Obzvlášť,

je-li v horoskopu dominantní, stává se Černá Luna důležitým zorným úhlem pro osvětlení osobnosti. Tento vliv se samozřejmě značně liší v ženském a mužském horoskopu. Tam, kde se nachází, bude pól absolutní jasnozřivosti, světla tak oslňujícího, tak intenzivního, že lze i odmítat ho vidět. V neharmonických aspektech bude znamenat zlom, nedostatek, odmítnutí, prázdno. Ale u osoby, kterou ovlivňuje, bude vždy příznakem něčeho rušivého i fascinujícího pro ostatní.

Tyto symbolické analogie s hadem jsou ostatně velmi výmluvné, ve starých textech totiž představovala Bohyni - Matku. Sama Isis je často zobrazována s hadím ocasem. Ve skutečnosti jde o jednoduchou historii: zahrada Eden není to, po čem Lilith touží, a proto raději volí peklo. Není ochotna k sebemenšímu kompromisu. Především tedy představuje absolutní touhu ega, posedlého vlastním sebeprosazením. Je to také žena pokušitelka, žena svůdnice, s tak temnou mocí, že bývá považována za ďábelskou. Je to noční bytost, mlčí; je mlčení samo, tajemství, nůž. Je to, z čeho bude mít muž věčný strach.

Černá Luna

Specifickým citlivým bodem je Černá Luna nazývaná též Lilith. Je to fiktivní bod na oběžné dráze Měsíce kolem Země; přesně jde o druhé ohnisko měsíční dráhy (první ohnisko je Země), které se nachází přibližně v měsíčním apogeu. Tento bod není stálý, posunuje se asi o 40° ročně.
V mytologii žila Lilith v zahradě Eden, ještě než se objevil Adam; stvořila jeho ducha a byla mu rovna. Vzbouřila se proti spojení Adama a Evy a opustila zemský ráj; předtím se však spářila s hadem, pokud se sama neproměnila v tohoto plaza, aby hrála úlohu pokušitelského ďábla.

Citlivé body

Citlivé body jsou arabského původu. Existuje jich několik desítek, ale jen jeden je užíván téměř všeobecně. Je to Bod štěstí (Pars Fortunae), který symbolizuje hmotné štěstí a jedincův společenský úspěch.
Vypočítáme ho tak, že lunární fázi přičteme k Ascendentu, přičemž lunární fáze je vzdálenost Luny od Slunce. Při novoluní je tato vzdálenost 0°, při první čtvrti 90°, při úplňku 180°, za třetí čtvrti 270°.
Pokud lunární fázi od Ascendentu odečteme, získáme Bod duchovní (Pars Spiriti), který nám ukazuje způsob, jakým můžeme dosáhnout duchovního úspěchu.
Některé tradiční školy rozeznávají zrození denní a noční. Při zrození denním fázi Luny přičítají, zatímco při nočním zrození fázi Luny odečítají, aby v obou případech získaly Bod štěstí.
Program umožňuje zadání až dvaceti čtyř zkoumaných citlivých bodů a to v libovolně zvolené kombinaci. Zadání a volbu bodů je možno podle potřeby kdykoli změnit.

Stejně jako znamení i domy měly kdysi vlastní názvy:

1. dům - ascendent
2. dům - anaphora
3. dům - thea
4. dům - hypocheum
5. dům - agathytichi
6. dům - kakithychi
7. dům - descendent
8. dům - epikataphora
9. dům - theos
10.dům - mesurania
11.dům - agathodaemon
12.dům - kakodaemon

Tyto názvy se v současnosti již nepoužívají. Domy se prostě číslují, arabskými nebo římskými číslicemi od Ascendentu, který je hrotem prvního domu, ve směru znamení zvěrokruhu, tedy proti směru pohybu hodinových ručiček.

Existuje také dělení domů

podle živlové teorie. V takovém případě rozlišujeme:
domy ohnivé, domy života a energie, 1., 5. a 9.
domy zemské, domy hodnot a záměrů, 2., 6. a 10.
domy vzdušné, neboli domy vztahů, 3., 7. a 11.
domy vodní, závěrečné, 4., 8. a 12.

Obsazení hemisfér a kvadrantů větším počtem planet má v astrologii také svůj význam: Denní polovina naznačuje otevřenou, extrovertní osobnost se snahou po objektivitě, noční polovina osobnost introvertní, s láskou k soukromí, se subjektivním zaměřením, východní polovina projevuje velkou


nezávislost s důrazem na svobodnou vůli a západní polovina bývá naopak příliš přizpůsobivá a závislá na ostatních lidech.

Domy

Domy hlavní (základní), neboli rohové, mají počátek v hlavních osách horoskopu. 1. dům v Ascendentu, 4. dům v Immum Coeli, 7. dům v Descendentu a 10. dům v Mediu Coeli. Planety v nich obsažené, zejména ty, které leží v jejich první polovině, jsou považovány za velmi silné.
Domy následné (pevné) leží uprostřed kvadrantu. Jsou to domy 2., 5., 8. a 11. Planety zde postavené jsou považovány za středně silné.
Domy koncové (proměnné), neboli padající, leží na konci kvadrantu a přiléhají k další ose horoskopu. Jsou to domy 3., 6., 9. a 12. Planety v jejich prvních dvou třetinách jsou považovány za velmi slabé, zatímco planety ve třetině přiléhající k další ose jsou stejně silné jako planety rohové.

Domy

Spojnice Ascendentu s Descendentem představuje v dvojrozměrném zobrazení horizont, který dělí horoskop na dvě polokoule - hemisféry - horní a dolní, denní a noční. Spojnice Media Coeli s Immem Coeli představuje místní poledník, meridián, který dělí horoskop na hemisféru východní a západní. V astrologii se udržel zvyk starých map zakreslovat východ a tedy Ascendent na levé straně a západ - Descendent - na straně pravé. Spojnice Ascendentu (AS) a Descendentu (DS), Media Coeli (MC) a Immum Coeli (IC) se nazývají hlavní osy horoskopu, který dělí na čtvrtiny - kvadranty, obdoby čtyř ročních dob.
Stejně jako roční doby, i kvadranty mají tři fáze. Dostáváme tak dvanáct na sebe navazujících polí, obdob znamení zvěrokruhu, dvanáct horizontálních, individuálníchdomů. Říká se jim také „zemské sektory“, zatímco znamení zvěrokruhu jsou „nebeské sektory“. Je to tedy dělení na dvanáct částí, které člení místní sféru od pólu k pólu jako pomeranč rozdělený na dílky.
Z hlediska vlastního výpočtu domů se ustálilo několik metod nazývaných většinou po svých objevitelích. Jsou to domy např. Placidovy, Campanovy, Regiomontanovy, Kochovy, Porfyriovy a mnohé další. Program nabízí i domy topocentrické a ekvální.
Výpočet polohy domů se nazývá domifikace; je pro ni několik systémů. Některé z nich dělí sféru na dvanáct stejných pásem o 30° (v dvojrozměrném zobrazení pak logicky tato pásma nejsou stejně velká). Jiné berou v úvahu zeměpisnou šířku místa a rozdělují ji na nestejné domy, počínající Ascendentem. V šířce rovníku, tedy v tom místě zeměkoule, kde délka dnů a nocí je naprosto stejná, tomu odpovídají i domy, ale čím více se od něho vzdalují a blíží se k pólům, tím zřejmější je jejich rozdíl ve stupních.
Obdobně jako o znameních zvěrokruhu můžeme říci o domech, že jsou vlastně osobním zodiakem každé události. Symbolicky 1. dům odpovídá 1. úseku ekliptiky neboli Beranovi, 2. dům Býku atd.

Důležité prvky horoskopu

Již víme, že roční pohyb Země kolem Slunce je základem pro dělení ekliptiky na dvanáct stejně dlouhých úseků, zvaných znamení zvěrokruhu (zvířetníku, zodiaku).
Země však koná ještě jeden pohyb. Otáčí se kolem své osy, takže během čtyřiadvacetihodinového cyklu se vystřídá den i noc a nad obzor - horizont vystoupí postupně všechna znamení zvěrokruhu. Tento denní pohyb koná průměrně rychlostí 1° za 4 minuty.
Oba pohyby jsou analogické, a tak čtyři nejdůležitější místa ekliptiky, která během dne zaujme Slunce, můžeme považovat za obdoby rovnodenností a slunovratů:
Ascendent je místo na východě, kde se ekliptika protíná s obzorem a kde ráno vychází Slunce (je analogií rána, jara, dětství).
Medium Coeli, neboli Střed nebe, je stupeň ekliptiky, který vrcholí nad našimi hlavami a kde se Slunce nachází v pravé poledne. Jde tedy o vrcholící bod světového rovníku (je analogií poledne, léta, středu života).
Descendent je místo na západě, kde se ekliptika protíná s obzorem a mizí pod ním. Jedná se o protilehlý bod Ascendentu (je analogií večera, podzimu, stáří).
Immum Coeli, neboli Hlubina nebe, je stupeň ekliptiky, který leží v dolní, podzemní části místního poledníku (pod našima nohama) a kde Slunce leží o pravé půlnoci. Je to bod protilehlý Středu nebe (je analogií půlnoci, zimy, smrti).

Planetární hodiny

se počítají tak, že se doba od půlnoci do svítání rozdělí na šest stejných dílů, totéž od svítání do poledne, od poledne do Slunce západu a od západu do půlnoci. Pochopitelně denní planetární hodina pak v prosinci trvá např. 40’, zatímco v červnu třeba 80’ (viz Obrázek 4). Stejné jsou tyto časové úseky pouze v období kolem jarní či podzimní rovnodennosti. Tradice se v názoru na začátek liší, různé prameny udávají začátek tu se Slunce západem, tu se Slunce východem, tu o půlnoci. Program uvádí planetární hodiny pod údajem MSCkor a to tak, že o půlnoci je začátek a číslování planetárních hodin je od půlnoci do půlnoci. V tabulce 9 respektuje chaldejskou tradici a podle ní se tedy Jan Werich narodil ve dnu Luny, hodině Marsu a minutě Luny.

kalendář

Proto uvádíme v tabulce chronologie převzetí gregoriánského kalendáře některými zeměmi.

Země Poslední den juliánského
kalendáře
První den gregoriánského
kalendáře
Itálie 4. října 1582 15. října 1582
Polsko 4. října 1582 15. října 1582
Portugalsko 4. října 1582 15. října 1582
Španělsko 4. října 1582 15. října 1582
Francie 9. prosince 1582 20. prosince 1582
Holandsko 21. prosince 1582 1. ledna 1583
Luxembursko 21. prosince 1582 1. ledna 1583
Bavorsko 5. října 1583 16. října 1583
Rakousko 6. ledna 1584 17. ledna 1584
Švýcarsko 11. ledna 1584 22. ledna 1584
Maďarsko 21. října 1587 1. listopadu 1587
Prusko 22. srpna 1610 2. září 1610
Dánsko 18. února 1700 1. března 1700
Německo 18. února 1700 1. března 1700
(protestantské)
Norsko 18. února 1700 1. března 1700
Velká Británie 2. září 1752 14. září 1752
Finsko 17. února 1753 1. března 1753
Švédsko 17. února 1753 1. března 1753
Japonsko - - 1. ledna 1753
Čína - - 20. listopadu 1911
Bulharsko 31. března 1916 14. dubna 1916
Sovětské Rusko 31. ledna 1918 14. února 1918
Srbsko 18. ledna 1919 1. února 1919
Rumunsko 18. ledna 1919 1. února 1919
Řecko 9. března 1924 23. března 1924
Turecko 18. prosince 1925 1. ledna 1926
Egypt 17. září 1928 1. října 1928

K opravě kalendáře

navrhované papežem Řehořem XIII. mělo v českých zemích původně dojít k 4.říjnu 1582 jen s měsíčním zpožděním. Pražský arcibiskup Medek nařídil, aby se po 14.listopadu 1582 psalo 25.listopadu (podle juliánského kalendáře byla 25.10. neděle), ale města se vzepřela. Rudolf II. se pak rozhodl mandátem z 3.prosince 1583 reformu nařídit. Na území českého království byl kalendář opraven nejdříve v Lužici. K přijetí gregoriánského kalendáře přistoupili ve Zhořelci již 5.října 1583, v Budyšíně 12.ledna a v Žitavě 20.ledna 1584. Ve Slezsku přešli na nový kalendář 12.ledna 1584, na Moravě teprve v létě svolil sněm olomoucký, aby byl nový způsob nastolen od 4.října 1584. Toto časově různé přijetí gregoriánského kalendáře se pochopitelně netýká pouze českých, ale i jiných zemích.

U nás se Juliánský kalendář objevil koncem osmého století s první misionářskou činností. Avšak teprve po roce 863, kdy na Velké Moravě působila byzantská misie učených bratří Konstantina a Metoděje ze Soluně, se tento kalendář pevně ujal i u nás. Nový rok však nepřipadal na datum stanovené původně Caesarem, nýbrž shodně se starými tradicemi se slavil 25.prosince, tedy ve dnech zimního slunovratu. Tento zvyk dlouho udržovala dokonce i pražská arcibiskupská kancelář ( do roku 1365 ), až si vysloužil název stilus Pragensis.
S výjimkou vlád Přemysla Otakara II. a Václava II., kdy rok oficiálně začínal 1.lednem, česká královská kancelář datovala nový rok ještě na začátku šestnáctého století 25.prosincem.

Necelé století

před zavedením juliánského kalendáře zjistil Hipparchos, že délka roku je o málo kratší než 365,25 dne. Sosigen vědomě malou opravu zanedbal a převzal číslo 365,25 za délku roku. Tři roky měly 365 dní, a čtvrtý (přestupný) 366 dní. Začátek roku, počítání let (letopočet), délka týdne, názvy měsíců apod. byly již záležitostí definice, dohody nebo tradic.
Juliánský rok je o 11 minut 14 sekund delší než tropický rok. Rozdíl 0,0078 dne naroste za 128 let na jeden den, za 1923 roky na 15 dní. Od koncilu v Nice z r. 325, tj. od zavedení juliánského kalendáře do křesťanského světa, vzrostla chyba do konce 16. století na deset dní. Reformou z roku 1582, nařízenou papežem Řehořem XIII. papežskou bulou „Inter gravissimas“, vydanou 24.února 1582 , byl kalendář opraven o těchto deset dnů tak, aby rovnodennost připadla opět na 21.března (po 4.říjnu juliánského kalendáře následoval 15.říjen kalendáře gregoriánského) a aby se i délka gregoriánského roku přiblížila tropickému. Gregoriánský kalendář používáme dodnes.
Nadále se stala století (1600, 1700, atd.) přestupnými pouze tehdy, jestliže byl jejich letopočet beze zbytku dělitelný 400. Střední délka gregoriánského roku činí 365,242 500 dne. Gregoriánský rok je delší než tropický o 0,000 305 dne. Chyba tedy naroste na jeden den za 3 280 let.

Kalendář

Námi užívaný kalendář vychází z délky tropického roku, což je doba mezi dvěma průchody Slunce jarním bodem, která činí 365,2422 dnů.
Protože bylo nutné zvolit počet celých dnů pro kalendářní rok, bylo třeba současně dalšími pravidly zabezpečit, aby se dlouhodobě průměrná délka kalendářního roku co nejméně lišila od délky tropického roku.
Historie našeho kalendáře navazuje na staré římské kalendáře a hlavně na kalendář egyptské alexandrijské školy. Nevyrovnaný lunární kalendář Římanů nevyhovoval natolik, že Julius Caesar po pobytu v Egyptě povolal alexandrijského učence Sosigena, aby sestavil nový solární kalendář, který byl užíván od roku 45 př.n.l. Na návrh Marka Aurelia byl nový kalendář nazván juliánským na počest Gaia Julia Caesara.

Světový čas

(UT,SČ, GMT) byl zaveden r. 1925 Mezinárodní Astronomickou Unií. Je to střední sluneční čas greenwichského (nultého) poledníku. (Od 1.1.1925 byl měřen od půlnoci; před tím v astronomii začínal den v poledne.)


Místní čas je tentýž jako dekretní jen ve městech, která přesně leží na příslušném poledníku země. Jinak musíme brát v úvahu zeměpisnou délku místa narození. Jeho rozdíl k času světovému (UT) se rovná zeměpisné délce místa, která se k UT na východ od příslušného poledníku přičítá, na západ odečítá. Místní čas platil u nás do 1.října 1891.
V řadě případů potřebujeme znát, kolik dnů uplynulo od určité události, anebo interval mezi dvěma událostmi. Josef Scaliger (15.století) zavedl tzv. juliánskou periodu a nazval ji podle svého otce Julia. Počátek položil do okamžiku ve 12 hodin (UT) 1.ledna -4712, tj. 1.ledna 4713 př.n.l., kdy začínají všechny kalendářové cykly, a počítá nepřetržitě dny tak, jak jsou za sebou bez dělení na roky. Proto se počítání podle juliánské periody rozsáhle uplatnilo v
astronomických a chronologických výpočtech. V astronomii se juliánské periody používá při zkoumání různých periodických jevů. Počítáme-li letopočet podle juliánských dnů, můžeme dobu jakéhokoli astronomického jevu vyjádřit jistým číslem představujícím neměnnou jednotku - střední sluneční dny. To také umožňuje přesně určit časový interval mezi dvěma událostmi, například mezi dvěma maximy nebo minimy jasnosti proměnné hvězdy. Tyto dny juliánského období (juliánské dny) se označují zkratkou JD.

čas

Do našeho století žila každá země podle svého místního času. Nevhodnost tohoto systému nakonec vedla k jeho opuštění a k přijetí mezinárodní dohody, která dělí svět na 24 částí - časových pásem. Rozkládají se od 7 1/2° do 7 1/2°po obou stranách poledníku.
Příklad: Greenwichský čas se týká zemí, které se rozkládají do 7 1/2° východní nebo západní délky od Greenwichského poledníku (viz Obrázek 5), s výjimkami například pro letní čas (přehled letního času uveden v příloze).
Směrem na východ od nultého poledníku se zadávají v rozmezí 0 ¸ 12 hodin jako kladná čísla, časová pásma na západ od nultého poledníku se zadávají jako záporná čísla.