mučení a přiznal se ke všemu, co po něm chtěli. Norris byl odolnější, ale stejně
mu to nepomohlo. Stejně tak její bratr George Boleyn se k ničemu nepřiznal. U
soudu už věděl, že nemá co ztratit. Měl několik mocných nepřátel a mimo jiné mu
hodně přitížila výpověď jeho vlastní ženy lady Rochfordové, která ho milovala a
žárlila na Annu, protože George měl sestru mnohem raději než ji. Netušila, jaký
její čin bude mít následky… George byl obžalován z krvesmilstva. U soudu mu
předložili otázku tak delikátní, že se ji nikdo ze soudců neodvážil vyslovit, a
proto musela být napsána na papíře. George ji klidně přečetl nahlas. Týkalo se
to toho, zda se někdy bavil se svou sestrou o tom, že příčina, proč nemůže mít
král zdravého syna, je v něm. (tedy v podstatě, jestli je skoro impotentní)
George sice odpověděl, že ne, ale král se přesto velmi rozzuřil, když se
dozvěděl, že si dovolil číst takovou věc nahlas. George Boleyn byl nakonec
odsouzen k trestu stětí hlavy stejně jako Norris. Mark Smeaton, protože byl
neurozený, byl pověšen. Ani Annin proces nedopadl lépe. Byla odsouzena za
vlastizradu, cizoložství a krvesmilstvo, přestože se k ničemu nepřiznali a v
podstatě proti ní měli jen výpověď Marka Smeatona vynucenou na mučidlech. Byla
odsouzena k trestu smrti. Buď stětím nebo upálením, podle vůle krále.

Anna Boleynová (snad 1501 - 1536)

královna Anna
Jindřich VIII. sice dosáhl zrušení svého manželství s Kateřinou Aragonskou, ale
jeho prostí poddaní s tím ani trochu nesouhlasili. Milovali Kateřinu, protože k
nim byla vždycky milosrdná a často věnovala velké částky peněz ze svých
soukromých zdrojů na podporu chudáků. Litovali zavrženou královnu i s její
dcerou Marií a nenáviděli Annu Boleynovou. Nejvíce se to projevilo při Annině
korunovaci v květnu téhož roku. Správně by lidé měli volat "Bůh ochraňuj
královnu Annu". Ale v tomto případě bylo slyšet tuto větu povážlivě málo. Více
se ozývala slova jako "děvka", "hampejznice" a podobně. Anna však byla hrdá jako
vždycky a rozhodně se nenechala zneklidnit. Horší už to bylo v jejím manželství
s králem Jindřichem. Dokud byla jeho milenkou, tak ho plně ovládala, ale když se
vzali, tak se to začalo měnit. Anna pochopila, že její pozice závisí na tom,
jestli dokáže porodit vytouženého následníka trůnu nebo ne. Její dítě se mělo
narodit někdy začátkem září. Do té doby ale zbývalo ještě několik měsíců. Anna
díky těhotenství měla velké břicho a už nebyla tolik přitažlivá. Její manžel si
začínal všímat jejích dvorních dam. 7. září 1533 se narodilo dlouho očekávané
dítě. Bohužel pouze dcera… Král byl nejdříve hodně rozzlobený, ale nakonec se
začal uklidňovat tím, že Anna je mladá, a že spolu mohou mít spoustu dalších
dětí. Začal přemýšlet nad jménem pro svou novorozenou dceru. Původně ji chtěl
pojmenovat, aby rozzlobil všechny své nepřátele, Marie, stejně jako svoji první
dceru, ale nakonec si to rozmyslel a nechal ji pokřtít po své matce Alžbětě z
Yorku. O rok později se jim narodil syn, ale bohužel hned po narození zemřel.
Anna mezitím štvala svého manžela proti jeho nejstarší dceři Marii, kterou měl s
Kateřinou Aragonskou. Marie však byla tvrdohlavá a nikdy by neustoupila Anniným
požadavkům, aby uznala manželství svého otce a matky za neplatné a tím pádem
sebe samotnou za bastarda, i za cenu toho, že už se nikdy neuvidí se svou
matkou. Dokonce za Kateřinou Aragonskou nesměla odjet, když její matka roku 1536
umírala. Ale i Anniny dny na zemi byly sečteny. Po posledním potratu měl
Jindřich velice špatnou náladu. A mimoto se zamiloval do Anniny dvorní dámy Jane
Seymourové, která s ním otěhotněla. Co když to bude tolik vytoužený syn?
Jindřich VIII. dospěl k závěru, že se musí Anny Boleynové nějak zbavit. Rozvod
nepřicházel v úvahu. Zbývala jen jediná možnost…

Anna Boleynová (snad 1501 - 1536)

znovu u dvora - králův rozvod
Ale Anna Boleynová nebyla jako její sestra. Ctižádostivost zdědila zřejmě po
svém otci. Rozhodně se nechtěla stát jednou z mnoha Jindřichových milenek. Když
jí tedy dával své milostné návrhy, pouze mu chladně odpověděla: "Stojím příliš
vysoko na to, abych se stala vaší milenkou a příliš nízko na to, abych se stala
vaší manželkou. " Když Jindřich zjistil, že ji tedy nemůže mít jako milenku,
začal se snažit, aby se skutečně mohla stát jeho manželkou. To však nebyla
jednoduchá záležitost. Pravda, již několikrát v historii byl povolen králům
rozvod, ale musel k tomu být nějaký rozumný důvod. Jindřich si vzpomněl, že jeho
manželka Kateřina Aragonská je zároveň vdovou po jeho starším bratrovi Arturovi.
A to přece Bible zakazuje! A jak se to podle Starého zákona trestá? Neplodností
manželského páru, který se takto provinil. To by souhlasilo. Kateřina sice s
Jindřichem měla několik dětí, ale buď potratila, nebo se dítě narodilo mrtvé,
anebo zemřelo v kojeneckém věku. Na živu byla pouze jejich věčně nemocná a
postonávající dcera Marie. Požádal proto papeže Klementa VII. o zrušení tohoto
manželství. Za normálních okolností by možná papež souhlasil, ale Klement VII.
momentálně nemohl. Kateřina Aragonská byla totiž tetou císaře Karla V. a ten měl
ve svých rukou věčné město Řím, takže papež byl vlastně jeho zajatcem. A Karel
V. za žádnou cenu nechtěl dovolit ponížení své tety Kateřiny a sestřenice Marie.
Spor trval dlouhých a frustrujících sedm let. Kateřina Aragonská byla mezitím
vystěhována ode dvora a měla zakázáno se vídat se svojí milovanou dcerou Marií.
Skutečnou královnou byla Anna. Ale tou legální a korunovanou Kateřina… Po sedmi
letech ztratila Anna (kterou mezitím Jindřich VIII. nechal povýšit na markýzu z
Pembroke a jejího otce na hraběte Rochforda) trpělivost a Jindřich musel začít
rychle jednat. Anna Boleynová byla těhotná. Jindřich musel nějakým způsobem
zařídit, aby se rychle vzali, protože jinak hrozilo nebezpečí, že by se tak
dlouho očekávaný následník trůnu mohl narodit jako nemanželský. Jako jediné
možné řešení se stala protestantská církev… Jindřich VIII. přijal protestantský
směr náboženského vyznání znaný anglikánství, prohlásil sám sebe za jedinou
hlavu církve a jeho biskupové ho v tom museli podpořit. Pokud s tím
nesouhlasili, dopadli většinou velice špatně. Například biskup Fischer a velký
myslitel a autor světoznámé "Utopie" Thomas Morre byli popraveni, protože se
svým králem nesouhlasili a byli proti Anně Boleynové. A dokonce i Jindřichův
kdysi všemocný kardinál Wolsey dopadl špatně. Anna na své nepřátele
nezapomínala. A zvlášť nezapomněla na někdejší záležitost s Percym. Wolsey by
byl zřejmě také popraven, ale nestalo se tak, protože na cestě do vězení, zemřel
sám. Jako hlava církve neměl Jindřich VIII. problém se rozvést s Kateřinou
Aragonskou. On však prohlásil toto manželství za neplatné, dceru Marii za
bastarda a 1. ledna 1533 se oženil s Annou Boleynovou.

Anna BoleynováAnna Boleynová (snad 1501 - 1536)

2. návrat do Anglie - Percy
Roku 1522 se Anna Boleynová ve svých dvaceti letech vrátila zpět do Anglie.
Našla své místo u anglického dvora jako dvorní dáma královny Kateřiny Aragonské.
Byla údajně krásná a přitažlivá, a proto ani ve svém rodné zemi neměli nouzi o
zamilované ctitele. Anně se však líbil pouze jeden. Jmenoval se Henry Percy a
patřil do družiny všemocného kardinála Wolseye, který byl hlavním rádcem krále
Jindřicha VIII. A právě Wolseyovi se ani trochu nezamlouvalo, že by se vznešený
Percy měl oženit s nějakou bezvýznamnou Annou Boleynovou. Zavolal si ho k sobě a
pořádně mu vynadal. Potom mu připomenul zasnoubení s Mary Taboltovou, kterou si
nakonec nešťastný Percy musel vzít. Anně byl zakázán pobyt u dvora a musela žít
na otcově zámku Hever. Její otec Thomas Boleyn byl velice ctižádostivý muž. Teď
těžil s přízně, kterou mu poskytoval král Jindřich VIII. díky jeho starší dceři
Mary. Mary byla totiž královou milenkou a díky tomu byl Thomas Boleyn povýšen na
lorda Wiltshira. Na přímluvu své sestry bylo Anně po třech letech dovoleno
vrátit se zpět ke dvoru. Sklidila ještě větší úspěch než když tam přišla před
třemi lety poprvé. Zamiloval se do ní totiž samotný král Jindřich VIII. Vlastně
ani nebylo divu. Jeho žena Kateřina Aragonská už nepatřila mezi nejmladší a díky
mnoho porodům ztratila svůj vzhled i postavu. Jindřich si začal hledat milenky.
Mary Boleynová se sice na jeho příkaz provdala za bezvýznamného Williama Careye,
ale to mu nebránilo udržovat s ní dál milostný vztah. Ovšem jen do doby než se
ke dvoru vrátila Anna.

Anna BoleynováAnna Boleynová (snad 1501 - 1536)

1. dětství u francouzského dvora
Anna Boleynová se narodila kolem roku 1501 v Blickling Hallu jako nejmladší z
dětí Thomase Boleyna a jeho manželky Elizabeth Howardové. Měla ještě dva starší
sourozence. Sestru Mary a bratra George, kterého měla vždycky moc ráda. Ona a
její bratr se také přátelili se svým sousedem Thomasem Wayetem, který o mnoho
let později povede proslulé povstání proti královně Marii… Roku 1512 ukázala
Štěstěna Anně poprvé svoji příznivou tvář. Anna a její sestra Mary měly to
štěstí, že byly vybrány do družiny sestry Jindřicha VIII. Marie, která se měla
provdat ve Francii za starého krále Ludvíka XII. Ten však po roce zemřel a Marie
se tajně, protože věděla, že její bratr král by s tím rozhodně nesouhlasil,
provdala za svého milovaného Charlese Brandona, vévodu ze Suffolku. Z Francie
však samozřejmě musela odjet. Anna Boleynová tam však zůstala a připojila se k
družině francouzské královny Claudie. Mnohem víc než poddajná žena Františka I.
Francouzského, však Annu Boleynovou ovlivňovala jeho vzdělaná sestra Markéta z
Angouleme. Princezna Markéta jí zapůjčila dokonce ke čtení Boccaciův Dekameron
(což byla tehdy velice skandální kniha) a protestantské úvahy německého mnicha
Martina Luthera. Ve Francii měla Anna Boleynová mnoho nápadníků a ctitelů (mezi
nimi i samotného francouzského krále), ale údajně se do žádného z nich
nezamilovala. To její sestra Mary na tom byla trochu jinak. Dokonce jí
přezdívali "Anglická klisna".

Rusko

Ivan Andrejevič Krylov - bajky
pozdější inspirace: Hamingway - Komu zvoní hrana (Donne), Milan Kundera - Jakub Fatalista, Bertold Brecht, Václav Havel - Žebrácká opera

aktuální členění výpovědi - o postavení výpovědi v souvislém textu; výpověď lze rozdělit na 2 části - východisko (to, co je známé ze souvislosti) a jádro (hlavní, nová část sdělení, odpověď na doplňovací otázku)
V -> J - pořad objektivní, v klidné výpovědi, východisko může být nevyjádřeno, společné několika větám nebo slovně obměněno
J -> V - pořad subjektivní - při změně postoje mluvčího ke skutečnosti, citové zabarvení, ve větách tázacích, žádacích, zvolacích
pořádek slov ve větě - pravidla nejsou moc striktní; rozhoduje především:
1. Významová stránka (aktuální členění výpovědi)
2. Mluvnická stránka - třeba shodný přívlastek (je obvykle před řídícím členem, výjimky - odborné termíny, básnický jazyk atd.)
neshodný přívlastek - obvykle za řídícím členem; přístavky, příslovečná určení - za řídícím členem
3. Zvuková stránka - aby se skupina slov dala dobře vyslovit

baroko

r. 1648
- konec 30leté války
- je uzavřen tzv. Vestfálský mír – ten však trvale zklamal naděje českých emigrantů, kteří doufali, že se budou moci vrátiti domů
- koruna česká ztrácí vestfálským mírem dvě své země – Horní a Dolní Lužici
- Habsburci mají potvrzeno držení Čech, Moravy a Slezska – jsou vytvořeny předpoklady pro vznik absolutistické monarchie
- Proces = druhé znevolnění – poddaní byli více připoutáni k půdě než předtím, zvětšení robotné práce, více platili (odevzdávali i za ty, co zde nebyli)
- Fredrorní (výhostní) list – za vystavení listiny platili, list byl určen pro toho kdo chtěl odejít
- Zesílil útisk = povstání
• r. 1680
- povstání (na Frýdlantsku, Čáslavsku a Broumovsku)
• v 90. letech – povstání Chodů
- v čele Jan Kozina
- Lomikar upíral jejich práva
- Nesměli se domáhal svých práv = v ě c n é m l č e n í


BAROKO
Umělecký směr
2 formy:
- baroko klasicizující
- baroko dynamizující
Baroko je spojováno s Itálií šestnáctého století a prvotně označuje sloh, který se liší výrazně od renesance bohatostí a oblostí tvarů
V 17. a 18. století proniká do evropského prostředí v plné míře, svého vrcholu pak dosahuje v letech 1680 až 1740.
Barokem proniká naturalistická konkrétnost, vědomí lidské slabosti a bezmocnosti v pomíjejícím světě.
Momenty záporné jsou nadsazovány a člověku je jedinou oporou víra.
Zvyšuje se úloha mysticismu a duchovnosti pro lidský život i výrazný rozpor mezi hmotu a duchem, který završuje období renesance.

Baroko

Baroko

Charakteristika období:
• období od 20. let 17. století
• nejstarší barokní památka = r. 1610 – Matyášova brána na Hradě
• obtížné období
• r. 1618
- stavovské povstání
- konflikt katolíků
- stavové prohlásili Habsburkové za sesazené (králem Fridrichem Falckým – tzv. zimní král – čes. stavové vycházeli z toho, že je zetěm ang. Krále, vůdcem protestanské unie – Jakub žádnou pomoc neposlal, protestanti se neangažovali
- česká nekatolická šlechta se bála a najala žoldnéřské vojsko – nedostatek peněž, nejednota
• r. 1620
- bitva na Bílé hoře = porážka nekatolických stavů
- výsledek tohoto boje rozhodl o nepříznivém vývoji české společnosti a kultury na dlouhá desetiletí
- Bílá hora je vrch v západní části Prahy, nejvyšší část Pražské plošiny (382 m n. m.). Je tvořena opukami krytými neogenními štěrky.