Prašná brána

Prašná brána, původně zvaná Nová věž, byla založena 1475 Vladislavem II. Jagellonským a byla postavena stavitelem Matějem Rejskem z Prostějova. Jako hlavní inspirací pro Prašnou bránu sloužila Parléřova mostecká věž. S přestěhováním Králova dvoru, který se nacházel poblíž věže se však věž nebudovala s takovým nákladem a později byla nedokončená provizorně zastřešena. Později při obléhání Prahy Prusy byla značně poškozena a dále využita jako skladiště střelného prachu. Do dnešní podoby byla uvedena až koncem minulého století.

Betlémská kaple

Kaple, která je svou jednoduchostí v Praze ojedinělá, chtěla vyjádřit nové názory na význam a poslání katolické církve.
Vnitřek kaple je prostorný s nezdůrazněným kněžištěm a kazatelnou, dříve byl zdobený nápisy z Husových traktátů. V době Jana Husa měla kaple dřevěný trámový strop, nesený dvěma podpěrami. V 16. století byla kaple zaklenuta bohatou síťovou klenbou o patnácti osmibokých pilířích. Střecha se však začala propadat a po zrušení kaple Josefem II. ji nahradil obytný dům. Zachoval se však půdorys a tři obvodové zdi kaple, a tak mohla být Betlémská kaple roku 1954 znovuobnovena.

Novoměstská radnice

Novoměstská radnice byla původně zřízena jako soudní a správní dům. Její největší část vznikla převážně v době Jana Lucemburského.
Radnice sama byla budována od konce 14. století do roku 1418. Z té doby je zachován v hlavním jižním křídle dvojlodní sál o šesti klenutých polích, které jsou nesené dvěma válcovitými pilíři. V prvním patře východního křídla je velká síň s gotickou žebrovou klenbou na renesančních podpěrách, v jejímž rohu je umístěna po vzoru Staroměstské radnice věž s kaplí.
Převážná část Novoměstské radnice však byla výrazně přestavěna v renesančním duchu při příležitosti spojení Starého a Nového města (1520 - 1526) a později obohacena o severní a západní křídlo, které tak vytvořilo arkádový dvůr.

Karlův most

Karlův most, původně Kamenný a Pražský, byl založen 9. 7. 1357 poblíž zbytků bývalého Juditina mostu.
Stavba nového mostu pod vedením Petra Parléře byla dokončena až na počátku 15. století. Roku 1373 byla dokončena Staroměstská věž jako brána pro 516 metrů dlouhý a průměrně 10 metrů široký most o šestnácti obloucích. Při stavbě věže byl brán velký zřetel na její vzhled. Na ní se dochovalo mnoho gotických plastik, z nichž jsou nejcenější sochy Karla IV. a Václava IV., které vytvořil stavitel věže, Petr Parléř. Malostranská věž má základ z Juditina mostu, ale byla dokončena až za vlády Jiřího z Poděbrad.
Silueta mostu byla později v období baroka obohacena o 30 soch a sousoší.

Předchůdci Karlova mostu

Z historických pramenů je zcela patrné, že již v době románské spojoval oba břehy Vltavy dřevěný most. Ten však byl zřejmě velmi nízký a nepříliš pevný, a tak byl často strháván povodněmi. Kolem roku 1150 byl most neopravitelně zničen.
Se vzrůstající důležitostí města bylo později zapotřebí postavit kamenný most, který by lépe vzdoroval velké vodě a stal se důstojným technickým dílem své doby. Proto vznikl na počátku 12. století za přispění krále Vladislava I. Juditin most, kopie mostu v Řezně.
O tomto mostu se nám nedochovalo mnoho zpráv a nemůžeme tedy s jistotou říct, kdy byl most postaven. Teoretické datové rozmezí stavby je od r. 1159, kdy Vladislav daroval pozemky na stavbu mostu, do r. 1179, kdy se vzdal trůnu, stavba tedy byla postavena během těchto čtrnácti let. Podobu Juditina mostu lze zrekonstruovat podle zbytků dvanácti pilířů, které byly vidět při nízké vodě v letech 1784, 1940 a 1941. Podle těch byl most 6 až 8 metrů široký a 514 metrů dlouhý. Přesto, že se jednalo o velmi masivní stavbu, nevydržela ani dvě století. Juditin most byl ze dvou třetin zničen 3. 2. 1342 pod náporem ledu a klád nanesenými povodní.

Karolinum

Universita v době svého založení neměla žádné prostory pro přednášky ani studovny. Teprve roku 1364 se zřídila první universitní kolej v domě Lazara Žida na Starém Městě. V roce 1383 získala universita vhodné sídlo, dnešní Karolinum, bývalý dům mincmistra Rotleva, který universitě daroval Václav IV. V jeho místech stával dům se dvorem, z něhož se stal po zdvižení úrovně Starého Města sklepní prostor. Rotlevův dům se skládal ze dvou obytných částí, a to ze severní a jižní s předsazeným podloubím. Ke Karolinu byl později připojen dvoupatrový dům v jihovýchodním nárožím s cihlovými arkádami. Důležité bylo zřízení velkého sálu pro slavnostní shromáždění, universitní kaple a vnitřního nádvoří. Karolinum je dnes nejstarší zachovanou universitní budovou.

Klášter Na Slovanech

Klášter, který se později nazýval Emauzy, byl založen se souhlasem papeže Klimenta I. 21. 11. 1347 pro první slovanské benedikty z Dalmácie.
Kostel je trojlodní, jeho síňový prostor se podílí na vývoji církevního shromaž- diště a patří mezi největší pražské kostely. Na jižní straně přiléhá ke kostelu klášter s ambitem, ve kterém se zachovala část nástěnného cyklu 85 výjevů ze Starého a Nového zákona.

Chrám sv. Víta

Stavbu pražské katedrály založil Karel IV. spolu se svým otcem Janem Lucemburským roku 1344 k příležitosti povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Ta potom měla sloužit jako hrobka českých králů a poklad- nice korunovačních klenotů. Od roku 1346, kdy nastoupil Karel IV. na český trůn se snažil důsledně realizovat své plány. Se stavbou začal Matyáš z Arrasu a po jeho smrti, roku 1352, Petru Parléřovi.
Matyáš postavil osm kaplí za kněžištěm a vyzvedl na přání Karla ostatky svatého Václava z románské kobky do patrové kaple. Petr Parléř později dostavěl obvodovou stěnu východního chóru, kterou záměrně opticky zakrývá. Vytvořil tak konstrukční skelet, v němž jsou malé opěrné pilíře v interiéru a naopak navenek vystupňovaný opěrný systém. Právě složitost vnějšího pláště kontrastuje s klidným interiérem a s neobvyklou síťovou klenbou vysokou 30 metrů.
Po smrti Petra Parléře pracovali na stavbě po dalších dvacet let jeho synové, stavba katedrály však končí nedostavěnou jižní věž.

Staroměstské náměstí

Kromě Staroměstské radnice je na Staroměstském náměstí hlavní dominantou chrám Panny Marie před Týnem, který byl od dob husitské revoluce po dlouhou dobu nejvýznamnějším kostelem v Praze. Byl založen ke konci vlády Jana Lucemburského a s jeho stavbou započala kolem roku 1380 dílna Petra Parléře. O sto let později bylo průčelí stavby dovršeno charakteristickým štítem, na kterém je dnes umístěna socha Panny Marie, která však pochází až z doby raného baroka (nahradila kalich Jiřího z Poděbrad). Ve stejné době jako štít byla budována i severní věž chrámu. Stavba chrámu skončila na počátku šestnáctého století postavením jižní věže.
Interiér kostela odpovídá gotickým zvyklostem a není tudíž přehnaně pompézní, jaké jsou pozdější katolické kostely. Vzhledem k tomu, že se stavba dokončila na sklonku gotiky, tak nejhodnotnější umělecké dílo, dřevořezba křtu Ježíše Krista, která je součástí hlavního oltáře, pochází z doby renesance. V blízkosti oltáře je pochován astronom Rudolfa II., Tycho Brahe.
V popředí chrámu stojí vzácně dochovaný dům U Zvonu. Pod barokní přestavbou bylo zjištěno gotické průčelí, které patří k jedněm z nejpozoruhodnějších u měšťanských domů.
Ostatní stavby na Staroměstském náměstí byly postupem času přestavovány a dostávaly tak renesanční, barokní až rokokový vzhled.

Věž

Staroměstské radnice je bohatě umělecky zdobena. Pod výklenkem se nachází orloj, který je dílem astronoma Jana Šindela a hodináře Mikuláše z Kadaně. První zmínka o něm se datuje 1410. Orloj má tři části: letokruh v horní části, uprostřed je tzv. sféra a dole kalendářní deska. Jednotlivé části orloje však byly v pozdějších letech, hlavně při přestavbách, obměňovány. Figurky apoštolů jsou barokní a dnešní deska se znaky zvěrokruhu, na které se podílel Josef Mánes, pochází z roku 1866.

Staroměstská radnice

Staroměstská radnice vznikla slučováním kupovaných nebo získaných domů, které byly postupně přestavovány. Jádrem radnice se stal patrový dům stojící uprostřed náměstí, upravovaný pro městskou radu a soud od roku 1338. Ten byl o patro zvýšen a koncem 14. století, kdy přestal být vyhovující, byl zakoupen vedlejší dům kramáře Kříže. Ještě před tím však bylo započato s výstavbou šedesát metrů vysoké radniční věže, v jejímž prvním poschodí byla zřízena kaple. Radniční budova byla dokončena v době vzniku husitské revoluce a další dům byl zakoupen až v polovině 16. století.
V průběhu 15. století byla radnice přestavována do pozdně gotické podoby. Nejvýznamnějším počinem této přestavby je vstupní portál Matěje Rejska z roku 1480 a orloj mistra Hanuše z roku 1490.
Největší úpravy však probíhaly v letech 1784 - 1787, kdy se po spojení čtyř měst pražských stala radnice sídlem městské správy.

Staronová synagóga

Raně gotická synagóga patří k jedněm z nejzachovanějším v celé Evropě. Byla postavena kolem roku 1280 na volném prostranství na vyvýšeném románském terénu.
Dvojlodní síň je zaklenuta na dvou pilířích stojících uprostřed půdorysu unikátními pětidílnými žebrovými klenbami, které jsou vysoké devět metrů. Uprostřed síně stojí kazatelna, oddělená gotickou mříží.
Vnější cihlové štíty byly přistavěny až v průběhu 14. století a nízké přístavky obklopující prostor synagógy pochází z 18. století.

Třetí stavební fáze

(1260-1278)
Nově založený kostel sv. Salvátora vyniká oproti ostatním částem kláštera svou vzdušností. Ve složitější výškové stavbě se nepochybně odrazil vliv klasické francouzské gotiky, který sloužil jako vzor pro ostatní stavitele. Nová stavba navazuje na starší kapli Panny Marie triumfálním obloukem, zdobeným figurálními maskami korunovaných hlav.

Čtvrtá stavební fáze (2. pol. 14. stol. - 15. stol.)
V tomto stavebním období se pouze přestavují a dokončují starší stavby, jako např. ambit zvonice u kostela sv. Františka, nebo jídelna. Tyto úpravy jsou však posledním zásahem gotického slohu do podoby kláštera.

Raně gotická fáze výstavby

(1245-1260)
Na hlavní loď kostela sv. Františka navázal na východě chór kněžiště (presbytář), jehož pětiboký uzavřený půdorys je nejtypičtější v Čechách. Jeho stavbou je patrné, že vychází ze severofrancouzské architektury.
Kostel sv. Františka začal v těchto letech sloužit mužské větvi, proto bylo nezbytně nutné postavit novou modlitebnu. Jako provizorní řešení postačila jeptiškám původní kaple sv. Barbory a kaple sv. Maří Magdalény, která přiléhala k severní straně konventu. Ta je dnes považována za jedno z možných míst pohřbení sv. Anežky.
Ke konci raně gotického období byla vystavěna křížová chodba, navazující na severní stěnu kostela sv. Františka a západní zeď konventu. Klenbu chodby nese několik skupin sloupků, což není častým prvkem.

Klášter

byl založen králem Václavem I. pravděpodobně v roce 1231 na přání své sestry Anežky Přemyslovny; ta se později stala také první abatyší kláštera. Jeho výstavba probíhala v následujících fázích:

První stavební fáze (1234-1245)
Tato nejstarší gotická stavba v Čechách byla na svou dobu mimořádně architektonicky vyspělá. Jádrem kláštera je dlouhé východní křídlo (konvent), které navazuje na městské zdi a dvojlodní kostel sv. Františka. Konvent klarisek je jednopatrová budova z tzv. režného zdiva s kamennou podezdívkou, která je však románská. V přízemí se nachází kapitulní síň a obdélníkový sál, dnes nazývaný Slavnostní; portál do kapitulní síně je na svou dobu neobvyklý - lomený. (Tento stavební prvek se začal objevovat až mnohem později.) Přesné datum dokončení první části kláštera není známo, ale předpokládá se, že do roku 1250 byla hrubá stavba dokončena.

Klenba a opěrný systém

V nové, gotické, architektuře se objevuje nový prvek - žebrová klenba. Ta umožnila zejména svou lehkostí zaklenout budovu ve velké výšce a odlehčit zdivo, které částečně ztratilo opěrnou funkci. V rané fázi tohoto slohu se objevuje zpravidla půlkruhovitá klenba, později je nahrazena lomenou, která nevytváří tak velké šikmé tlaky a není třeba tak velkého opěrného systému. Důsledkem konstrukčního řešení stavby jsou velká okna a malá hmotnost zdí.

Pozdní gotika

Poslední fáze gotiky je v Českých zemích používána za vlády Jiřího z Poděbrad a Jagellonců.
Nejnápadnějšími znaky pozdní gotiky jsou zdobené vnějšky staveb a kroužené klenby s lomenými žebry, které slouží i jako zdobný prvek. Ty se později používaly pro svůj estetický prvek i v renesanci.


Stavební technika a materiál
Obytné gotické domy byly postaveny převážně ze dřeva, na mnoha místech byly dřevěné dokonce kostely a jiné významné stavby. Později se na místech s nedostatkem stavebního kamene (zejména ve Slezsku) začalo stavět z cihel. Jinak se pro tento stavební sloh stal charakteristickou surovinou kámen, a to jak opracovaný měkký pískovec, tak i tvrdý lomový kámen. Ten byl používán nejvíce v klenbách a zdivo lomového kamene bývalo zpravidla omítáno. Tesaný pískovec nebo jiný měkký materiál sloužil ke zhotovení venkovního zdiva. Jednotlivé kamenné bloky byly nejčastěji spojovány pomocí řídké vápenné malty. Ve vrcholné a pozdní gotice se z kamene vytvářely také dekorační prvky - např. fiály.

Gotický sloh

Název „gotika“ vznikl v Itálii v době renesance, kde byl tento sloh označován za dílo gótů.
Tento sloh, který vznikl ve Francii v první polovině 12. století je v pořadí druhým universálním slohem, což znamená, že se projevoval jak v architektuře, tak i v malířství apod. Od předchozího románského slohu se liší zejména dokonalejšími klenbami a opěrným systémem. Proto také byla gotika spíš reakcí na všeobecný technický pokrok než výplod myšlenkového hnutí středověku.

praha

Pádem římského impéria nejen že zanikla tisíciletá antická kultura, ale zároveň vznikla další pod vlivem sektářské katolické církve. Byla ovšem oproti antické velmi primitivní a úpadek byl znát ve všech směrech umění. Vznikaly pouze jednoduché stavby, které se většinou ani nedochovaly, obrazy byly ploché, bez života a perspektivy, sochařství zaniklo téměř úplně. A protože měla církev zájem spíše na upevňování své moci, upadá i vzdělanost nepočítaje tu, která spočívá v doživotním zavření v klášteře.
Kolem devátého století se objevila první vlaštovka - románský sloh (někde ještě předrománské umění), který se jako nezdařilá kopie stal následníkem antiky, z níž i vycházel. Je to vlastně první univerzální sloh středověku zahrnující všechny kulturní obory - architekturu, malířství, sochařství (vazby evangeliářů) a myšlení. V tomto slohu se staví téměř výhradně sakrální stavby, ovšem na náklad panovníků, nikoliv církve. To je jeden z důvodů, proč je tolik románských staveb v Itálii, kde byl velký vliv bohatých měst.
Během Karolinské renesance nacházejí ve Francii uplatnění první učenci, dnešním jazykem vědci, o kterých sice nemáme žádné zprávy, ale jejich přítomnost je evidentní. Na území Francie a Španělska byly postaveny románské stavby s novými prvky opěrného systému, postavenému mimo stavbu.
Pak stačí jen několik let počkat a spolu s technickým pokrokem vzniká i nový sloh, gotika... . Po více než půl tisíciletí začínají vznikat stavby, které se svou vznešeností a technickou vyspělostí mohou rovnat antice.